Čtvrtek 25. dubna 2024
Svátek slaví Marek, zítra Oto
Oblačno, déšť se sněhem 9°C

Skřípnuté prsty i zlomeniny. Dětská hřiště jsou stále rizikem, pomohou nová doporučení?

Autor: Markéta Mikešová - 
7. října 2020
06:05

I nadále dochází na dětských hřištích a sportovištích k úrazům dětí. Někdy za to může pouhá nepozornost rodičů, častěji je na vině přímo technický stav místa. Buď je od počátku špatně navržené, nebo jeho provozovatel „kašle“ na pravidelné kontroly. Děje se to, i když existují normy, které by přesně tomuto stavu měly zabránit. Lidé je ale nedodržují a někdy dokonce vědomě obcházejí. Situaci se snaží zlepšit známka kvality a nově vydané desatero bezpečných hřišť a sportovišť.

Situace, že děti po návštěvě dětského hřiště či sportoviště skončí na chirurgii, není až tolik neobvyklá, jak by se mohlo zdát. I pojišťovny přiznávají, že tato rekreační místa patří mezi nejčastější příčiny úrazů, i vážných, mezi dětmi. Česko již zaznamenalo i několik nešťastných případů, kdy hrátky na takovém hřišti skončily smrtí.  

Nejde ani o to, že by celé místo bylo zavrženíhodné, ale obsahuje tzv. herní prvky, které nedodržují normy. Herní prvek je odborný název pro různé typy prolézaček či houpaček – prostě vše, co na hřištích najdete. Nejčastěji se stává, že byly od začátku vytvořeny špatně, a pak, že je nikdo dlouho nezkontroloval. Tedy že z bezpečné skluzavky se postupným chátráním stane nebezpečná.

Prohřešků je přitom celá řada. Může jít o vyčnívající ostré hrany betonu, nezajištěné branky, chybně ukotvené konstrukce, lanovky skřípající prsty, příčky, ve kterých uvízne dítěti hlava, apod. Všechno jsou to herní prvky, na jejichž konstrukci existují evropské normy. A které hřiště a sportoviště často nedodržují.

Pomůže desatero a známka kvality?

Situaci se snaží změnit několik organizací v čele se Sdružením českých spotřebitelů (SČS), Kabinetem pro standardizaci a profesní komorou SOTKVO. Upozorňují, že normy je opravdu třeba dodržovat, neexistují zbytečně. Řešit vážný úraz dítěte a případnou právní dohru ze strany naštvaných rodičů je mnohem komplikovanější než dát hřišti adekvátní péči ještě před jeho vznikem. A i během provozu.

Aby majitele motivovali, začalo SČS ve spolupráci s Radou kvality ČR vydávat známku kvality, kterou si hřiště a sportoviště mohou vystavit a tím dát veřejnosti najevo, že jejich provoz je zcela bezpečný. Udělení známky totiž předchází kontrola nezávislého inspektora, který prověří, že všechny herní prvky jsou v pořádku a nikomu neublíží.

Nezávislost tohoto inspektora je podle soudní znalkyně z oblasti dětských hřišť a sportovišť Zdeňky Houžvičkové mimořádně důležitá. Jen tak lze podle ní zajistit, že výsledek kontroly, která by měla správně probíhat každý rok, bude opravdu směrodatný.

Kabinet pro standardizaci s partnery také pro provozovatele těchto rekreačních míst vytvořil desatero doporučení, která popisují, jak se k jednotlivým aspektům hřišť a sportovišť má přistupovat – od jejich výstavby až po údržbu. Připomíná například, že je třeba dohlédnout, zda si své povinnosti plní i dodavatel a že se musí zkontrolovat montáž herních prvků. Nezávislou inspekci je navíc třeba zajistit už během stavby a po dokončení nelze zapomenout na vstupní prověření.

Problém jsou i toxické povrchy

Potenciální nebezpečí hřišť a sportovišť ale nespočívá jen v úrazech. Stále častěji se diskutuje i o toxickém ohrožení, jelikož povrchy vytvořené z určitých druhů plastů a pryží mohou uvolňovat karcinogenní látky. Opět jde o věc, kterou upravuje relativně čerstvá norma, ale jelikož není právně závazná, příliš mnoho provozovatelů ji nedodržuje.

Situací se zabývá i Státní zdravotní ústav (SZÚ), který v nedávné době zpracoval nové metodické doporučení týkající se právě povrchů dětských hřišť a sportovišť. „Jedná se o zcela přepracovanou metodiku, neboť od doby předcházející verze z r. 2007 došlo k mnoha zásadním změnám v souvisejících evropských normách. Dokument provozovatelům dětských hřišť, sportovišť, tělocvičen apod. nabízí návod pro aplikaci správné praxe bezpečného provozu veřejných zařízení pro hry a sport dětí a mládeže,“ uvedla Magdalena Zimová, vedoucí Národní referenční laboratoře pro hygienu půdy a odpadů při SZÚ.

Podle ní se mohou z nebezpečných povrchů uvolňovat například olovo, dehtové oleje, polychlorované bifenyly, azbest nebo polycyklické aromatické uhlovodíky. Všechno jsou chemikálie, kterým by děti neměly být dlouhodobě vystavené. SZÚ proto plánuje, že opatření proti jedovatým materiálům na hřištích dostane do dvou let legislativní ráz.

diskutujici ( 7. října 2020 06:23 )

Vůbec nechápu, jak jsme se mohli dožít těchto chvil, bez uřezaných prstů, zlomených končetin. Není to náhodou tím, že ty dnešní dětičky jsou totalní nemehla?

Zobrazit celou diskusi