7°C
Lucie nekoupí dceři ani koláč. Schillerová ji rozbrečela a výživné od muže páčila roky
Dohnat nezodpovědného partnera ze zahraničí k tomu, aby platit alimenty, je často komplikované. Na starosti to má jen jeden úřad v Česku a uznat případnou exekuci trvá minimálně tři měsíce. Maminka Lucie takto na výživné čekala téměř tři roky. V rozhovoru pro Blesk Zprávy se svěřila s tím, jaké je to být samoživitelkou. Kromě toho, že ji trápí i situace, kdy nemůže dceři Natálce koupit ani koláč, zmiňuje i nešťastně vyjádření ministryně Aleny Schillerové (za ANO), kdy některé samoživitele v podstatě označila za příživníky.
Výživné na dítě neplatí podle průzkumu webu VašeVýživné až 40 procent otců, potažmo matek. Situace se společně s koronavirovou krizí nejspíše zhorší. Lidé totiž přicházejí o práci a snižují se jim příjmy, a to v průměru až o pět tisíc korun.
„Víme o lidech, kteří pracovali v cestovním ruchu nebo v pohostinství a opravdu tu práci nemají. Jsou samoživitelé, kteří se s partnerem dokáží domluvit a třeba místo peněz požadují, aby jim od výchovy ulehčil - třeba si vzal dítě na delší dobu na hlídaní,“ vysvětluje pro Blesk Zprávy Dagmar Vogtová, zkušená expertka a koorditárka projektu VašeVýživné.
Ačkoliv většinou experti radí, aby se rodiče v případě neplatičů obraceli na soud, tady to tak úplně neplatí. Vzhledem ke složité situaci kolem koronaviru a k průtahům, které v systému jsou, radí, aby se pokusili právě o dohodu a partnerem.
Občas je ale dohoda nemožná, jako tomu bylo i v případě Lucie. Maminka dvou dětí je kvůli finanční situaci sama v cizím městě, kam se přestěhovala, aby si udržela střechu nad hlavou. Na alimenty marně čekala tři roky. Důvod? Partner nyní žije v zahraničí, což vymáhání značně prodlužuje.
Alimenty ze zahraničí jen tak nedostanete
„Otec dcery je Slovák. Zhruba před třemi lety na podzim si našel novou partnerku a odstěhoval se. Teď máme rok 2020 a teprve před třemi měsíci mi tamní úřad zajistil vymáhání,“ popsala Blesk Zprávám Lucie. Vymáhání si přitom začala zajišťovat už v roce 2018, kdy skončila v azylovém domě a kdy se dluh na výživném vyšplhal už na 80 tisíc korun.
Poslat exekutora na partnera, který žije v zahraničí, je obtížné. První, co se zjišťuje, je to, zdali má rodič nějaký majetek v Česku. Pokud ne a bývalý partner žije v zahraničí, kde má svůj veškerý majetek, je nutné se obrátit na Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (UMPOD). Jen tento proces zabere několik týdnů a je s ním spojená velká administrativa.
UMPOD sídlící v Brně je pak jediným úřadem v ČR, který vymáhání od partnerů - cizinců řeší. „Orgány na Slovensku uváděly, že není důvod, aby bylo započato řízení, protože nějakou tu korunu otec občas poslal (…) V ČR je to jiné. Tady navíc trvalo měsíc, než došel dopis tam a pak zase měsíc, než přijde v zákonné lhůtě odpověď. Otec se navíc k exekučnímu přkazu odvolával, což celý proces ještě prodloužilo,“ popisuje pro Blesk Zprávy Lucie.
Podle Vogtové trvá v ideálním případě tři měsíce, než se povede vymáhání alimentů zajistit. To ale musí vše jít hladce a rodiče se musí napoprvé shodnout. Pravidlem spíše bývá, že se celý proces protáhne. Hodně záleží i na zemi, ve které rodič pobývá. „Nejlepší je, pokud se vymáhá v rámci EU, ale i tak dochází k průtahům. Nejhorší je komunikace s Jižní Amerikou a Afrikou,“ doplňuje.
Je ale třeba, aby v daném státě existovala mezinárodně právní úprava, která by vymáhání zajistila, a to v méně rozvinutých státech nemusí být samozřejmostí. „Pokud žádná taková úprava neexistuje, je nutné se obrátit na cizozemský soud přímo a žádat o uznání a výkon podle vnitrostátního práva,“ konstatuje Vogtová.
Lucie: Vybírám si. Buď se dítě nají, nebo se usměje
Každý další den bez přijmu je ale pro samoživitele problematický. Především v době krize a při začátku školního roku, kdy výdaje jen a jen rostou. Podle průzkumu Klubu svobodných matek pětina samoživitelů přišla o práce a většina hospodaří jen s příjmy do 10 tisíc korun. „Téměř polovina respondentů vypověděla, že se jim kvůli pandemii snížily příjmy o 3 – 5 tisíc Kč,“ vyplynulo dále z průzkumu portálu VašeVýživné.
Lucie zmiňuje, že jí chodí na účet od otce pokaždé něco jiného. Občas jen drobné, občas tisícovka a občas částka, kterou má reálně platit. Tedy 3 tisíce korun. Jsou ale i případy, kdy se výživné vyměří na velmi malou částku.
„Přesná výše výživného se tak vůbec nedá předem určit. Existují tabulky, které výši výživného orientačně odvodí, ale poskytují pouze obecný pohled na výši výživného a nejsou pro soudy nijak závazné. Nejmenší částku, se kterou jsme se v praxi setkali, bylo měsíční výživné ve výši 200 korun,“ uvádí Vogtová.
Dvě stovky takové samoživitelce moc nepomůže. „Nejhorší je, když někdo, jako ministryně Alena Schillerová v podstatě prohlásí, že jsou samoživitelky příživnice. Lidé se toho chytnou. Musím bojovat o vše, co mám. Nemůžu dceři ani koupit koláč, protože stojí 15 korun a za to koupím rohlíky na večeři. Nemůžu jim udělat ani tuhle malou radost,“ svěřila se, přičemž bojovala s pláčem.
Lucie tím narážela na nedávný výrok strážkyně státní kasy. Schillerová během rozhovoru pro CNN Prima News uvedla, že stát neumí definovat samoživitele a že někteří rodiče (myšleno samoživitelé) žijí záměrně sami, „aby měli určité výhody a dosáhli na dávky“. Její slova slova pobouřila tisíce lidí a především organizace, které se o samoživitele starají ve velkém.
Lucie se obrátila na organizaci Fandi mámám, která jí před pár lety pomohla a tu a tam něco nabídnou. „Naposledy vstupenky do Mirakula nebo loni na Vánoce pár dárků od společnosti Nestlé,“ zmiňuje.
„Nechci se ale spoléhat na organizaci, ačkoliv mi opravdu strašně pomohla. Chci pracovat, chci bojovat. Pracovní místa ale teď nejsou a když už, tak o svobodnou mámu není zájem,“ uzavířela Lucie.
Témata:
Související
