7°C
Areál Ústředních jatek královského města pražského byl vybudován v letech 1893 - 1895 podle návrhu architekta Josefa Srdínka. Vybrat vhodné místo pro takto velkokapacitní jatka nebylo nic jednoduchého. Na jednu stranu bylo třeba je kvůli hygieně a zápachu umístit co nejdál od obytné zástavby, na stranu druhou bylo potřeba výsledné produkty zase prodat lidem.
Holešovice splňovaly však všechny podmínky. Tehdy byly mimo zástavbu, ale zároveň sem vedla železnice a byla blízko i řeka, která tak mohla poskytnout tolik potřebnou vodu. Místo bylo tedy vybráno, ale stavba nebyla vůbec jednoduchá. Podloží, na kterém se stavělo, bylo díky říčním nánosům poměrně nestabilní, proto se musely základy některých budov vykopat až do hloubky 8 metrů.
Vlečka z nádraží Bubny
Nejdůležitější však bylo vyřešit dopravu porážených zvířat na jatka. „Drtivá většina zvířat sem byla přivážena po železnici, proto byla vybudována železniční vlečka z blízkého bubenského nádraží a v areálu při dnešní Argentinské ulici stála vykládací rampa, kam se vešlo celkem dvacet vagonů. Zde tak končila pouť tisíců kusů dobytka nejen z Čech, ale i z Uher a Haliče. Kapacita jatečního areálu byla navržena tak, aby bylo možné vyprodukovaným masem zásobovat 350 000 a později půl milionu osob,“ říká radní Stanislav Václavovic, který má na Praze 7 na starosti Kulturu a sport.
Vybudování Ústředních jatek bylo také poměrně finančně nákladné. Celková částka se vyšplhala až do výše 5,2 milionu tehdejších korun a přestože měly jatka fungovat nejen pro Prahu, ale i pro okolní obce, veškeré náklady platilo město Praha.
Okolní obce centrální jatka nechtěly
Ústřední jatka také měly být využívány nejen Prahou samotnou ale i okolními obcemi (dnes už městskými částmi, pozn red.). „Představitelé Žižkova či Vršovic byli od počátku nakloněni spolupráci s Prahou, zatímco další významná tehdy samostatná města, Karlín, Královské Vinohrady nebo Smíchov, se stavěla k otázce společného řešení porážky odmítavě. Komplikovaná jednání se táhla řadu let, nevoli pražských předměstí tak musel zvrátit až zemský zákon,“ vysvětluje Václavovic.
Samotný zákon pak zněl následovně: „Na území král. hlav. města Prahy, předměstí Pražských a obcí sousedních, které jsou uvedeny v par. 2 t.z., zavádí se povinné užívání jatek, tj. nesmějí se: veliký dobytek hovězí, drobný dobytek všeho druhu (jako telata, ovce, kozy, prasata a.t.p.) a koně porážeti nikde jinde leč na veřejných jatkách obecních za tím účelem tak zřízených.“
Zcela vymýtit ostatní jatka v okolních obcích ale chvíli trvalo, podařilo se to až ve dvacátých letech minulého století.
Revitalizaci
Jatka zde fungovaly až do roku 1983, kdy byl jejich provoz ukončen a celý areál byl přebudován na tržnici. Tržnice ovšem ani 30 let od revoluce nemá jasný koncept, nikdy zde neproběhly výraznější investice, a tak celý areál upadá a chátrá. To se nyní rozhodlo změnit vedení města, které připravilo detailní plán revitalizace tohoto zajímavého místa.
Podle studie, kterou nechal magistrát vypracovat, by tu měly vzniknout obchody, restaurace, kulturní centra, ale také třeba kanceláře nebo ateliery. Důraz se při tom bude klást na ekonomickou udržitelnost provozování areálu a zároveň pestrou nabídku služeb, ze které si to své vybere každý Pražan.
Víkendová oslava
Jaká bude Tžnice v budoucnu zjistí zájemci i na sobotní oslavě, která se pořádá ke 250. výročí. „Součástí oslav bude otevření prohlídkového okruhu "Příběh městských jatek", který mapuje historii a současnost Pražské tržnice. Zájemce po něm provede architekt Petr Kučera,“ lákají organizátoři. Kromě toho se Pražané mohou těšit na koncerty, divadlo, bleší trh a samozřejmostí bude něco dobrého k snědku i k osvěžení.
