Národní umělec Václav Špála (†60). „Neuspěl“ na dvou pražských školách, dnes jeho obrazy stojí miliony

„Život Václava Špály je na pohled cestou prostého člověka, procházejícího s větším či menším štěstím životem, člověka, jenž pocházel z malých, stísněných poměrů, a jemuž byly blahým životním zadostiučiněním šťastný sňatek, milující rodina a domek, který si postavil za vydělané peníze,“ dozvíme se v knize Národní umělec Václav Špála od Františka Rachlíka.

Talent načal výpraskem

Václav Špála se narodil 24. srpna 1885 v neveliké vísce Žlunice, ležící nedaleko Jičína, do rodiny cihlářského mistra, zatímco jeho maminka pocházela z rolnického rodu. „Z devíti dětí, tří chlapců a šesti děvčat, byl Václav v pořadí pátým dítětem,“ uvádí Rachlík. „František, o deset let starší než Václav (…), byl profesorem kreslení, autorem četných knížek pro mládež. On také jako starší vedl první výtvarné kroky Václavovy.“

„Kreslil jsem už v raném věku,“ cituje Špálovy vzpomínky Rachlík. „Jednou dostala se mi do ruky tesařská tužka, kterou jsem pokreslil několik zdí, kam až jsem dosáhl, za což jsem dostal veliký výprask. Na mé naléhání dali mi křídu a houbu a směl jsem pak kreslit jen na čela našich dřevěných postelí.“ Jeho talent vzkvétal, a když se naskytla možnost jít do Prahy, mladý Špála neváhal, a jeho rodiče mu to umožnili.

Neúspěch i napodruhé

Špálovým cílem bylo dostat se na Uměleckoprůmyslovou školu. „S tím rodina souhlasila, protože zas v názvu školy slovo „průmyslová“ mluvilo o něčem pro život positivním,“ uvádí Rachlík. Během přijímacího řízení však neuspěl. Záhy tak svůj zájem věnoval Akademii, budoucí Akademii výtvarných umění (AVU).

„Zkoušku složil s prospěchem, a tak se stal konečně tím, čím byl vlastně už od malička – malířem,“ líčí Rachlík. Vše ale nebylo tak růžové, jak by se na pohled zdálo. Ačkoliv se malířsky neustále zdokonaloval a držel krok s moderními trendy, klacky mu pod nohy mu hodilo vlastní zdraví. V roce 1907, kdy bylo Špálovi 22 let, onemocněl tuberkulózou.

„Jeho otřesné zdraví jej nutí, aby odjížděl z Prahy často na venkov,“ uvádí Rachlík. Údajně právě z důvodů četných absencí kvůli své nemoci Špála svá studia na Akademii nedokončil. To mu ale ve výtvarném vývoji nezabránilo a maloval dále. Zhlédl se především v dílech impresionistů, expresionistů a fauvistů, dokonce pomáhal zakládat Spolek výtvarných umělců Mánes. Avšak v dalším umělekcém rozletu jej přibrzdila jiná neočekávaná událost – 1. světová válka, jíž se malíř aktivně zúčastnil.

Poslední léta

Krátce po válce se v roce 1918 Špála oženil s Janou Rychlíkovou s níž měl syna Jana, rovněž známého malíře. Motivy v jeho malbách se střídají od žen po krajiny a zátiší až v jeho pozdním období dochází na malby kytic a květin, jejichž malbu si oblíbil. „Přes svůj jasný a smavý vzhled může malovaná kytice vyznít jako chorál teskných dálek svého básnivého charakteru,“ cituje Špálova slova Rachlík.

Poslední léta dožil Špála ve známé Špálově vile na Ořechovce, prominentní pražské čtvrti, kterou navrhovali architekti Jaroslav Vondrák a Jan Šenkýř. Špálovu vilu pak konkrétně navrhoval neméně známý architekt Otakar Novotný, který například navrhoval i budovu Spolku výtvarných umělců Mánes. Necelý rok před smrtí se dočkal nebývalé pocty, kdy mu vláda Československé republiky přiznala 13. listopadu 1945 titul národního umělce. 12. května 1946 se mu stala osudnou rakovina. Pohřben byl na vyšehradském hřbitově.

Špálův odkaz současnosti

Václav Špála je dodnes velice ceněným malířem, o čemž svědčí horentní sumy, které jsou sběratelé ochotní vynaložit za jho obrazy. V roce 2010 se například v pražské galerii Kodl prodal jeho obraz Peřeje na Orlici z roku 1928 za 5,4 milionu korun. O rok dříve se při aukci galerie Art Praha prodal jeho obraz U lesa z Veltrus z roku 1920 za 4,8 milionu korun, v roce 2017 stál Špálův obraz dokonce 6,2 milionu korun. Jeho díla přitom na aukcích velice často překonají či atakují sedmiciferné částky doteď.