10°C
Jindřich Štreit se dokumentární fotografii věnuje celý život, vězením si sám kvůli své tvorbě v osmdesátých letech minulého století dokonce prošel. „Jindra tehdy, stejně jako dnes, na svých snímcích zachytil realitu naprosto bez příkras. Fotil chudé vesnice, hospice a další místa v jejich naprosté surovosti. A to se tehdy ukazovat nesmělo. Řadu lidí tím popudil natolik, že ho dokonce zavřeli,“ řekl při zahájení výstavy ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSDD).
Podle Štreita je teď vězeňství někde jinde, zhumanizovalo se a chování a přístup k odsouzeným je úplně jiné, než co zažil a pamatuje. Mimo jiné i to se snažil zachytit na sérii emotivních snímcích z dvou desítek věznic, na kterých je vidět kaplani a vězni při modlitbách, vězni pročítající si Bibli apod.
Modlitebny ve věznicích
„Kaplanská služba je ve vězení mimořádně potřebná a veřejnost o tom nic neví. Nikdo neví, že ve věznicích existují místa, kam se mohou jít vězni pomodlit - v každé věznici je modlitebna, na Mírově je opravený kostel," prozradil Štreit.
Pro vězeňskou duchovenskou péči vytvořil fotograf už několik sérií fotografií, vždy k nějakému výročí. „Společně jsme připravili výstavy k desátému i patnáctému výročí. Když mi nabídli fotit i ke dvacátému výročí, rozhodl jsem se to pojmout jinak,“ vysvětluje autor.
„Bylo mi jasné, že soubor fotografií ke třicátému výročí už nevytvořím, proto jsem se rozhodl jít tentokrát více do hloubky a fotografovat v mnohem více věznicích než léta před tím,“ dodal.
Štreit jako Bůh
Spolu s hlavní kaplanem vězeňské služby Otto Brochem a předsedou Vězeňské duchovenské péče Pavlem Zvolánkem objel Jindřich Štreit 20 věznic napříč celou Českou republikou. „Byl to pro mě opravdu nezapomenutelný zážitek spolupracovat s Jindrou. On má naprosto nezaměnitelné charisma a i do těch nejtemnějších cel dokáže vnést světlo. To ostatně uvidíte i na fotkách,“ popsal spolupráci Brochem.
„V jedné věznici jsem zažil s Jindrou situaci, která mi doslova vzala dech. Jeden vezeň mi při naší několikáté návštěvě s rozzářeným obličejem řekl: „Když poprvé pan Štreit vstoupil do mé cely, myslel jsem si, že je to Bůh. Zářilo kolem něj takové světlo, jaké jsem v životě neviděl.“ To pro mě bylo jen potvrzení, že Jindrův dar empatie a soucitu, který dokáže přenést i na fotografie, je neobyčejný,“ řekl při zahájení kaplan Otto Brochem.
„Jindrovo osobní kouzlo je neoddiskutovatelné. Když jsme do věznic začali jezdit. Žádný trestaný se nechtěl fotit. Kategoricky odmítali ukázat své tváře. Jakmile ale s Jindřichem promluvili, bylo všechno jinak. Dokonce se na něj těšili,“ podotkl Pavel Zvolánek.
Sám Štreit by z příběhů vězňů mohl napsat samostatnou knihu. Který ho ale oslovil nejvíce? „Za celou tu dobu jsem potkal mnoho vězňů, většinou opravdových grázlů – byli to vrazi, kteří seděli 15 až 20 let, někteří na doživotí. Jedem příběh mě ale skoro dojal,“ vypráví Štreit.
Z vraha kaplanem?
„Jeden vrah, který si odpykával opravdu dlouhý trest, začal po letech v kriminále studovat Bibli. Vězeňští kněží mu podali pomocnou ruku, on se jí chopil a najednou se chtěl opravdu napravit. Po dlouhých letech, kdy měl být propuštěn, mi řekl: „Do vězení se jednou vrátím jako kaplan. Doufám, že tím alespoň částečně splatím svůj dluh společnosti a třeba také někomu pomůžu, stejně tak jako bylo pomoženo mně.“ Když tohle slyšíte, cítíte, jakou ohromně důležitou službu vězeňští kaplani dělají.
Výstava Ze tmy ke světlu chce veřejnosti především přiblížit důležitou roli vězeňských kaplanů, o které společnost ví jen málo. „Nejde jen o víru, kaplani fungují i jako psychologové. Vězni se jim mohou s čímkoli svěřit a odlehčit tak svému trápení. Jsem rád, že za těch 30 let, co jsem byl v kriminále já se toho tolik změnilo k lepšímu a vězeňství nabízí i možnost opravdové nápravy,“ uzavřel fotograf Jindřich Štreit.
Výstava bude k vidění ve Staromětské radnici do konce září, poté poputuje do dalších měst mimo jiné do Nového Boru nebo do Prostějova.
