Jiří Mucha se svému slavnému otci Alfonsi Muchovi narodil až v relativně pozdním věku. Když se malý Jiří dostal na svět, bylo jeho tatínkovi už 55 let. Rodina žila střídavě v Praze, ve vile v Bubenči a v zahraničí, konkrétně v USA a Francii. Univerzitu navštěvoval ve Francii, kde studoval dějiny umění. Zde ho také zastihla druhá světová válka, mladík se dlouho nerozmýšlel a ve svých 25 letech narukoval k československému vojsku.

Po konci války se i se svou manželkou Geraldine přestěhoval zpátky do pražské vily v Bubenči, kde jako malý vyrůstal a kde stále tou dobou žila jeho matka i sestra. Idylka netrvala ale dlouho. V roce 1948 přichází únorový převrat a v roce 1950 je Muchovým vila zabavena.

Je pozoruhodné, že světoběžník Jiří Mucha za takových okolností nevyužil svých známostí po světě a neemigroval. Vysvětluje to možná Muchova citace z knihy Generace, kterou napsal spisovatel A.J. Liehm. „Buď jsem měl utéct, nebo jsem se měl bát. Ale já neutekl a nebál jsem se, ne proto, že bych byl větší hrdina, ale jednoduše proto, že jsem krátce předtím měl spoustu příležitostí ocitnout se v mnohem reálnějších nebezpečích.“

Vězení a spolupráce s STB

Jiří Mucha se sice nebál, ale v roce 1951 byl zatčen a odsouzen za protistátní činnost na 6 let. Celkem si Mucha odsedí 3 roky, z toho rok stráví v neblaze proslulém hradčanském domečku, který byl spíš mučírnou než vězením. Po třech letech je z rozhodnutí prezidenta omilostněn.

„Za své propuštění vděčí Státní bezpečnosti. V listopadu 1954 je založen svazek s krycím názvem Anty. Mucha spolupracuje. Jenomže do jaké míry? A nakolik jsou informace, které předává závažné a konkrétní? To už se dnes nikdy nedozvíme,“ píše ve své knize Pražské příběhy Dan Hrubý.

Všechny tyhle nevyjasněné okamžiky Muchova života přispívají k mýtům, kterým je jeho jméno opředené. Vždyť právě zmiňovaný „Dům neřesti,“ jak se jeho bytu na Hradčanském náměstí přezdívalo, měl být místem, kde Mucha z lidí podezřelých z protistátní činnosti tahá pod vlivem alkoholu a krásných dívek rozumy.

Sexuální orgie? Byl to spíš kabaret...

Co ale rozhodně mýtus nebyl, byly ony proslavené večírky. „Většina lidí si dnes Muchův byt představuje jen jako nějaké doupě neřesti a věčných orgií, ale ty večírky byly především obrovská zábava a legrace než sex. I holky, které se jich účastnily to tak braly,“ vzpomíná blízký Muchův přítel Vratislav Hlavatý.

„Vážně to byl spíš kabaret, někdy dokonce v kostýmech. Marta (Marta Kadlečková, organizátorka večírků, správkyně domu a Muchova milenka pozn. red.) zavelela: Do košilek! Byla tam skříň plná starého spodního prádla z časů Alfonse Muchy a každá si nějakou tu košilku navlékla, z čehož vznikaly neobyčejně vtipné situace. No a druhý den odnesla Marta ty košilky do prádelny,“ vzpomíná se smíchem Hlavatý.

Mucha girls

Dívkám, které se objevovaly na Muchových večírcích, se říkalo „Mucha girls“. On se o ně staral, nekteré dokonce posílal studovat do Francie, bavil se s nimi o literatuře, učil je jazyky. S těmito dívkami také vznikl unikátní cyklus fotografií, které nafotil Antonín Nový. Tento jeho soubor aktů dokonce nakladatelství Time-life Books zařadilo v roce 1974 do prestižní ročenky Discovery of the Year.

Muchovy dívky si také zahrály jako kompars ve filmu Amadeus a některé dokonce v Muchově bytě fotografoval trojnásobný držitel Oscara a dvorní fotograf britské královské rodiny Cecil Beaton.

Chceš tu bydlet? Budeš tepovat koberce...

K Muchovi na večírky chodilo vždy tak 5 dívek. Některé tam i přechodně bydlely, ale nikdy ne natrvalo. Až na jednu. „Tu přivezl Berka (Miroslav Berka ze skupiny Olympik, pozn. red.) z koncertu Olympiku. Byla to taková malá krásná blondýna, tak 16 let jí bylo. Ukázalo se, že utekla z domova a bydlela v maringotce s nějakými montéry, takže věděla o sexu úplně všechno a pořád nás poučovala, co a jak se má dělat,“ vypráví Vratislav Hlavatý. Jenže slečna neměla kam jít a u Muchy se trvale nebydlelo…

„Martě se jí zželelo a prohlásila, že si jí necháme. Dodala ale, že musí pracovat – bude tepat koberce. A ona skutečně celý den tepovala to šílené množství koberců, jenže u toho byla skoro úplně nahá, na sobě měla jen takovou bílou sukýnku. Zdálo se jí to úplně přirozené, do toho přicházely návštěvy a ona ani nemrkla. Nakonec to s ní ale dopadlo dobře, stala se sekretářkou v nějakém velkém podniku, ale k Muchovi na večírky chodila pořád,“

Konec komunismu i večírků

Proslulé večírky skončily v roce 1989. „To už byl Jiří trochu nemocný a hlavně Marta začala pít. A tak by konec všeho,“ uzavírá vyprávění Vratislav Hlavatý. Mucha zemřel v roce 1991, jeho múza Marta Kadlečková o pět let později. Ale Muchův duch přetrval. Vždyť jeho nespoutané večírky inspirovaly i takového velikána jako byl Arthur Miller k napsání dramatu Strop Arcibiskupského paláce.

Fotogalerie
7 fotografií