9°C
„Dům jsem měla na starosti jako makléřka. Byt zrovna opouštěla trojice studentů a majitel chtěl, abych mu našla nové nájemníky. Sotva jsem do něj vešla, věděla jsem, že nikoho shánět nebudu, že tohle je místo pro mě,“ vysvětluje sympatická blondýna, která předtím žila v garsonce na Žižkově. Své bydlení tam považovala za dočasné, ale jiný domov aktivně nehledala. „Věci ke mně přicházejí samy,“ směje se.
Okamžitě ji nadchla zejména stará prkenná podlaha. „Po dřevěné podlaze jsem dlouho toužila. Parkety bych ještě brala, ale nejvíc mě oslovuje právě podlaha z dřevěných trámů.“ Za svou kariéru majitelka viděla už pěknou řádku bytů. „Nemám vztah k novostavbám, protože jsou to budovy bez příběhu. A i když se mi líbí minimalisticky řešené byty, je to past. Koupíte si na hrnčířském trhu hrníček, a už se vám tam nehodí. Byt má sloužit člověku, nikoli naopak,“ poznamenává Líba.
Po nastěhování zařizovala byt dva roky. Odstranila staré plastové podlahové lišty a opálila rámy dveří. „Chtěla jsem je nově natřít, ale výsledná patina po opálení se mi líbila natolik, že jsem nakonec zárubně nechala bez nátěru.“ Nábytkové kousky sice dopředu vybrané neměla, ale přesně věděla, co nechce. „Mám ráda věci s příběhem. Téměř veškerý nábytek i zařízení jsem získala z druhé ruky. Nespěchala jsem a čekala jsem, jaké věci mi osud přihraje.“
Přímo naproti vchodu z pavlače se otevírá Líbin ateliér, který si nemůže vynachválit. „Tvořila jsem vždycky, i v malém bytě na Žižkově, takže jsem okamžitě věděla, že si v téhle místnosti zařídím ateliér.“ Díky tomu se mohla kreativní makléřka plně začít věnovat své vášni pro beton. „Kdysi se mi líbil jeden betonový stolek, co prodával nějaký Slovák za tisíc eur,“ vzpomíná. „Tolik peněz jsem neměla, a tak mě napadlo, že bych si ho mohla zkusit vyrobit.“
Nakonec nezůstalo jen u stolečku. V umělecké práci s betonem se Líba našla a nyní vyrábí drobné užitné předměty, jako jsou květináče, popelníky, zarážky ke dveřím, mísy, věšáky a další. A její tvorba už má své kupce. „Neživím se tím. Prodám jen tolik, abych mohla tvořit dál,“ vysvětluje.
Vedle ateliéru je vstup do obývacího pokoje, jehož dominantu tvoří krémová pohovka. „Je to jedna z mála věcí, které jsem si pořídila nové. Líbilo se mi, že je modulární, a můžu si ji poskládat, jak chci.“ Ze stěny na nás shlížejí James Dean, Marilyn Monroe, Marlon Brando a Líbini prarodiče. Fantazii probouzejí prázdné obrazové rámy. Naproti nim visí černé čtvrtky, kam napíše vzkaz každý, kdo přijde na návštěvu. A stěně proti oknu dominuje zrcadlo, jež místnost opticky zvětšuje. Neobvyklým doplňkem je pak moderní lihový krb. „Ten jsem si vysnila. Vydá za desítky svíček.“
V návštěvě pokračujeme do útulné kuchyně. „Dřevěnou pracovní desku s dřezem jsem si pořídila až nakonec,“ vysvětluje majitelka s tím, že na začátku myla nádobí v koupelně. Spotřebiče odkoupila za pár korun z firem, které se jich zbavovaly. Uspořádání je celkově netradiční. Nad pracovní deskou visí industriální prosklené skříňky, které byly původně určeny do dílny. Většina nádobí a potravin je uložena na vestavěných policích. Majitelka totiž nerada zavírá věci do skříní.
Kuchyně a obývací pokoj jsou tepajícím srdcem bytu, kde se Líba setkává s přáteli a sousedy. Ateliér je naopak jejím soukromým prostorem. Vpravo za ním se vchází do ložnice, která je zatím zařízena spíš provizorně. „Důležitá je pro mě hlavně postel. Několikrát jsem ji přemístila, než jsem našla místo, kde se mi dobře spí.“
Po jejích stranách stojí zrenovované vintage noční stolky, Líbinou chloubou v ložnici je však stará dřevěná skříň, kterou i s dodáním koupila za 1500 Kč. Naopak spokojená není s moderní skříní vedle postele. „Přivezla jsem si ji ze starého bytu. Je praktická, ale nikdo si ji nechtěl koupit.“ I v tomto případě se Líba řídí pravidlem, že správné věci si k ní najdou cestu ve správný čas.
Popíjíme kávu na pavlači schované před hlukem velkoměsta, které tepe jen desítky metrů od nás, a pod námi se otevírá dvůr s platany. „Rajčatům se tu nedaří, levanduli ano,“ komentuje majitelka bylinky zasázené v betonových květináčích a kolem se prohánějí dva zrzaví kocouři. „Často dělají společnost synům sousedky a naopak,“ směje se Líba, která si sousedy v domě nemůže vynachválit. „Mám tady opravdu všechno, co potřebuji. Klid a místo pro tvorbu, milé sousedy a letenské podniky v dochozí vzdálenosti,“ uzavírá naši návštěvu sympatická hostitelka.
Článek připravil časopis Blesk Bydlení. Aktuální číslo koupíte v novinových stáncích nebo si ho můžete v tištěné či elektronické podobě objednat v našem iKiosku ZDE.
