8°C
Výuka v době koronaviru: Škola je teď spíš hlídací instituce, říká učitelka Markéta
Návrat dětí prvního stupně základních škol do lavic provází řada hygienických opatření, která jsou doporučená ministerstvem školství. Některá pravidla si určují školy samy. Pak je samozřejmě na učitelích, aby dohlédli, zda se dodržují. Markéta (33) učí na prvním stupni jedné pražské základní školy. Do školy se těšila, i když je to pro ni náročnější než dosud. Ne všechny děti se do školy vrátily, proto musí i nadále učit na dálku. Blesk Zprávám mladá učitelka popsala, jak to nyní na školách vypadá a co považuje za největší problém.
Markéta má ve třídě 12 dětí. Ne všichni rodiče poslali děti zpátky do školy, zejména kvůli podmínkám, které by museli dodržet a také podepsat v závazné přihlášce. Pravidla se mohou ve školách lišit.
„Děti do školy chtěly, ale škola jim předem nemohla zaručit ani třídní učitelku, ani kamarády nebo spolužáky ve skupině. To se všechno dávalo dohromady až po přijetí přihlášek a mohlo se stát, že bude skupina složená z různě starých dětí, třeba proto, že jsou tam sourozenci, nebo jen odcházejí ve stejný čas. Takže tím dětí hodně ubylo a na základě toho jsou skupiny menší,“ vysvětluje Markéta s tím, že den ve škole neprobíhá v klasickém učebním režimu.
Nejdůležitější je, že různé skupiny dětí se nesmí potkávat.
Přísná pravidla pro vyzvedávání dětí
V této pražské škole připadá jeden učitel dopoledne od 7:30 do 12 a druhý odpoledne od 11:30 do 16. hodiny.
„Do přihlášky rodiče napsali v kolik budou vyzvedávat, v tu dobu se děti pustí. Každý den to musí být stejně. Vyzvedávat děti je možné ve 12, 14 a 16 hodin, u nás je to bez výjimek, není možné si pro děti přijít jindy. Když jdou k doktorovi, musí je rodiče omluvit na celý den,“ přibližuje učitelka jedno z pravidel.
Markéta o sobě říká, že není z těch, kdo by si na nová pravidla stěžoval. „Děláme co můžeme, škola teď slouží spíš jako hlídací instituce,“ řekla Blesk Zprávám. Situace je podle ní složitá hlavně v tom, že škola se řídí pokyny ministerstva školství, což někteří rodiče nechápou a často žádají o výjimky.
„Rádi by si např. vyzvedávali dítě dvakrát týdně v určitou dobu, třikrát týdně jindy... Kvůli zájmovým aktivitám nebo z osobních důvodů. Což prostě při počtu a pravidlech dělat nejde, není to bohužel možné,“ krčí rameny učitelka.
Žádné přestávky a půjčování věcí
Prioritní je samozřejmě dezinfekce rukou, která probíhá několikrát denně. Děti si musí dezinfikovat ruce po příchodu do školy, po návratu zvenku a před obědem.
Všechny věci potřebné k výuce musí mít děti svoje, nesmí si nic půjčovat. „Křídu na tabuli má každé dítě svou v lavici, interaktivní tabuli používám jen já, protože je tam jen jedno pero na půjčení,“ vysvětluje Markéta. Děti sice mají ve škole různé hry jako pexeso, ty si zatím ale nezahrají.
Pokud sedí děti v lavicích, mohou si sundat roušku, pokud z ní odejdou, musí si ji nasadit.
„Venku když jsme na zahradě, tak při hraní míčových her apod. jsou děti bez roušek, ale hlídají si odstup. Pokud ale jen sedí a povídají si nebo jsou na prolézačkách kousek od sebe, tak roušky mají,“ říká Markéta, která musí jejich nasazování neustále hlídat.
„Snažíme se dodržovat pravidla na maximum. Nejde to vždycky a stoprocentně, děcka zapomínají, je to stokrát každý den jim říkat: „vezmi si roušku“, ale nedá se nic dělat,“ říká učitelka.
Jednou za hodinu se musí navíc třída větrat, Markéta preventivně větrá celý den. Obává se však toho, až přijdou vedra, kdy bude podle ní ve třídě v rouskách k nevydržení.
Systém i pro obědy v jídelně
Škola si vypracovala systém tak, aby se žádná skupina nepotkala a to jak na zahradě, tak ani na chodbě.
„Mezi skupinami se dodržují rozestupy větší, když je jedna skupina na chodbě, učitel s jinou skupinou počká, až bude volno, teprve pak prochází,“ uvádí Markéta.
Přísný rozpis má i jídelna, už od 10:50 a to po čtvrt hodinách, aby se skupiny stihly vystřídat do dvanácti hodin.
„Část dětí obědvá z plastových jednorázových krabiček v jiné k tomu určené místnosti, protože v jedné místnosti smí být jen jedna skupina. Přestože jídelna je obrovská,“ popisuje učitelka.
„Učení na dálku“ má stále prioritu
Výuka na dálku s přichodem dětí do školy ale nezmizela. Učitelé se jí musí věnovat ve stejné míře jako dosud, ale je to problém, pokud musí část dne trávit ve škole.
„Distanční výuka je stále priorita, ve škole bychom měli dělat ty úkoly, které zadáváme dětem domů. Ale zadávání domácí práce přizpůsobuji tak, aby to co nejméně zatěžovalo rodiče - úkoly jsou stručné a srozumitelnější pro děti, aby nepotřebovaly tolik pomoci. Ve škole si můžu dovolit dávat i těžší úkoly, protože jsem u toho. Takže v závěru přípravy mám dvojí,“ uzavírá Markéta s tím, že pro ni je nejnáročnější výuka na dálku.
