7°C
„V 18:04 byl hlášen požár budovy. V 18:06 vyjely první jednotky a v 18:11 už jsme byli na místě,“ popisuje Václav Kratochvíl prvotní seznamování se s požárem. Už cestou k hotelu se hasiči přesvědčili, že tmavá oblaka dýmu stoupala k nebi z vícero oken. Ještě než z vozu vystoupil, poznal, že je zle, a že dvě jednotky hasičů, které byly k uhašení původně určeny, stačit nebudou.
„Hořet začalo v jedné z místností pokojských v 11. patře. Velice schopná a ochotná recepční mě seznámila se situací a také mi řekla, že se před naším příjezdem pokoušeli požár uhasit dva zaměstnanci svépomocí,“ líčí Kratochvíl.
„Bagážista a údržbář chtěli hasícím přístrojem požár uhasit. Bohužel ale jen vykopli dveře od místnosti, kde hořelo, a to bylo vzhledem k síle a žáru ohně to jediné, co stihli udělat. Z místa rychle utekli, aby se zachránili, ale tím, jak ohni otevřeli dveře, začal se šířit na chodbu a do dalších pater.“ Plameny se šířily vnitřním větráním chodeb. Pro hasiče nastal boj o stovky životů. „Bylo to zlé.“
»V ohrožení neznáš strach«
„Původně jsme se snažili postupovat zespodu přes schodiště, ale přece jen jsem si nechal přes operační středisko zavolat vrtulník,“ líčí pan Kratochvíl. „K některým lidem nad tím 11. patrem jsme se zvládali dostat vnitřkem. Jiní byli uvězněni v nejvyšších patrech, kam se šířil kouř.“
Aby se nenadýchali zplodin vylézali v bezmála 70metrové výšce na okenní parapety. Ty byly přitom široké ani ne 40 centimetrů. „Trnul jsem v obavách, aby některý z nich nespadl dolů,“ svěřil se pan Kratochvíl s tím, že na takovou výšku nemá každý žaludek. Naštěstí se tak nestalo. Nicméně jejich neuvěřitelný pud sebezáchovy a osobní odvaha Kratochvíla zaujaly. „Až později jsem se dozvěděl, že to byli piloti. Proto pro ně nebyl problém, v té výšce být,“ vrací se k jevu, který je dobře patrný z dobových fotografií.
Smrt v náručí
V době příletu vrtulníku byl Václav Kratochvíl spolu se svým kolegou Martinem Simonem jediný způsobilý hasič u zásahu, který směl létat na vrtulníku. „Proto jsem velení zásahu předal kolegovi, abychom mohli zahájit evakuaci lidí ze střechy hotelu, kam se mezitím někteří hasiči jejím vnitřkem také dostali,“ popisuje Kratochvíl. Dostat se z hotelu jeho zakouřenými útrobami bylo nemožné.
Protože střecha nebyla dimenzovaná na tíhu vrtulníku, probíhala evakuace tak, že hasiči, visící z vrtulníku na laně, připoutali zachraňované k sobě, a vrtulník je pak snášel k zemi, kde už čekali záchranáři. Právě přitom zažil Václav Kratochvíl chvíle, které nechce nikdo prožít.
„Snesl jsem takto paní, o které mi bylo řečeno, že je zdravotně ještě v dobrém stavu. Když jsme přistáli na zemi, záchranář musel jen pokrčit rameny, že pro paní už nic udělat nemůže,“ vysvětluje pan Kratochvíl. V té krátké chvíli mezi vyzdvižením ze střechy a přistáním mu zemřela v náručí, aniž si toho všiml.
„O chvíli později jsem takto zachraňoval dalšího pána, během toho snášení také zemřel. Oba se bohužel až příliš nadýchali zplodin z ohně.“ Celkem během hašení požáru zemřelo šest zahraničních turistů. „O den později v nemocnici zemřela ještě matka s dcerou, dalších 34 lidí bylo zraněno,“ uzavírá Kratochvíl počet obětí jednoho z nejtragičtějších novodobých požárů v Praze. Uhasit se jej zhruba 160 nasazeným pražským i středočeským hasičům podařilo až kolem půl desáté večer.
Jeden z nejhorších zážitků
U Hasičského záchranného sboru (HZS) hl. m. Prahy je Václav Kratochvíl 41. rokem. Za tu dobu zažil mnoho zásahů – pod zemí, ve vodě, v sutinách a samozřejmě i v ohni. Vymykal se tento konkrétní zásah oproti jiným tak, že se mu zapsal nesmazatelně do paměti?
„Že bych kvůli němu měl noční můry, nebo mě to budilo ze spaní, to ne,“ připouští pan Kratochvíl. „Ale vždy když jedu okolo, vzpomenu si. Jednalo se o požár v nejvyšší budově, ve které jsem zasahoval. Do té doby jsem zažil mnoho komplikovaných a rozsáhlých požárů, ale nikdy ne v tak vysoké budově s tak velkým počtem lidí.“ Kapacita Olympiku, který byl jednu dobu největším hotelem v republice, počítala se zhruba 700 hosty. „Naštěstí tím, že požár vypukl relativně brzy před večerem, a že byl celkem pěkný den, byla spousta turistů ještě ve městě. Hostů na pokojích tak bylo zhruba 120.“
Do jisté míry se požár vymyká jak škodami, tehdy byly upřesněny na 37 milionů korun, tak počtem úmrtí. S těmi obecně není snadné se vyrovnat. „Nemohl jsem v tu chvíli, ani v jakékoliv jiné, přemýšlet nad nějakými citovými vazbami k zachraňovaným osobám. Mým cílem bylo vyhledat lidi a zachránit je všemi možnými způsoby. Když záchrana jednoho lidského života nevyjde, člověk se tím nemůže nechat unést, protože na jeho výkonu závisí další životy,“ upřesňuje Václav Kratochvíl, jehož syn Michal (38) je v současnosti zástupce velícího důstojníka u HZS hl. m. Prahy.
Dalo se udělat něco jinak?
Nad touto otázkou, která v sobě zahrnuje možnou záchranu více životů, krčí velitel zásahu rameny dodnes. Složky Integrovaného záchranného sboru se při záchraně ohrožených osob překonaly. „Všichni dělali maximum,“ říká Kratochvíl. Hotel byl stavěn v 60. a 70. letech podle tehdy platných předpisů, přičemž se svou výškou 73 metrů byl ve své době jednou z vůbec nejvyšších budov v Československu.
„V době, kdy požár vypukl, probíhala v hotelu rekonstrukce. Část pokojů už byla zřízena na požární úseky, tedy na prostory, které jsou od ostatních odděleny konstrukcemi s požární odolností,“ vysvětluje pan Kratochvíl. Problematické bylo také okolí hotelu, které nebylo uzpůsobené požární výškové technice. Z toho důvodu také evakuace musela proběhnout vrtulníkem. Pomocí výškové techniky se dalo pouze hasit.
„Hotel také disponoval kartovým systémem, kdy se dveře otevíraly nikoliv klíčem, ale speciální kartou. Dým ale poškodil čidla u dveří, takže nefungovaly. Abychom se mohli dostat do některých pokojů, museli jsme dveře rozřezat motorovou pilou,“ uvádí k jednomu z možných nedostatků, který proces hašení a záchrany životů komplikoval. V 90. letech se nicméně stále jednalo o celkem moderní záležitost, která se drží dodnes. „Nyní jsou kartové systémy mnohem propracovanější.“
„Určitě se nejednalo o špatnou architekturu a nedostatečné lpění na bezpečnosti. Obojí bylo poplatné době, ve které hotel vznikal.“ Na druhou stranu, právě díky požáru, který oficiálně vznikl od chladničky, na které se vyskytovaly časopisy a nejrůznější textilie, které přispěly k přehřátí spotřebiče, byly bezpečnostní opatření v předpisech pro hotely a výškové budovy zpřísněny.
