8°C
Malvazinka, Žufnička nebo Santoška: Staré smíchovské usedlosti vyzývají k procházkám
-
Smíchovské usedlosti byly dříve většinou statky nebo viniční domy. V 18. století je ale bohatí pražští měšťané je začali přestavovat na letohrádky a místo vinic budovali parky. Většina z nich obejít za odpoledne a mohou tak posloužit i jako malá inspirace k procházce.
- 1.
Musaion (Lerohrádek Kinských)
Smíchovské usedlostiAutor: wikimedia commonsZ celé rozsáhlé usedlosti Malvazinka zbyl dnes jen jeden samostatně stojící dům v nevelké zahradě. Původně barokní viniční usedlost malostranského měšťana Tomáše Malvazy, který ji získal roku 1628, byla postupně přeměněna v hospodářský dvůr.
Obytný dům dostal v hrubých rysech svou současnou podobu kolem roku 1800, stavební úpravy však probíhaly ještě ve 20.století. „Pro budovu je charakteristická věžička a vikýře. Fasáda je pozdně klasicisní s novobarokními prvky," zmínil Jiří Skalický, vedoucí odboru památkové péče. K budově patřily další stavby hospodářského rázu a skleník.
Po 2. světové válce se stala usedlost součástí sousedního státního sanatoria SANOPZ (založeno roku 1923, původně Sanatorium poštovních zaměstnanců, poté nemocnice pro střední vrstvy, za komunistického režimu léčebné zařízení pro prominenty a stranické špičky, dnes rehabilitační zařízení).
- 2.
Usedlost Malvazinka
Smíchovské usedlostiAutor: wikimedia commonsPůvodní stará usedlost Žufnička byla přejmenována před polovinou 17. století podle Jiříka Cihláře. V 18. století prošla barokní přestavbou, z níž zůstal v interiéru zachován jedinečný malovaný trámový strop s motivy rostlin a vinné révy.
V roce 1923 byl slavnými architekty bratry Kavalíry obytný dům přebudován na přepychovou vilu s tehdejším označením Mimosa. Obklopuje ji zahrada, která již dříve byla rozčleněna terasou s prolamovaným zábradlím. Na Cihlářce je dodnes patrný viniční původ. Stojí na vyvýšeném místě, nad okolními vilami, odsunutá od silnice. Kolemjdoucí tedy uvidí prakticky jen branku a u ní informační ceduli.
- 3.
Cihlářka
Smíchovské usedlostiAutor: wikimedia commonsVe 20. letech 18. století si nechal na bývalé vinici postavit právník František Vilém Sonntag barokní příměstskou vilu. Kolem ní byla vybudována zahrada se sochami a sad. Usedlost byla nazývána Sontoška, později Santoška. Roku 1868 nechal rytíř Eduard Doubek barokní usedlost novogoticky přestavět a zahradu upravit v módnějším historizujícím krajinářském stylu. Roku 1907 vše koupila smíchovská obec, z vily se stala restaurace s letní zahradou a hudebním pavilonkem. Od roku 1972 tu sídlí mateřská škola. V parku se nacházejí zbytky plastické barokní výzdoby od Františka Ignáce Platzera – vstupní brána se soškami putti, pískovcové sousoší Flory a socha Amora.
- 4.
Santoška
Smíchovské usedlostiAutor: wikimedia commonsBertramka je zřejmě nejslavnější ze smíchovských usedlostí. Vděčí za to W. A. Mozartovi, který zde rád pobýval i komponoval. Dnes je zde také umístěno jeho muzeum.
Roku 1784 usedlost koupili manželé Duškovi. „Usedlost se tehdy skládala z jednopatrového obytného stavení s průčelím otočeným do dvora. Jeho nejvýraznějším prvkem je předsunuté dvojramenné schodiště s lodžií. Naproti stojí stodola, bývalý špýchar a seník. V čele nádvoří byla terasa a pod ní klenutý prostor sloužící jako lis na víno a sklep k úschově mléka. Samo stavení mělo v přízemí také kravín pro patnáct kusů dobytka a konírnu pro šest koní. V patře bylo dvanáct nákladně zařízených místností,“ píše Barbora Lašotvková ve své knize Pražské usedlosti.
Bertramku nenavštěvoval příliš dlouho, naposledy roku 1791.
V roce 1986 převzal budovu stát a v následujícím roce prošla rekonstrukcí. Nyní budova patří Mozartově obci
- 5.
Bertramka
Smíchovské usedlostiAutor: wikimedia commonsLetohrádek Portheimka postavil v roce 1728 Kilián Ignác Dientzenhofer pro svoji rodinu jako letní sídlo. Jižní křídlo bylo v roce 1884 zbouráno při stavbě chrámu sv. Václava, severní křídlo se zachovalo.
V roce 1828 koupil letohrádek Moric Porges z Portheimu a dal mu jméno užívané dodnes − letohrádek Portheimka. Koncem 19. století v souvislosti s přestavbou Smíchova začala být novým měšťanům trnem v oku. Stavba jim překážela a nepřišla jim dostatečně reprezentativní. Portheimové museli platit 1000 zlatých ročně magistrátu za to, že je jejich sídlo na Smíchově trpěno. Odprodat také museli část zahrady pro výstavbu domů s malými byty (1919).
V 60. letech byla Portheimka zrekonstruována a prohlášena kulturní památkou. Na sklonku komunistického režimu Portheimce opět hrozil zánik, neboť její stav byl velmi zanedbaný. V 90.letech byla naštěstí zrekonstruována.
V současné době slouží Portheimka především jako galerie a její prostory se využívají i k reprezentačním účelům. V přízemí budovy je velmi příjemná kavárna se zahrádkou.
Smíchovské usedlostiAutor: wikimedia commonsLetohrádek Kinských byl zbudován na pozemcích dvora a vinic někdejšího cisterciáckého kláštera. Rudolf Kinský zde nechal v letech 1827–1831 vystavět reprezentativní empírový letohrádek.
Rudolf Kinský si svého nového sídla moc neužil. Byl totiž jako dvorský rada přeložen do Vídně, kde roku 1835 předčasně zemřel. Vdova Vilemína Kinská se sem vrátila a s ní i šlechtický lesk. Pobýval zde svého času i korunní princ Rudolf či arcivévoda Ferdinand.
Po pádu komunismu si město vyžádalo letohrádek od státu v restituci, ale na nákladnou rekonstrukci nenalezlo prostředky. Po celá 90. léta proto jen chátral, až se ocitl v havarijním stavu. Až v roce 1999 byl letohrádek převeden do vlastnictví Národního muzea. K novému životu se letohrádek Kinských pod označením Musaion nadechl oficiálně v říjnu 2005. Přes 300 miliónů korun pak stála kompletní rekonstrukce celé zahrady. Dokončena byla až roku 2010
-
Související články
