Vrchní sestra promluvila: Co se děje za zdmi českých nemocnic během koronaviru? Bez strachu není hrdinství!

Klinika, kde Renata Vyhlídalová pracuje, je jedna ze dvou v republice specializujících se na léčení pacientů s nejtěžším průběhem.

Říkáte, že je to opravdu jiné. V čem?

„Museli jsme úplně změnit zavedený chod pracoviště. Abychom snížili riziko, že se nakazíme sami od sebe, sestavili jsme týmy nově, aby se zbytečně nepotkávaly. Zrušili jsme lékařské i ošetřovatelské vizity, ranní hlášení lékařů i provozní porady.“

Co vlastně obnáší práce sestry s »covid« pacientem v těžkém stavu na izolaci?

„Někdy trochu nervozity, aby vše provedla správně a neohrozila sebe ani ostatní v týmu. Pak je také důležité s lékařem vytvořit plán péče a sladit vše tak, aby čas strávený uvnitř izolačního boxu byl co nejproduktivnější. A především obnáší práci s pacientem. Jeho částečnou nebo celkovou toaletu, polohování na boky, břicho, rehabilitaci.“

To musí být náročné i fyzicky.

„To je sama o sobě fyzicky těžká činnost. Když k tomu ještě připočtete ochranné prostředky, tedy plášť, čepici, brýle nebo štít, někdy obojí, a těsnící respirátor, ve kterém se špatně dýchá, je to náročné. Navíc se cítíte jako zabalená do igelitu. Tenhle výraz se už u nás zaužíval – jdu do igelitu.“

ONLINE: Koronavirus na jižní Moravě „odtroubili“ záchranáři: Sirény sanitek děkovaly zdravotním sestrám

Jak funguje spolupráce sestry a lékaře?

„V našem oboru byla profesně vždy nadstandardní. Možná je to tím, že se jedná o náročnou, vysoce specializovanou práci a lékaři vědí, že se na sestru musí a mohou spolehnout. Taky si její práce váží. Funguje to stejně i naopak.“

Takže si navzájem pomáháte víc, než bývá ve špitálech běžně obvyklé?

„Aktuální situace u nás dočasně setřela některé hranice při výkonu práce. Není neobvyklé vidět budoucí lékaře, jak dělají práci sanitářek, není neobvyklé, že lékaři pomáhají u celkových toalet pacientů nebo při polohování. A sestry, když už jsou uvnitř izolace, rovnou u pacienta uklidí.“

Máte vy sama strach z nákazy? A co spolupracovníci?

„Myslím, že se bojíme všichni, ale nesmí nás to ochromit. Asi nejhorší bylo, kdy jsme připravili lůžka a novou organizaci pracovišť na příjem nejtěžších pacientů s koronavirem a čekali jsme na toho prvního. V tom čase nám všem běžely hlavou různé myšlenky typu »ano, mohu se nakazit a mohu mít i komplikovaný průběh nemoci, ano, může se stát, že nakazím své blízké, nebo že když udělám chybu, mohu nakazit tým kolem sebe«. Zároveň jsme si ale všichni říkali – a kdo o tyhle pacienty bude pečovat, když ne já, která na to mám vzdělání a praxi?“

Tohle je koronavirus: Šokující fotografie ukazují utrpení pacientů na břiše

Mohli jste říci, že do nouzového stavu nejdete?

„Musím zdůraznit, že nikdo z našich sester, záchranářů a lékařů nikdy neodmítl žádné pacienty ošetřit! Ale jak se říká, bez strachu není hrdinství.“

Pomáhá vám v této situaci fakt, že jste sehraný kolektiv?

„Situaci není možné zvládnout bez dobrého týmu. Sebelepší přednosta, primář, lékař nebo vrchní sestra nedokážou sami nic. Bez staničních sester, všeobecných sester, zdravotnických záchranářů, sanitářek, techniků ze všech úseků naší kliniky bychom péči – ať už s infekcí, nebo bez ní – nikdy nezvládli. Za to patří všem obrovský dík.“

Nosíte si práci »s sebou domů«?

„Snažíme se ji nechat na věšáku v předsíni. Abychom si uchovali zdravý rozum. Zrovna tady je to složitější, často to nejde. Vracíme se domů, máme rodiny. Spousta sester, kluků, zdravotních bratrů má rodiče nebo malé děti, takže situaci chtě nechtě přizpůsobují rodinný život. Některé sestry se po zvážení situace úplně odstřihly od rodin, aby náhodou nenakazily děti a manžele.“

Na přístrojích a na břiše, tak vypadá nejtěžší průběh nemoci: Těchto pacientů je v Česku 77!

Zvládá vypětí vaše rodina? Museli jste nějak změnit domácí zaběhnuté zvyklosti?

„Celý systém doma je jiný, musíme přizpůsobit svoje chování situaci. V době koronaviru se nám narodila třetí vnučka. Už je to pár týdnů, ale ještě jsem ji vůbec neviděla. Ani u porodu. Z práce jezdím za partnerem na chalupu mimo Brno. Je jediný z rodiny, s kým se kontaktuji. Syna s rodinou jsem musela kvůli jejich bezpečí odstřihnout.“

Jak si nejlépe odpočinete?

„Ráda odpočívám na chalupě, zahradničím, čtu, procházím se přírodou. Snad každá sestra, když může, tak uteče někam daleko a snaží se aspoň chvíli na práci nemyslet a odpočívat.“

Přinesla vám pandemie koronaviru i něco pozitivního?

„Dá se říct, že nás to víc stmelilo a že jsme se více odhalili jako lidé. V těchto situacích si více všímáte lidí kolem sebe a snažíte se jim porozumět nebo pomoci. A nám sestrám a všem zdravotníkům nejvíc pomáhá i to, že na nás lidé za branami nemocnice myslí. Z celého srdce jim za to děkujeme.“

Babiš číhal za vilou, Moniku hnal s obří pomlázkou. Čílí ho Češi, co kašlou na opatření