S rostoucím trendem samoléčení roste také riziko následků – předávkování, lékových interakcí i nežádoucích účinků léčby bolesti. Je proto důležité se o užívání každého preparátu poradit. Potřebné informace přitom poskytne každý farmaceut. Je to často jediný odborník, kterého pacient při léčbě bolesti kontaktuje. Lékárník musí doporučit správné dávkování, upozornit na kontraindikace (stav či dlouhodobá onemocnění pacienta mohou vylučovat užívání určitých léků) a lékové interakce (některé léky užívané současně mohou své působení navzájem negativně ovlivňovat). Lékárník přitom může doporučit i jiná vhodná režimová opatření nebo nefarmakologické metody, jako je například využití tepla apod., které mohou úspěšnému zvládnutí bolesti napomoci.

Autor: Shutterstock

Podle typu

Důležitým faktorem při terapii bolesti je její typ. Pro samoléčbu je nezbytné odlišit zejména bolest akutní a bolest chronickou. Bolest akutní zpravidla navazuje na příčinu, která ji vyvolala. Je to signál, informace, jejímž cílem je upozornit na možné poškození organismu a zabránit další újmě. Obvykle bývá ostrá, dobře ohraničená, její místo zpravidla odpovídá místu poškození. Cílem léčby je odstranění příčiny a současně zmírnění bolesti. Nedostatečně léčená akutní bolest může vést i k vzniku trvalých potíží. Metody léčby jsou farmakologické (pomocí léků) i nefarmakologické. Typickým příkladem je např. využití chladu při první pomoci u popálenin.

Když trvá déle

Bolest chronická je stálá bolest, která neodeznívá ani po 3 až 6 měsících. Většinou není přesně lokalizována, může dosahovat různě vysoké intenzity. Nemá, na rozdíl od akutní bolesti, charakter varování, stává se samostatnou nemocí. Někdy je způsobena pozvolným zhoršováním zdravotního stavu, např. kloubními změnami při artróze velkých kloubů. V některých případech ani nelze příčinu chronické bolesti přesně zjistit. Cílem léčby zde často není vyléčení pacienta, které nemusí být ani možné, ale zmírnění bolesti, zajištění dostatečného spánku a celkové zlepšení kvality života. Nutná bývá obvykle léčba kombinovaná, s využitím farmakologických i nefarmakologických metod.

Autor: Shutterstock

Základní pravidla

Základní pravidlo samoléčby zní:

„Mohu léčit pouze takovou bolest, u které znám příčinu nebo která se opakuje, a léčbu jsem již s lékařem nebo lékárníkem probíral.“

Z tohoto pravidla jasně vyplývají situace, kde není pouhé potlačení bolesti analgetiky na místě:

Pacient se s danou bolestí setkává poprvé a není jasná její příčina.

Bolest je spojena s nějakou další poruchou (bolesti hlavy s obtížným pohybem ruky, závratěmi nebo např. poruchami vidění).

Bolest, kterou pacient zná, je tentokrát výrazně silnější, má jiný charakter, lokalizaci.

Volně prodejná léčiva

KYSELINA ACETYLSALICYLOVÁ: léčba mírné až střední bolesti, horečka

IBUPROFEN: léčba mírné až střední bolesti, horečka

DIKLOFENAK: léčba revmatických onemocnění, artróza, jiná onemocnění zánětlivého charakteru provázená bolestí nebo teplotou, bolesti při menstruaci, bolest po chirurgických výkonech

DEXKETOPROFEN: krátkodobá symptomatická léčba bolesti mírné až střední intenzity, jako je akutní bolest pohybového aparátu, bolest při menstruaci a bolest zubů

NAPROXEN: úleva od mírné až středně silné bolesti, jako je bolest hlavy, migréna, bolest zubů, bolest svalů, kloubů a zad a bolest doprovázející akutní záněty horních cest dýchacích, primární bolest při menstruaci, horečka, bolest po chirurgických výkonech a po úrazech

PARACETAMOL: horečka, tlumení akutních bolestí, jako jsou bolesti hlavy, zubů a svalů