7°C
Běžní občané šijí z prostěradel, triček v podstatě z čehokoliv, jen aby pomohli organizacím či nemocnicím. Někteří návrháři zase nechali pracovat své kreativní já a vytvářejí mini kolekce obrandovaných roušek, u kterých jde především o design. Do toho se na instagramu rozjel trend domácí výroby roušek z dust-bagů luxusních kabelek - tedy z protiprachových pytlíků značek luxusních módních domů jako Prada, Chanel či Hermès.
Ti, co si vytvoří roušku ze saténu, osázenou umělými kameny, dostávají v komentářích vyčiněno, že je rouška nepratelná, tudíž jednorázová, a ten, kdo má na sobě obyčejnou roušku z utěrky, pokukuje po něčem vizuálně působivějším, když už to má na obličeji celý den. Povýšit roušku na stylový doplněk se v posledních dnech povedlo třeba slovenské prezidentce Zuzaně Čaputové (46), která roušku několikrát barevně sladila se svým outfitem.
Což může být podnět pro všechny, co si nejsou jistí, jak roušku lépe zařadit do svého šatníku. A potvrzení, že může vypadat skvěle i k elegantním šatům. Zároveň to její základní funkci jako ochrany nijak neshazuje a může být inspirací pro ostatní.
Nejpodstatnější samozřejmě je, že rouška chrání všechny kolem nás. Tedy funkce v aktuálním stavu kulminace nemoci musí vítězit nad formou, a dokud nemá svojí ústenku každý občan naší země, je trochu zbytečné zabývat se jen jejím designem. Zvlášť, pokud někdo má možnosti i znalosti k tomu, vytvářet jich velké množství, i když v minimalistickém provedení.
Až aktuální situace alespoň trochu opadne, věřím, že se rouška usídlí v našich šatnících jako běžný doplněk. Stejně to bylo i v Japonsku, kde je zvyk nosit roušku hluboce zakořeněn. Po desetiletích nošení ústenky jako funkčního doplňku, se u něj začala měnit forma a nakonec je z něj módní doplněk, který má každý doma v různorodých designech a který si může vzít ve chvíli, kdy má rýmu a chce chránit ostatní.
A v tom vidím velký přínos roušek i u nás. Stanou se symbolem ohleduplnosti. Aktuálně mi připadají jako nejkrásnější roušky ty, co pomáhají ostatním. Třeba roušky návrhářky Kateřiny Geislerové, která v podstatě zorganizovala výrobu 30 000 roušek, nebo herečky Jany Plodkové (38), která doma šije roušky a daruje bez nároku na honorář. Těch hrdinů je daleko víc.
Jak mezi běžnými Čechy, tak mezi celebritami. Každý, kdo pomáhá, na sebe může být patřičně pyšný, protože přispěl k tomu, aby se nemoc nešířila a aby se rouška usídlila jako funkční doplněk v našich šatnících. Jediný doplněk, který dokáže zachránit životy lidí kolem nás.
