Martinovi koronavirus překazil cestu kolem světa. Domů se rodák z Pardubic teď bojí

Když se před rokem a půl Martin Půlpán z Pardubic probudil po těžké operaci, uvědomil si, že mu život, jaký žil dosud, nestačí. „Tehdy jsem si řekl, k čemu mi jsou peníze, když si teď vlastně ani nemůžu dojít na záchod. Rozhodl jsem se, že hned jak se vyléčím, všeho nechám a odjedu,“ vzpomíná.

Celosvětová pandemie covidu skončila, oznámila WHO. Trvala přes tři roky

Před osmnácti měsíci tak vyrazil do Bulharska. Stopem se pak dostal do Turecka a Íránu. Pak dojel až do Číny a jihovýchodní Asie. „Snažím se nelítat, dokud to jde, tak jsem chtěl objet svět po zemi, samozřejmě za použití nějakých lodí,“ popisuje, jak dojel a došel až do Barmy.

Virus se do Asie vrátil

Právě Čína se stala jednou ze zemí, které ho fascinovaly. Měl dokonce v plánu se tu dočasně usadit a živit se jako učitel angličtiny. „Začal jsem to řešit v prosinci, kdy to vlastně ještě v Číně tolik nebylo,“ popisuje, jak mu koronavirus začal křížit plány. Něž stihl vyřídit vše potřebné, Čína se kvůli rozšíření nákazy uzavřela.

„Dva měsíce po tom, co se to rozjelo v Číně, se ale tady v jihovýchodní Asii stále ještě dalo cestovat,“ popisuje, jak pokračoval. Nákaza se ale před dvěma týdny do Asie začala vracet od těch, kteří přijely z Evropy, kde mezitím vypukla pandemie.

Nadávky i plivání. Evakuovaná Anna (25) prožila cestou domů peklo, do karantény jela vlakem

Mezitím Martin z hor na severu Thajska přecházel hranici do Barmy. Den nato se ale začaly uzavírat hranice Barmy s Indií, přes tu se chtěl český cestovatel dostat do Bangladéše, Nepálu a Pakistánu. Další den už se zavřela i pozemní hranice s Thajskem a Martin tak v Barmě uvízl.

Z ulice viděl pacienty na kapačkách

„V souvislosti s těmi zprávami z Česka, které sleduji, karanténa, najednou to všechno začalo růst. V Itálii umírá tři sta lidí denně. Začaly se na mě valit tisíce zpráv od rodiny a přátel. Přiznám se, že jsem se dostal do úplně neuvěřitelného stresu,“ popisuje dobrodruh.

Bylo mu jasné, že se musí pokusit z Barmy dostat. „Barma je sice krásná na cestování, já jsem si tuto rozvojovou zemi zamiloval, ale s Evropou se to nedá srovnat,“ říká Martin, který doslova nevěděl kudy kam.

Česko má třetí oběť koronaviru, babičku (†71) nakazila rodina. Vojtěch odrazuje od návštěv

Vrátit se do Česka pro něho byla úplně poslední možnost. „Na druhou stranu jsem nechtěl ztroskotat v Barmě, ta je na tom ještě hůř než ty okolní země. Představa, že tam jdu do nemocnice - ty jsem viděl po cestě, to je starý rozpadlý barák a tam natažené plachty místo zdí. Z venku jsou vidět lidé, co leží na kapačkách,“ popisuje, proč nechtěl v Barmě zůstat, přiznává, že tam se kvůli nemoci i bál chodit mezi lidi.

„Myslel jsem, že chcípnu“

I když se létání vyhýbá, na poslední chvíli pardubický rodák chytil letadlo do Thajska. „Byl to nejhorší let v mém životě, takové turbulence jsem ještě nezažil. Říkal jsem si, že pokud mě nezabije ten virus, tak chcípnu v letadle,“ říká Martin, který už po zemi ujel přes 67 tisíc kilometrů. Zároveň měl v letadle i na letišti velký strach i z ostatních lidí. 

„Na letišti někdo zakašle a všichni se otočí, a ihned člověk začne kontrolovat, jestli má ten dotyčný roušku, zda vypadá nemocně, kolikrát už zakašlal, to je pak člověk ve velkém psychickém stresu až v paranoii,“ líčí nepříjemné zážitky spojené s přesunem.

V Bangkoku mu nabídla bydlení kamarádka, se kterou se tam už dříve seznámil. „Thajsko je vyspělé, dováží tam jídlo i nákupy domů,“ popisuje Martin s tím, že se rozhodl v Bangkoku na bytě uzavřít dočasně v dobrovolné karanténě, aby nemoci unikl. Mezitím se ale začaly v do té doby málo zasaženém Thajsku opatření naopak zpřísňovat.

Teď se bojí toho, že by tamní vláda mohla chtít začít cizince vykazovat. V Thajsku se totiž zprávy mění téměř z hodiny na hodinu. „Čtu Bangkok Post, který informace dává v angličtině a večer jsou mnohdy úplně jiné, než byly ráno,“  popisuje. Zároveň okolní státy už mají hranice uzavřené, takže odjet český dobrodruh nikam nemůže.

Za normálních okolností by Martin ve své cestě pokračoval. Kam přesně zamíří, nemá vždy pevně naplánované. Čeho se ale striktně drží, je rozpočet. Jeho poslední cesta, na které je 550 dnů, ho dosud stála víc než 210 tisíc korun.

„Můj rozpočet je kolem 350 až 380 korun na den,“ zmínil. Za tyto peníze si shání ubytování, jídlo i vše ostatní. „Občas si klidně zaplatím o padesát korun za hostel víc, než bych třeba musel, ale mám občas radši to svoje pohodlí,“ popisuje. Při poznávání kultur ho také lidé často zvou k sobě domů. Dokonce mu už víc než čtyřicetkrát někdo nabídl, aby spal u něj doma. Nyní už ale cestovat nemůže ani tímto způsobem.

Opatření teď thajská vláda vydává na čtrnáct dnů. Sám Martin si ale uvědomuje, že nikdo neví, jak dlouho bude krizová situace ještě trvat. Vyhlášený už je i nouzový stav. „Některé obchody s jídlem už začaly zakazovat vstup turistům, já mám zatím nakoupeno, ale co bude dál, to nevím,“ přiznává.

A říká, že jako na bělocha se na něj dívají místní se strachem: „Ptají se, jestli nejsem z Itálie, bojí se,“ popisuje. V Thajsku už jsou nařízení podobná jako v Česku, jsou zavřená kina i bary a restaurace mohou vydávat pouze jídlo s sebou.

Tisíce Thajců se nakazily na boxu

Koronavirus se rozšířil v Thajsku zejména v posledních dnech. V zemi je totiž velmi populární box. Na jeden zápas thajského boxu dorazilo několik tisíc lidí a začíná se ukazovat, že většina z nich se na velké akci nakazila koronavirem. I kvůli tomu vláda poté přistoupila ke zpřísnění opatření.

„Testy jsou tu placené, stojí v přepočtu pět tisíc korun a teď se řeší, že se asi všichni neotestují. Takže je možné že po Bangkoku pobíhá x tisíc nakažených lidí a nikdo o nich neví, protože testy jsou drahé,“ popisuje Martin současnou situaci v Thajsku.

„Skoro žádná letadla, kterými bych se mohl dostat do Evropy, už nelétají,“ dodává také Martin, který viděl pouze letenky za 160 tisíc. Standardně cesta z Thajska do Česka stojí okolo 15 tisíc.

Obavy z cesty do Evropy

„Taky si říkám, že by možná byla blbost teď jet do Evropy, kde je epicentrum nemoci,“ zamýšlí se. Jistý si není ani tím, že by se nenakazil už po cestě. „U nás to možná lidé bagatelizují, aby my co tady v Asii cestujeme delší dobu a vidíme to, tak se opravdu bojíme letět domů,“ přiznává.

„Pokusím se tu ukrytý zůstat čtrnáct dnů nebo měsíc a uvidím, jak se to vyvrbí,“ říká a s tím, že nad cestou domů ale stále přemýšlí. „Bojím se, že se třeba doma nakazí rodiče a já se tam pak nebudu moct dostat. Bojím se o to, co se děje v Česku,“ říká.

Kde v Česku jsou nakažení koronavirem a kde nákaza řádí ve světě? Podívejte se na mapu

„Když jsem odjížděl z Česka, tak jsem vše prodal nebo rozdal, takže vše, co teď v životě mám, může to znít smutně, jsou čtyři trička, jedny kraťasy, počítač, mobil, go pro kamera a to je všechno. Takže když se vrátím do Česka, nemám na sebe ani žádné oblečení a je mi tady momentálně líp, než by mi bylo v Česku,“ říká Martin, který se ubytoval v luxusním bytě v Bangkoku, odkud ale prakticky nemůže ven.

Nicméně stále touží po tom, aby mohl pokračovat, a nechce, aby timto jeho cesta končila. „Mám spoustu zážitků a s jídlem roste chuť, chci dál poznávat nové lidi a nová místa. Než tohle všechno začalo, tak jsem si říkal, že až se vrátím domů, chci mit rodinu, stabilní práci, a kdybych se teď vrátil, tak už nikam nevyjedu,“ zamýšlí se. 

Martin se také částečně zastává Číny, odkud se nákaza rozšířila do celého světa. „Když to vypuklo, Češi ji hodně kritizovali. Mluvili o tom, že je to zaostalá země, že tam jedí psy, to prostě není pravda, Čínu jsem projel od Kašgaru po Šanghaj, projel jsem ji z východu na západ a Čína je opravdu někde jinde, než si všichni u nás myslí,“ popisuje Martin přesvědčeně. Na zemi oceňuje zejména to, že je bezpečná a že tamní lidé jsou velmi disciplinovaní a využívají moderní technologie.