Ještě než pod okny Starého královského paláce na Pražském hradě vznikl Thunovský palác, stávaly zde už ve středověku domy bohatých měšťanů. Který byl vůbec první, to se patrně nikdy nedozvíme. Ve 14. století zde ale už bydlel prominent své doby - Beneš z Kravař, mistr komory císaře Karla IV. „Nicméně středověká stavba zanikla na počátku husitských válek, nejspíše již v roce 1419 během bojů hradní královské posádky s husity,“dočteme se v knize 100 let britské ambasády v Praze.

Povstání z popela

Pomyslné vzkříšení zbořeniště nastalo pozvolna. Až během vlády Rudolfa II. se tehdejší nemovitosti ujal Ferdinand Hoffmann z Grünbuchlu, mecenáš věd a vlivný to člověk na císařském dvoře. Jeho přičiněním se například do Prahy nastěhoval významný astronom a matematik Jan Kepler, který v honosném domě jeden čas nejspíš i pobýval. Po třicetileté válce se rezidence dostala do držení polního maršála hraběte Waltera Leslieho, který měl prsty v zavraždění Albrechta z Valdštejna.

Oba jmenovaní se zasloužili o rozvoj budoucího paláce. Zatímco Ferdinand Hoffmann z Grünbuchlu nechal renesanční rezidenci přistavit druhé patro, polní maršál Leslie, původem ze Skotska, měl dům nechat zásadně upravit. „K tomu vede skutečnost, že dům po deseti letech prodal za dvojnásobnou částku,“ stojí v knize. Tu a tam se dokonce v některých pramenech dočteme o Leslieovském paláci, namísto dnes ustálenějšího Thunovského paláce.

Prominentní rod na scéně

Thun-Hohensteinové se k domu v podhradí dostali v roce 1656, kdy rezidenci od vojevůdce koupil salcburský arcibiskup Quidobald Thun. Ten nechal dům převést na svého bratra Oswalda Thuna, který ve svahu za domem nechal zbudovat italskou zahradu s terasami, která je po dnešní dny chloubou paláce, který si pozvolna začal zvykat na nové jméno - Thunovský. Svou podobu získal ale až na začátku 18. století.

„Průčelí v přízemí bylo zvýrazněno imitací vystupujících kvádrů. Střední část paláce mírně vystoupila. Vrchol tohoto nového rizalitu zakončil štítový nástavec, ve kterém je dodnes umístěn hraběcí znak,“ uvádí kniha mapující historii paláce. „Rozsáhlé úpravy probíhaly také v zahradě, která byla zvýšena a vyrovnána, což umožnilo vybudovat dodnes užívaný přímý vstup dveřmi ze třetího patra v nynějším předpokoji rezidence.“

Video
Video se připravuje ...

Zajímá vás, jak si v Praze žije velvyslanec jejího veličenstva Nick Archer? Přijměte pozvání v podobě krátkého videa a nahledněte za dveře, kam se mnozí nedostanou. David Zima

Mozart na návštěvě

Thunové v té době patřili mezi nejvýznamnější šlechtické rody v Čechách, jejich vliv byl znatelný. V 18. století mimo Thunovského paláce v Thunovské ulici vlastnili například také nynější Kolovratský palác v Nerudově, kde dodnes sídlí italské velvyslanectví, Toskánský palác, kde dnes sídlí ministerstvo zahraničí, a v dnešní Sněmovní ulici také Thunovský palác, kde nyní zasedá Poslanecká sněmovna. V jejich držení se nacházely zámky v Děčíně, v Benešově nad Ploučnicí a také v Benátkách nad Jizerou.

Nedivme se proto, že když v roce 1787 přijal Wolfgang Amadeus Mozart pozvání do Prahy, jeho kroky mimo jiné směřovaly také do Thunovského paláce. „Mistrovi životopisci situují místo prvního skladatelova pražského pobytu do jednoho z blíže neučených tří Thunovských paláců, zpravidla do domu pod Hradem,“ líčí kniha.

Anglická koruna na scéně

Ale žádné světlé zítřky netrvají věčně. V případě Thun-Hohensteinů jejich soumrak nastal s koncem vlády Habsburské dynastie. Po roce 1918, kdy se z monarchie stala republika, šlechta přišla o řadu svých privilegií. Mnohé význačné rody tehdy musely čelit nepříjemné existenční otázce – co teď?

V případě Thunovského paláce se řešení objevilo záhy. „Britská vláda usilovala o zřízení stálého zastoupení v Praze záhy po vzniku Československa,“ uvádí kniha 100 let britské ambasády v Praze. Britský chargé d’affaires Cecil William Gustaf Gosling bydlel v hotelu, později si pronajal soukromý byt. Stále to ale nebylo ono. Až teprve ministerstvo zahraničí zprostředkovalo diplomatovi pronájem Thunovského paláce, na který kývl i tehdejší majitel Osvald Thun-Hohenstein. Z původně několikaměsíčního pronájmu se nakonec vyklubal více než stoletý pobyt!
Thunovský palác se nachází doslova v podhradí Pražského hradu.
Autor: Velvyslanectví Spojeného království Velké Británie a Severního Irska

Za prezidentem na »tajňačku«

Od roku 1925 je Thunovský palác přímo v držení vlády Království Velké Británie a Severního Irska, které jej od Osvalda Thuna odkoupilo. Součástí nákupu za téměř sedm milionů tehdejších československých korun bylo i veškeré vybavení interiérů i četná umělecká díla, která v rezidenci zůstala dosud. „Osvald Thun si odstěhoval pouze velkou sbírku porcelánu a vybraný soubor obrazů,“ stojí v knize. A proč zrovna o Thunovský palác Velká Británie tak mocně stála?

Vyjma toho, že se jedná o skvostnou rezidenci s epesní zahradou, nám velvyslanec Nick Archer prozradil jedno z veřejných tajemství. „Traduje se, že na zahradě je tajný vchod na Hrad, kudy Masaryk docházel za tehdejšími britskými velvyslanci,“ prozradil velvyslanec. Vřelý vztah k britským velvyslancům měl po Masarykovi, který v Londýně na King‘s College vyučoval, také jeho nástupce Edvard Beneš.

Traduje se, že na zahradě ústí některý z tajných chodeb Pražského hradu, kterou v letech 1. republiky docházel za britským velvyslancem Tomáš Garrigue Masaryk.
Autor: Robert Klejch

Pod dozorem STB

To se ale ani v nejmenším nedá říci o prezidentech, kteří se na Pražském hradě střídali po roce 1948. Velká Británie během studené války náležela k Západu, pročež u československé socialistické vlády upadla tak trochu v nemilost – a s ní také její představitelé v Praze. „Došlo dokonce i na střelbu po diplomatickém vozu a lehké zranění,“ píší autoři knihy 100 let britské ambasády v Praze.

Omyl nebo náhoda? Ani náhodou! Za komunismu „jednoho dne napadla skupina komunistických studentů vstup do velvyslanectví a začala proti němu házet dlažební kostky. Nechybělo mnoho, aby kámen zranil velvyslance sira Cecila Parrotta.“ Dění na půdě velvyslanectví dlouhá léta bedlivě pozorovala Státní bezpečnost z věže malostranského chrámu sv. Mikuláše. Že světlé zítřky netrvají věčně, jsme si již řekli, a naštěstí to platí i o těch chmurných zítřcích, které v listopadu 1989 zatrhla sametová revoluce.

Císaři, premiéři a králové

Od té doby velvyslanectví hostilo řadu významných návštěv – připomeňme například premiérku Margaret Thatcherovou v roce 1990, královnu Alžbětu II. v roce 1996 či jejího syna – prince Charlese, který Prahu navštívil v roce 1991 se svou chotí princeznou Dianou. Prominentní hosty však Thunovský palác hostil pochopitelně i dříve.

Na velvyslanectví se po čas své návštěvy v Praze zastavila i královna Alžběta II. se svým mužem princem Phillipem.
Autor: Velvyslanectví Spojeného království Velké Británie a Severního Irska

O Mozartovi a Keplerovi již řeč byla. Výjimkou nebyl ani Tomáš Garrigue Masaryk. Avšak na sklonku Habsburské monarchie pak do Thunovského paláce zavítal i předposlední císař říše, zároveň i český král. V roce 1901 palác nakrátko navštívil František Josef I. Návštěva to byla tak významná, že majitelé paláce neponechali nic náhodě a nechali jej elektrifikovat, na což dohlížel vynálezce a inovátor František Křižík.

Fotogalerie
71 fotografií