Když jste mi dnes ráno zavolal, že vám onemocněly děti, čekala jsem, že rozhovor zrušíte. Vy jste ale jen změnil místo konání, a navíc jste tu na minutu přesně. Asi nejste typický herec-bohém, že?

Já už jsem spíš takový bohem zapomenutý bohém. (směje se) Už si bohémství nemůžu dovolit, ty časy jsou nenávratně pryč. Přece jen už mi není dvacet, mám rodinu, práci, povinnosti…

Zmínil jste práci… Naposledy jsme spolu mluvili před dvěma lety, kdy jste říkal, že pro svou postavu doktora Hanáka z Ordinace už máte vymyšlenou smrt. A on stále žije!

Vypadá to tak. Už to s ním táhnu přes deset let, to je neuvěřitelný, co? Ale já to beru jako angažmá – dřív jsem ho měl patnáct let v Divadle Husa na provázku a teď v Ordinaci.

Baví vás to po takové době? 

Je to práce a ta mě baví. Kdybych z ní měl být denně naštvaný, tak už to dávno nedělám. Nemá smysl trápit se, to bych šel radši o dům dál. Ale já se rozhodně netrápím. Vždyť mám práci, která je navíc zábavná. Ale uznávám, že hraní v seriálu takového typu, jako je Ordinace, je psychicky i fyzicky dost náročné. Ale to nepřeváží fakt, že jsem za tu práci rád. Představte si sochaře, který z nějakého důvodu nemůže sochat, malíře, jenž nemůže malovat… Když jste takhle úzce profilově zaměřený a nemůžete dělat to, co vás živí a baví, je to šílený. Jasně, jsou lidi, kteří vynikají ve více oborech, ti mají štěstí. Já jsem ale jenom blbej herec. (směje se) Ale ne, kecám, taky pořád vymýšlím nějaké nové projekty, protože mě nebaví jen tak sedět na zadku a čekat, co přijde. Ale nerad bych to nějak detailněji rozebíral, uvidíme, jestli to klapne…