„Nedýchá, je jako hadrová panenka!“ ozvalo se začátkem týdne zoufalé volání na lince 155. Do telefonu vzlykala maminka teprve měsíčního kojence a prosila o pomoc – miminko podle všeho při kojení vdechlo mléko a upadlo do bezvědomí. Začal boj o vteřiny. Operátorka hned na místo vyslala posádku rychlé zdravotnické pomoci a v druhém vozidle i posádku s lékařem. Sama přitom zůstala na telefonu a mamince radila, co dělat.

V jednom z aut, která ke kojenci rychle mířila, seděl i záchranář Jirka. „Není výzva jako výzva. Když ti přijde N1, bezvědomí – nedýchá, koukneš o řádek níže – na adresu, okem zajedeš trochu doleva a v kolonce věk vidíš jeden měsíc, tvůj krok zrychlí, tep ti vyskočí, klika od auta ti málem zůstane v ruce a vrata od výjezdovky bys nejraději proskočil zavřený,“ popsal, co podle něj v podobných případech prožívá každý záchranář.

Ticho a strach

„Nejde si na to zvyknout, připravit se. Vlastně si ani nechceš zvykat. Protože to nechceš zažít. Tyhle výjezdy jsou zvláštně provázeny po cestě na místo události tichem. I když nechceš, bojíš se... Ne o sebe, ne o kolegu, bojíš se toho, co vše se může stát. Bojíš se toho, abys neviděl něco, co může dlouho trápit tvé myšlenky. A jedeš a doufáš... Jedeš tak, aby ses vrátil, ale přitom daleko jinak než kdy jindy. A i když máš s kolegou zdravou a kamarádskou rivalitu – přeješ si, aby rychlá zdravotnická pomoc byla na místě dříve... aby tam byl kdokoliv dříve. Hlavně aby na místě byl ,tlukot srdce‘,“ uvedl Jirka.

Když záchranáři dorazili na místo k měsíčnímu kojenci, byl už při vědomí. „Maminka se řídila pokyny, otočila miminko hlavou dolů a mléko naštěstí vyteklo nosem ven. Kojenec později i pozitivně na všechny reagoval,“ popsala mluvčí středočeských záchranářů Petra Effenbergerová chvíle obrovské úlevy. 

Podle záchranáře Jirky působí takové situace, kdy se ukáže, že je vše v pořádku, a ze všech zúčastněných opadne stres, „strašně zvláštně až šíleně“. „Dítě pláče (bohudík), matka pláče (logicky) a my, když vidíme, že pláčou oba (tudíž žijou), se usmíváme. Protože jsme šťastní za to, jak se věci mají. A děkujeme za to. Zvláštní situace, která by pro náhodné svědky působila až bizarně, ale všem je to jedno, protože jsme všichni v pohodě,“ dodal na závěr.