9°C
Čekali jsme válku, přišly jiné katastrofy. Poradilo by si Československo s koronavirem?
Roušky nejsou ani pro lékaře, dezinfekční prostředky došly už dávno. Koronavirus nejen Česko přistihl na pandemii nepřipravené. „V roce 1985 byly ochranné masky pro 86 procent obyvatel,“ říká historik Prokop Tomek. Tehdy se svět připravoval na jadernou válku. Pak strach opadl. Jenže místo války přišly klimatické změny a smrtící viry - ebola, SARS, MERS, koronavirus. Hodily by se nám sklady civilní obrany a branná cvičení?
Obléct pláštěnku, igelitové pytlíky připevnit gumičkami na končetiny, nasadit plynovou masku a hlavně si lehnout nohama k epicentru jaderného výbuchu - tak si pokročilejší ročníky pamatují cvičení civilní obrany (CO) na školách. Dokonce se to vyučovalo jako samostatný předmět. Přežít atomovou apokalypsu pomocí pláštěnky je asi také to jediné, co si o CO pamatujeme.
Ve skutečnosti byla civilní obrana velmi rozsáhlý systém, který počítal s válkou, živelnými katastrofami i s epidemiemi a disponoval značným množstvím prostředků. „Důraz se kladl na ochranu před jadernými zbraněmi. Zejména od 60. let, kdy už byly na úrovni velmi dobré vojenské použitelnosti,“ říká Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu (VHÚ).
Vojáci i civilisté
Civilní obrana vznikla v roce 1951 a spadala původně pod ministerstvo vnitra. Od roku 1976 byla převedena pod ministerstvo obrany. „Vojenskou část tvořilo 7 pluků rozmístěných po republice tak, aby dokázaly zasáhnout na strategicky důležitých místech,“ upřesňuje Tomek. Například u Kutné Hory sídlil pluk pro Středočeský kraj - jeho příslušníci měli zasáhnout do třiceti minut od vyhlášení poplachu.
Velmi detailně byla propracovaná i civilní linie CO, která sahala od celorepublikové Rady obrany státu až po jednotlivé národní výbory. Některé jednotky měly za úkol zdravotnické služby, jiné se staraly o dodávky plynu, další o dodávky vody a dnes by se hodily i komunální služby specializované na hygienickou očistu větších oblastí a dopravních prostředků.
Masky nasadit!
Nasadit ochrannou masku si dokázal každý školák. Byl to úkon nacvičovaný několikrát ročně. Jejich sklad byste našli v každé veřejné instituci, v každé továrně. Zatímco dneska nenarazíte ani na roušku, s plynovou maskou byste tenkrát takový problém neměli. „V roce 1985 byly masky pro 86 procent obyvatel. A v případě pracovně aktivních to bylo dokonce 102 procent,“ uvádí historik.
Byly by nám plynové masky dneska k něčemu? První se objevily za první světové války jako ochrana před bojovými plyny, v druhé polovině 20. století se už ale počítalo i s biologickými zbraněmi, kterými se mohly stát i viry. Vojáci za zneužitelné považovali pravé neštovice, chřipku, krvácivou horečku a další. Takže masky poskytovaly i protivirovou ochranu.
Metro jako bunkr
„Už od počátku výstavby metra se počítalo s tím, že bude fungovat jako úkryt. Mělo poskytnout ochranu pro 400 tisíc obyvatel Prahy. Jednotlivé části pro 10 až 25 tisíc lidí se daly uzavřít,“ říká Tomek. Rozhodnutí o tom, že metro bude vlastně bunkr, padlo na zasedání Rady obrany státu v roce 1971, tedy tři roky před tím, než byla uvedena do provozu první část linky trasy C.
Podle historika toto rozhodnutí ušetřilo hodně peněz: „Postavit metro zároveň jako kryt prodražilo jeho stavbu o deset procent. To bylo v podstatě levné. Pokud by se budovaly kryty samostatně, nebo při výstavbě domů, bylo by to mnohem dražší a jejich kapacita by těžko byla tak velká.“
S metrem počítají obranné plány dodnes. Ačkoliv od roku 1989 počet stanic vzrostl, množství osob, které by v nich našly úkryt, se snížilo.
- Trasa A 116 000 osob
- Trasa B 130 500 osob.
- Trasa C 85 500 osob.
Mezi stanicemi dokončenými po roce 1989, které mohou posloužit jako kryt, najdete například Stodůlky, Ládví a Kobylisy. Naopak byste marně hledali Prosek, Střížkov nebo Černý Most. Stejně jako před skoro 50 lety i dnes ochranný systém metra počítá s tím, že v něm lidé najdou ochranu na 72 hodin.
Z obrany je ochrana
Civilní obrana se přejmenovala na civilní ochranu a změnila se řada dalších věcí. Místo šesti československých pluků máme v Česku jeden - 31. pluk radiační, chemické a biologické ochrany v Liberci. Civilní část přešla z ministerstva obrany pod ministerstvo vnitra.
Z osnov zmizel předmět branná výchova i sklady CO s ochrannými maskami. Přesto by ale stát měl zajistit základní prostředky individuální ochrany (tedy ochranné masky) pro děti do 18 let a osoby umístěné ve zdravotnických a sociálních zařízeních.
Ostatní si je musí zakoupit sami. Ochranné masky pro 86 procent obyvatelstva už totiž ve skladech nejsou ani zdaleka. Ale i tady by měl stát fungovat - tedy podle zákona O hospodářských opatřeních pro krizové stavy 241/2000. Ten mu ukládá, aby vytvořil k nákupu podmínky, včetně maximálních cen.
