9°C
Celá kauza spatřila světlo světa už v roce 2005, od kdy se jí soudy zabývají. Také již zazněly verdikty vstřícné jak k architektovi, tak i botanické zahradě. Naposledy Městský soud v Praze dal za pravdu žalované botanické zahradě, ačkoliv předchozí soudy rozhodovaly ve smyslu, že je architekt v právu. Ani po 15 letech stále není jasno.
Bez dovolení
„Poté, co bylo v 90. letech minulého století rozhodnuto, že bude postaven nový skleník v botanické zahradě, byl architekt Zdeněk Deyl vybrán k tomu, aby vyprojektoval jeho návrh,“ sdělil Blesk.cz advokát Oldřich Choděra, který Deyla u soudu zastupoval. „Počítalo se s tím, že podle jeho projektu bude skleník stavěn. Jenomže kvůli nějakým zájmům došlo k tomu, že zakázka byla v průběhu stavby měněna a dokončoval ji někdo jiný. Přitom bylo přehlédnuto, že se jedná o architektonické dílo chráněné autorským zákonem, tudíž do něj nemůže být bez jeho souhlasu zasahováno.“
Skleník Fata Morgana začal být stavěn v roce 1996 podle projektu Zdeňka Deyla. V průběhu výstavby botanická zahrada architektovi vypověděla smlouvu, nicméně jeho projekt byl podle jeho slov bez jeho vědomí a souhlasu upraven a realizován odlišně, než jak architekt projektoval. Kvůli tomu se stavba také mnohonásobně prodražila a okolo jejího průběhu visely určité nejasnosti. Kvůli pochybnostem okolo výstavby skleníku musel ve funkci ředitele skončit Jiří Haager, který v čele zahrady stál v letech 1995 až 2001.
Kamenem úrazu se podle Deyla i jeho právního zástupce stalo to, že jeho projektová dokumentace byla utajeně kopírována, poskytována bez jeho souhlasu jiným osobám, a nakonec se i změny, které do ní byly zanesené druhými subjekty, promítly do výstavby. „Byly provedeny zásahy, které hodnotu díla znehodnocují. Byly vybrány jiné materiály, změněny byly dispozice, uvedl dále Choděra. Původně byl skleník projektován na částku v řádech dvou desítek milionů korun, přičemž v průběhu jeho výstavby pořizovací náklady stouply až na stamiliony.
Advokát Josef Skácel, který zastupuje Botanickou zahradu hl. m. Prahy, u soudu vyjádřil jiný názor. „I zástupce znaleckého ústavu v minulosti potvrdil, že je normální projektovou dokumentaci zpřístupňovat třetím osobám,“ sdělil s tím, že dokumentace byla pouze kopírována a použita tak, za jakým účelem vznikala. „Nebylo prokázáno, že by zahrada zasahovala do autorského díla,“ dodal, na což architekt Deyl kontroval slovy, že „přece není součástí běžného kopírování, když se v dokumentaci mění údaje“.
Milionové odškodnění
Architekt Deyl po botanické zahradě požaduje finanční odškodnění ve výši více než 1,5 milionu korun. „Problematické jednání vzniklo především ze strany botanické zahrady, nikoliv těch subjektů, které zásahy provedly, protože pouze plnily pokyny,“ uvedl Choděra. Josef Skácel přitom u soudu sdělil, že zásahy do projektové dokumentace již byly vyšetřovány policií před lety a celá kauza byla odložena, protože nebylo zjištěno, že by k nějakým zásahům došlo.
Celá kauza bude mít pokračování v květnu, na kdy předsedkyně soudu Alena Červená stanovila další líčení, během kterého se budou uvádět některá již dříve uvedená fakta, či prokazovat to, zda zahrada skutečně projektovou dokumentaci zadala jiným architektům k dopracování. „Už předešlé soudy potvrdily, že požadavek pana Deyla není promlčený. Přitom nynější paní předsedkyně požaduje zodpovězení otázek, které již byly zodpovězeny předešlými soudy. Ve spisech žádné nové skutečnosti nejsou,“ kroutí advokát hlavou.
