Andrea bojuje tři roky s nádorem: Topila jsem se ve své posteli, tu bolest nikomu nepřeji

Andrea přiznává, že cítila už několik let, že s ní není něco v pořádku. „Byla jsem unavená, měla jsem špatnou pleť a necítila jsem se v pohodě, ale nevěnovala jsem tomu pozornost,“ začíná své mrazivé vyprávění. 

V roce 2017 ji ale před spaním začal trápit suchý dráždivý kašel. „V té době jsem oslavila 40. narozeniny a říkala si, co mi chybí ke štěstí, když mám zdravou dceru, chlapa téměř čtvrt století,  úspěch při pohovoru do nové práce. Prostě značka ideál,“ pokračuje Andrea.

Jednou ale zavolala na dceru, aby si pospíšila. „Najednou jsem ucítila pichlavou bolest za hrudní kostí. Dva dny mě bolelo i rameno, ale myslela jsem si, že to jsou neduhy ze zaměstnání. Do týdne jsem zpozorovala potíže při polykání a to mě zneklidnilo,“ přiznává žena.

Lékařka poslala Andreu na rentgen. Když druhý den vešla do ordinace pro výsledky, došlo jí, že je něco špatně. „Doktorka mi že, že na 99% se jedná o lymfom (Non-Hodgkinův lymfom - zhoubné nádorové onemocnění, pozn. red.), ale že dnes je to dobře léčitelé a že má několik pacientek, co jsou 15 - 20 let po léčbě a mají rodiny. Lymfomy nejsou dědičné, nikdo neví, co je spouštěč. Údajně stres,“ přibližuje osudovou chvíli Andrea. A přiznává, že měla pocit, že svět se bortí a je všemu konec.

„Jediné, na co jsem se zmohla, tak to bylo říct, že mám doma osmiletou dceru a musím ji vychovat. V hlavě se mi honila otázka, proč já? Za co? Nepiju, nekouřím, tak sakra proč,“ pokračuje Andrea.

Mirka (42) bojuje s rakovinou prsu: Sama se stará o dvě děti, partnera opustila

Andrea: Omdlévala jsem z nedostatku kyslíku

Stres Andreu ovládl natolik, že se u ní objevil zánět trojklanného nervu. Andrea měla velké bolesti, vzápětí se přidal syndrom horní duté žíly.

„Ten se projeví tak, že opuchnete v obličeji, špatně se vám dýchá a jste doslova fialoví. Z nedostatku kyslíku jsem omdlévala a týden co týden mi někdo volal sanitku,“ vypráví o utrpení Andrea.

V té době jí měl být odstraněn nádor v oblasti hrudníku. Před tím následovala spirometrie a ta zřejmě zapříčinila tvorbu vody v plicích. „Nikomu nepřeju tu bolest a pocit, že se topíte, když ležíte v posteli. Slyšíte bublat vlastní plíce,“ přibližuje Andrea. Díky tekutině v plicích nebylo možné odstranit nádor, proto lékaři vzali jen vzorky tkáně, aby mohli vyhodnotit druh nádoru a potažmo určit léčbu.   

Další testy ukázaly, že Andrea má agresivní, zhoubný T-lymfoblastický lymfom.

Na Štědrý den skončila Andrea na jednotce intenzivní péče na hematologii, kde dostala první dávku kortikoidů, aby nádor zlikvidovaly.

Psychicky náročná ztráta vlasů

„Vše bylo tak rychlé. Najednou Silvestr, a já dostala ten odporný cyklofosfamid, oranžový, po kterém mi bylo zle a po 11 dnech jsem přišla o vlasy. Jedno ráno si vlasy umyju, učešu a druhé ráno je mám jako srst toulavého psa. Mrtvé, suché, bez lesku a plné hrsti,“ popisuje Andrea největší zlom v její nemoci.

Nejprve ji ostříhala přítelova maminka, pak jí pomohla mladší sestra.

„Brečela jsem jako malá holka. Bála jsem se podívat do zrcadla. Připadala jsem si jako vězeň, bez vlasů a připoutaná hadičkou ke stojanu s infuzemi,“ vzpomíná žena a dodává, že přijít o vlasy je nejen psychicky náročné, ale také zjistíte, že je vám zima na uši a krk a musíte tak spát v čepici.

„Tykání s Cháronem“

Andrea popisuje, co s jejím tělem dělala chemoterapie. Když ztratila v koupelně vědomí, nesměla už si sama zajít do sprchy.

„Kamarádi si dělají legraci, že si tykám s Cháronem (převozník mrtvých do podsvětí - pozn. red.). Tak je dobré mít známé na vlivných místech,“ směje se Andrea.

V nemocnici strávila Andrea měsíc a půl, za tu dobu neviděla svou dceru. „Návrat domů byl emotivní, celá jsem se klepala. Nevěděla jsem, jak budu fungovat. K večeru přivezl přítel dceru a ta se ke mně tiskla celý večer. A já holohlavá, ztratila jsem 25 kilo a byla emočně rozhozená,“ přiznává Andrea, která se nepřestávala ptát, proč je nemocná zrovna ona. 

Rakovina ve IV. stádiu

„Zjistila jsem, že rakovinu nemůžu brát jako nepřítele, protože ten může být silnější než já. Dohodla jsem se s ní, že budeme kamarádky. Z mé strany je to trošku vypočítavost, protože kamarádku můžu ovlivnit. Nepřítele nikoliv,“ vysvětluje Andrea.

Po třetí chemoterapii se Andrein stav zlepšil. Dohromady bylo osm cyklů chemoterapie. Musí však absolvovat dvouletou udržovací léčbu, kdy se berou denně cytostatyka orálně, kortikoidy a jednou měsíčně injekce cytostatik, která poškozují periferní nervová zakončení, což se projevuje křečemi v končetinách či nestabilní chůzí.

Znovu ji ale čeká snad poslední ztráta vlasů. „Je to nekonečný příběh, únavný, ale nesmíte to vzdát. Slíbila jsem příteli a dceři, že je tu samotné nenechám a já slovo držím,“ říká Andrea pevně.

„Přežila jsem IV. stadium rakoviny lymfatických žláz s ložisky v žebru, pánevní kosti, hrudníku a pod bránicí. Sice sem tam omdlím, protože nemám hemoglobin nebo mě přijmou na JIP s chřipkou, protože nemám dost bílých krvinek, ale dokud chodím  a dýchám, tak je mi fajn,“ pokračuje Andrea. O vlasy opět přišla a jak přiznává, opět ji to vzalo.

„Chci povzbudit ty, co se mnou jedou ve stejném vlaku. Důležité je nevzdát se. Ano, rakovina je hnusná, ale dá se téměř vždy vyléčit. Ale nesmíme házet flintu do žita. Rakovina je taková výstraha od života, že se máme šetřit. Rakovina nás naučí mít se rád, být maličko sobecký. Když nebudu mít sílu já, nemohu se starat o ostatní, takže i když máte jen blbou chřipku nebo vám lupne v zádech, buďte sobečtí a nechte zase vy ty druhé o sebe pečovat,“ uzavírá statečná žena svou zpověď.