7°C
Šokující zpověď z alternativní rodiny: Půlnoční bouře popsala, jak to bylo, než utekla do Klokánku
Ten příběh znal na přelomu tisíciletí snad každý. Dnes již osmnáctiletou Elišku Gaju pojmenovali tehdy její rodiče, kteří vyznávali alternativní styl života, Půlnoční bouře. Jako miminko ji sociálka odebrala, ale nakonec se k rodině vrátila, aby sama v patnácti letech odešla do Klokánku. Dospělá teď popisuje, co doma prožívala.
Žádný internet, televize, ba ani hračky. Dnešní děti a potažmo teenageři si takový život dovedou jen stěží představit, natož aby ho mohli skutečně pocítit. Pro Elišku Gaju (18) to bylo ale na denním pořádku. Vyrůstala totiž v rodině, která vyznávala alternativní styl života, což ji ovlivnilo na celý zbytek života.
Eliška se narodila v srpnu 2001 domácím porodem a rodiče Blanka Fuxová s Jaroslavem Blovským se rozhodli, že dceři dají jméno Půlnoční bouře, podle počasí, které za porodu panovalo. To samozřejmě způsobilo rozruch a pozdvižení, rodině ji jako dítě odebrali, ale po třech týdnech putovala zase domů, což stálo křeslo tehdejší šéfku referátu sociálních věcí v Klatovech. V patnácti pak Eliška od rodiny sama odešla do Klokánku a dnes žije v dětském domově v Kašperských Horách.
Dívka se o své minulosti rozhodla začít mluvit už na konci minulého roku a nyní svolila k tomu poodhalit ještě více ze svého vyrůstání v prostředí, které rozhodně nebylo takové, v jakém vyrůstají dnešní děti.
„Vstávali jsme vždy se svítáním sluníčka, i když byla třeba zima. Nejprve jsme celá rodina šli na stráň, kde svítilo slunce, a tam jsme si zacvičili jógu,“ popsala svoji tehdejší denní rutinu Eliška Deníku. „Mezitím sestoupilo sluníčko do údolíčka a my jsme si připravili snídani. Jedli jsme ovocný salát, jahody, borůvky, co jsme nasbírali na zahradě, nebo ovesnou kaši, pohankovou, jáhlovou,“ doplnila.
Jak uvedla, po snídani museli všichni vypít půl litru vody z domácí studánky a začala tradiční náplň dne, tedy práce okolo domu v Šimanově na Klatovsku. Jednalo se prý o práci na zahradě, pletí, okopávání nebo sázení. K obědu a svačině se jedlo jen to, co si rodina sama vypěstovala nebo našla v lese. „Třeba lebedové karbanátky,“ přiblížila Eliška Gaja a jedním dechem dodala, že hlad s rodinou neměli nikdy.
Odpoledne prý chvíli odpočívali a pak začali znovu pracovat. „Poté přišla na řadu společná večeře. Když byl lepší den, tak po ní táta hrál na kytaru, když horší, tak jsme ještě pracovali, někdy až do rána, když bylo nutné něco dodělat, třeba ohradu, aby neutekl dobytek,“ řekla. Na školu prý čas příliš nezbýval.
Podle Elišky neviděla jako malá televizi skoro vůbec. Jen párkrát, když se vydala za babičkou do Prahy. Telefon dostala, až když odešla do Klokánku, od nyní už bývalého přítele. A hračky? S nimi to prý nebylo jiné, jak popsala Deníku. „Jako malinká jsem měla ovečku, kterou mi maminka vyrobila z ovčí vlny. To byla moje jediná hračka asi do pěti, šesti let,“ přiznala.
Nejvíce si prý hrála v lese, stavěla domečky pro skřítky, měla šišky, žaludy a kaštany. „Neumíte si představit, jak si můžete vyhrát s napohled obyčejnou větvičkou z lesa,“ dodala s úsměvem.
Eliška mimo jiné popsala i to, jak s rodiči každoročně odjížděli na zimu k moři. Buď do Chorvatska, nebo do Španělska. Zimu neměli rádi vůbec, doma měli údajně dvě sauny, jednu normální, druhou indiánskou. „Seděli jsme tam celá rodina, zpívali si mantry a pak se šli vykoupat do potoka,“ řekla s tím, že mimo jiné dodržovali s rodinou tradice, třeba chůzi po žhavém uhlí.
jo a to jsem chtěl napsat, že se mimořádně dívám tento týden na prostřeno a je tam taková kravěnka, která nedá nikomu najíst maso a bílkoviny. Na televizi jen za odměnu a jen na filmy co holkám schválí, mobily nepořebují - jsou totiž doma a maminka je učí. Nejhorší je, že ty zbylé kravěny bez partnera jí obdivují!!!! o asi z těch holek vyroste????