7°C
Jako v pohádce se ocitne každý, kohož kroky nasměřují do malebného Nového Světa. Tři neveliké uličky, a tolik rozdílnosti oproti zbytku Prahy. I když se to nemusí zdát, dějiny tudy pochodovaly prakticky od té doby, co je Praha Prahou. Na nevelikém prostranství se zde člověk setká s pozůstalostmi hned několika dějinných etap.
Bydliště proslulého astronoma
Když člověk vkročí do Nového světa směrem z Hradčanského náměstí, jeho pozornosti nemůže uniknout tzv. dům U zlatého noha na adrese Nový Svět 1. Jedná se o jeden z novějších domků, které vznikly přestavbou středověkých obydlí. Nicméně než k přestavbě došlo, údajně zde měl přebývat proslulý dánský astronom Tycho Brahe, kterého na Pražský hrad pozval císař Rudolf II.
„Dokonce pražská obec v létě 1901 svým nákladem dala zhotovit a na tento dům zasadit černou mramorovou desku hlásající: pamětní deska ku poctě slavného Dána Tychona Braheho, císařského matematika a hvězdáře, který v tomto přebýval,“ vysvětluje ve své knize Nový svět na Hradčanech kněz a spisovatel Jan Blesík. Navzdory ceduli, která se na domě nachází do dnešních dnů, se však má za to, že astronom bydlel přece jen jinde. „Musíme sami uznat, že v tomto malém domku, v němž dokonce v době Tycha Braha bývala hospoda, nebylo místa ani pro hvězdářova sluhu, tím méně pro Tycha samotného.“
Dusivý odkaz nacismu
Naopak komorní domek s lucernou nad vchodem, zvaný Zlatý keř v Novém Světě 15, patří mezi nejstarší dochované domy Nového Světa, které vznikaly ve 14. století za vlády Jana Lucemburského. Přitom je nejvýznačněji spjat s tragédií, kterou někteří lidé dosud pamatují. „Po první světové válce vlastnila dům rodina Mahlerova,“ uvádí katolický kněz. „Mahlerovi žili ve smíšeném manželství, on žid, ona křesťanka. Za protektorátu spáchali společně sebevraždu otrávením svítiplynem. Za okupace dům zabrali Němci jako židovský majetek.“
Práce všeho druhu
Do dnešních dnů je Nový Svět známý především coby bydliště mnoha významných uměleckých osobností. Jeden čas zde pobývali malíři Jan Zrzavý a Jiří Anderle, filmový režisér Karel Kachyňa i houslový virtuóz František Ondříček. Ten konkrétně bydlel v domě U zlatého pluhu v Novém Světě 25. Než ale ten přišel v roce 1857 na svět, obýval dům se žlutou fasádou člověk, bez něhož by si místní nevěděli rady.
V roce 1818 si totiž dům pořídil bývalý vojenský felčar Kryštof Hänel, který se zúčastnil napoleonských válek, během nichž se mnohému přiučil. „Dovedl stejně dobře vytrhnout bolavý zub nebo hojit popálené údy jako vyjmout kulku z těla, zašít tržné rány, vyřezávat vředy a ošetřit zlámaniny,“ popisuje Blesík. V domě měl dokonce i malou místnůstku určenou pro chirurgické výkony.
Nejen medicínou byl ale Hänel živ. Podle Blesíka totiž také fungoval do jisté míry i jako holič nebo pedikér – zkrátka jedna z nejdůležitějších postav v okolí své doby. „Když někoho bolel zub, šel k Hänelovi, který mu chirurgickým zákrokem (nožem, jehlou nebo rozžhavenou jehlicí či drátem) pomohl. Když někoho lámalo v kříži, v dřevěné vaně pacienta vypařil a potom rozmasíroval,“ popisuje Blesík lékaře, kterého pro jeho šikovné ruce prý nejčastěji vyhledávaly ženy.
Zázrak: Místo vředu miminko
Stejně důležitý pro své sousedy byl také jistý obchodník Jan Brož, který bydlel v Černínské ulici č. 5 na samém západním konci Nového Světa. Široko daleko byl totiž zkraje 19. století jediný, kdo disponoval kočárem, a mohl tak vozit za úplatu lidi po Praze i za její brány.
„Dlouho se na Novém Světě vypravovalo, jak veliký zázrak Brož vykonal,“ rozepisuje se Blesík. „Jednou v deštivé noci bouchal na něj vážený měšťan z Pohořelce, aby rychle přijel a odvezl jeho ctnou pannu dceru do špitálu, že prý má hrozný vřed v břiše. Brož ihned zapřáhl koně a jel. Dalo to velkou práci, než tlustou pětatřicetiletou frajli vpravili do kočáru.“
„Otec stále popoháněl Brože, aby jel rychleji. A Brož letěl jako vítr (…) poněvadž věděl, že tato služba bude jistě velmi dobře honorována. Již se blížili ke špitálu, když na kozlíku uslyšeli hrozný křik z kočáru,“ uvádí spisovatel. „Když otevřeli kočár, poznali s hrůzou nebo údivem, že ve voze jsou najednou lidé tři – matka, dcera a baculatý klučík, jenž se tak hlasitě ozýval. Už ani do špitálu nejeli,“ píše kněz. Brož vzal novopečenou maminku k jedné z porodních bab, která se o ní i o robátko postarala. V současnosti v domě bydlí věhlasný výtvarník Jan Švankmajer.
Spisovatelský dům „na potoku“
Jedním z vůbec nejznámějších a nejmalebnějších domů v celém Novém Světě je dům U Raka v Černínské 10. Jedná se o dvojdomek s puncem klasických českých venkovských roubenek s šindelovou střechou. „Těmito místy protéká potok Brusnice, který je dnes bohužel pod zemí. V dobách, kdy ještě tekl po povrchu, měl své koryto právě v místech dvora roubeného domku. A protože se v něm vyskytovalo množství raků, dům získal své pojmenování,“ uvádí Petr Ryska ve své knize Praha neznámá.
Právě do tohoto domu zasadil významný český spisovatel 19. století Jakub Arbes děj svého romaneta Zázračná Madona. A právě tento dům si v 50. letech minulého století pořídili spisovatelé Arnošt Lustig a Ota Pavel. Nepřízeň doby jim však nepřála v tom, aby si obydlí užívali dlouho. „Arnošt Lustig v roce 1968 zvolil emigraci. Ota Pavel trpěl hlubokou duševní poruchou a v roce 1973 zemřel na infarkt,“ uvádí Ryska.
