Jak jste trávil Silvestr vy?

„Silvestr jsme trávili s mojí ženou ve společnosti režiséra Milana Cieslara, jeho přítelkyně a přátel. Bylo to zcela neplánované, a proto hezké.“

Proč myslíte, že lidé v posledních letech nadávají na pořady uváděné poslední den roku?

„Vůbec se lidem nedivím, že nadávají. Ono to začíná už na Vánoce. Dávají samé pohádky, jako kdyby i dospělí byli děti. Na Silvestra se na televizi už nedívám, protože televize zábavu neumí vyplodit. Ta zmizela, prostě není! Přitom jsme kdysi byli v oblasti zábavy světová velmoc.“

Kdo je podle vás na vině?

„Nevím, zda za to můžou dramaturgové, nebo nejsou komici. Asi lidé ve vedení těch televizí ani nemají smysl pro humor...“

Proč jste jim nepomohl?

„Dřív mě to znepokojovalo a chtěl jsem přispět, ale televize o to nestály. Teď už je mi to jedno.“

Se zábavou máte dost zkušeností, teď píšete knihy. Jak dlouho jste psal tu zatím poslední – Holé a trapné dýchání?

„Tu knížku jsem psal asi tři čtvrtě roku.“

Můžete prozradit, jak jste přišel na ten název a co symbolizuje?

„Já jsem v minulosti holotropní dýchání, které vymyslel Čech Stanislav Grof, psycholog žijící v Americe, zkusil. Byl to pro mě velký zážitek, ale už bych do toho nešel. Vyjevil se mi tam celý můj život od prenatálního stavu až do smrti. A byla to síla. Ten název je slovní hříčka odvozená od holotropního dýchání.“

Vy jste se nebál?

„Nevěděl jsem, jaké to bude. Skutečně se dostanete asi na čtyři hodiny do takového kómatu. Absolvoval jsem to v bytě u asistentky Grofa, protože jsem chtěl mít soukromí. Položila mě na takovou žíněnku a pustila mi hudbu do sluchátek.“

A co bylo?

„Nejdřív jsem byl kapr v rybníku u babičky a dědečka. To mělo asi představovat symbol plodové vody. Pak to pokračovalo dál.“

To jsem zvědavá...

„Ono se celkem ví, že jsem měl spousty holek. Psali tisíc, nevím. Ale ty se mi kupodivu nezjevily, ani manželka. Zato asi tři, které jsem v životě pravděpodobně zklamal.“