Šikana, nebo jen nevhodné chování? Poznejte rozdíl a podle toho jednejte

Autor: istock

Aby se nějaké chování dalo označit za šikanu, musí obsahovat tyto tři základní prvky. Patří k nim: nevyváženost v moci, opakování škodlivého chování a úmysl způsobit někomu škodu. Jinými slovy, děti, které šikanují, jsou obvykle starší nebo mají více společenské moci než jejich cíle. Ty, které šikanují, nenechají na pokoji. Své útoky na ně opakují víckrát. Příkladem může být neustálé zesměšňování či důsledné urážení cíle. A konečně – cílem tyrana je nějakým způsobem druhé osobě ublížit a mít nad ní větší kontrolu a moc.

Autor: istock

Bohužel ale spousta rodičů touží označit každou nepříznivou věc, kterou jejich děti ve škole zažijí, jako šikanu. Když se to stane, slovo šikana pak ztrácí svůj skutečný význam. A to by se nemělo stávat, proto je důležité odlišovat a rozlišovat. Pokud však bude každá věc, kterou nějaké dítě udělá tomu druhému, označena jako šikana, lidé pak skutečné šikaně přestanou přikládat důležitost. Jaké druhy nejčastějšího nevhodného chování se mezi dětmi objevují a jsou označovány za šikanu, ale neměly by být?

Autor: iStock

Děti jsou často otevřené a čestné, pokud jde o vyjádření svých názorů či myšlenek. Obzvláště malé děti budou říkat pravdu bez ohledu na důsledky. Například předškolák se může zeptat: „Proč je tvoje máma tak tlustá?“ Tyhle typy „laskavých“ poznámek jsou sice nemilé, ale není to šikanování. Obvykle jsou nevinné a dospělý by měl spíše dítěti vysvětlit, proč není vhodné toto říkat a jak sdělovat věci, aby neurážely. Je taky důležité, aby děti, k nimž tyhle poznámky směřují, věděly, jak reagovat. Například: „Nelíbí se mi, když o mojí mamince říkáš, že je tlustá.“ Nebo: „Vadí mi, když se směješ mým rovnátkům.“

Autor: istock

Je přirozené, že děti mívají vybranou skupinu svých blízkých přátel. Přestože by se měly chovat i k těm ostatním laskavě a přátelsky, je nereálné očekávat, že to budou dělat. Je taky normální, že vaše dítě nedostane pozvání na každou událost, oslavu narozenin nebo akci. Občas prostě budou vyřazeny ze seznamu hostů na nějakou párty nebo výlet. To není totéž jako šikanování. Když se bude vaše dítě cítit opomíjené, připomeňte mu, že nemusí být pokaždé součástí všech akcí. Vyřazení z nějaké akce se velmi liší od přehlížení a ignorace. Když ale zejména dívky ignorují jinou dívku, obvykle to dělají s úmyslem ublížit. Pak může jít o šikanu.

Autor: iStock

Děti se hašteří a perou velmi často a je to naprosto přirozené. Umění naučit se vypořádat se s konfliktem, hádkou je normální součástí dospívání. Klíčem je, aby se děti naučily řešit konflikty pokorně a s úctou. Rvačka nebo hádka s kamarády ve škole nepředstavuje šikanu – i když děti mají neurvalé poznámky. Stejně tak plivání nebo nesouhlas se spolužáky nejsou šikana.

Autor: istock

Většina dětí se často škádlí s kamarády nebo sourozenci hravým, přátelským způsobem. Když se dva u toho smějí, nikomu to neubližuje. Škádlení není šikanování, pokud to obě děti považují za zábavné. Ale když se škádlení stane kruté a opakuje se, překročí se hranice směrem k šikaně. Žertování a škádlení se stává šikanováním, pokud existuje vědomé rozhodnutí ublížit jiné osobě.

Autor: istock

Chtít, aby si všechny děti hrály spořádaně a dodržovaly fair play, zřejmě není možné. A když si hrají nefér, není to šikana. Tahle touha obvykle pochází z asertivní přirozené touhy vyhrát, zvítězit, vést. Ale když bude dítě neustále vyhrožovat jiným dětem nebo je bude při hře fyzicky zraňovat, když se mu nebude dařit, pak se hraní může změnit v šikanu. Už totiž nejde o sobectví a touhu vyhrát, ale o to, mít nad tím druhým moc.