Odešel rok 2019 a s ním se pro naši domácnost úplně všechno změnilo. Moje žena, Maruška, vědkyně z Národního filmového archivu, se po roce na mateřské vrátila ke své práci a já se stal mužem domácnosti a vychovatelem našeho 13měsíčního chlapečka. Vyměnil jsem nejstresovější, dynamickou práci na světě, která vlastně končí až při usnutí, za zdánlivě stereotypní rodičovskou dovolenou.

Musím předem uznat, že žena odvedla se synem kus práce. Lidé našemu Pepínovi tipují mnohem víc měsíců, než mu skutečně je, ale velkou zásluhu na tom má moje Maruna. Během prvního roku s ním trénovala tzv. „bezplenkovku“, kdy ho již po týdnu od jeho narození dávala na nočník čůrat a kakat. Po měsících to propracovala tak daleko, že se naučil čůrat a kakat na signál „tsss“ nebo „eee“. Od začátku nepoužíváme papírové pleny, ale vrátili jsme se k léty osvědčeným látkovým. Za den jsme mívali počůrané jednu nebo dvě. Jenže ejhle, chlapec má svoji hlavu a navíc přichází svérázný tatínek. Zvládneme přechod na nočník?

Vládce domácnosti

Další nepostradatelná role mojí ženy tkví v tom, že je tzv. manažerkou domácnosti. Denně v hlavě nosí miliony tun věcí, co je potřeba zařídit: „Musím dát vyprat, Pepínovi ručně přečváchnout špinavý bodýčko, zkontrolovat zásoby v lednici, nakoupit, připomenout Jirkovi, že má zavolat matce, kdy přijede, že si má nahlásit dovolenou, umýt nádobí,“ a dalších tisíc položek, co se musí doma vyřídit a zkorigovat. Tak to jsem spolu s dítětem ambiciózně převzal.

Pro redaktora Blesk.cz Jiřího Marka začíná rok na rodičovské dovolené. O svých dobrodružstvích, tipech a neúspěších bude informovat každé dva týdny.
Autor: Tonda Tran

Před tím, než jsem v práci kývl na to, že budu psát blog o tom, jaký to je být na rodičovský, musel jsem doma slíbit, že budu psát nic než pravdu a vždycky jen pravdu. I kdybych dítě zasekl v turniketu u vstupu do zoo, vypadlo mi z kočáru, když koukám na fotbal, zapomněl ho v herničce a doma by byl takovej bordel, že při každém kroku člověk na něco šlápne, nebudu se dělat supertatínkem a napíšu to. Kývl jsem na to a slíbil na svou čest, že to dodržím. Ráno po novoroční noci nastal ten okamžik, kdy jsem převzal dítě. Žena se šla sprchovat a já ho nechal na dvě minuty samotného. Pepíno vylezl na autosedačku, převážil se a rozsekl si spodní ret.

Aktualizace režimu

Na další dva týdny jsme se domluvili na přechodném režimu, který bude jemný pro dítě, mě i ženu. Dopoledne pracuje manželka doma, po poledni odchází do práce a vrací se navečer k žíznivému dítěti. Zatím vše funguje. Asi pětkrát jsem vypral, ráno se snažím uklízet a odpoledne zabít čas.

S mojí šéfovou Martinou jsme se dohodli, že se zaměříme v blogu také na problémy, kterým čelí pražské maminky a tatínkové na rodičovské. Zatím největší problém spatřuji v tom, co sakra mám s dítětem dělat v zimě? A co ten kluk vlastně jí?

Pokud máte nápady, co lze v zimě dělat s 13měsíčním chlapečkem, napište je na tip@blesk.cz a do předmětu e-mailu uveďte: „Nudná zima v Praze“. Díky a za 14 dní se těště na další příspěvek ze života táty na báječné roční mateřské dovolené.

Fotogalerie
5 fotografií