10°C
Desítky přátel, známých i příbuzných se v úterý přišly do krematoria v Motole rozloučit s Miloslavou Kalibovou, jež přežila vypálení Lidic i nacistický koncentrák. Během smutečního obřadu ženu připomenuly rodinné fotografie, na nichž se od ucha k uchu usmívá.
Poté promluvili dva řečníci. Prvním byl místopředseda Spolku pro zachování odkazu českého odboje Petr Hroník. Zdůraznil, že se Miloslava Kalibová věnovala uchování paměti příběhu Lidic. Kalibová o svých vzpomínkách mluvila na besedách, zachyceny jsou i ve filmových dokumentech. Hroník připomněl také to, že se věnovala českým i zahraničním návštěvníkům Lidic.
Později mluvil historik Jiří Nenutil, který také ocenil její zapojení do udržování odkazu Lidic. Zdůraznil také, že Kalibová mluvila čtyřmi jazyky, celý život se zajímala o okolní dění a navzdory tomu, co prožila, „nehlásala nenávist“. Smuteční obřad trval zhruba hodinu. Z veřejně známých osobností ho navštívili senátor Pavel Fischer a vojenský historik Eduard Stehlík.
Koncentrák a návrat do Československa
V době vypálení středočeských Lidic bylo Kalibové 19 let. Jejího otce Jaroslava Suchánka nacisté popravili spolu s dalšími muži přímo v Lidicích. Miloslava s matkou Annou a sestrou Jaroslavou pak strávily téměř tři roky v koncentračním táboře v Ravensbrücku. Do Československa se vrátily 2. června 1945. Kalibová o svých vzpomínkách mluvila na besedách, zachyceny jsou i ve filmových dokumentech.
Vyhlazení Lidic bylo součástí teroru po atentátu na zastupujícího říšského protektora pro Čechy a Moravu Reinharda Heydricha. V obci žilo za druhé světové války kolem 500 obyvatel, 10. června 1942 nacisté zastřelili 173 lidických mužů. Ženy a děti odvezli, děti pak od matek oddělili. Ty, které nebyly vybrány k poněmčení, nebo přesáhly jeden rok věku, nacisté hromadně zavraždili v polském Chelmnu. Ženy odvezli do koncentračních táborů.
Po válce se do vlasti vrátilo 143 lidických žen a 17 dětí. Z lidických žen, které se dočkaly konce války, žije už jen Jaroslava Skleničková, mladší sestra Miloslavy Kalibové.
