7°C
Přesně před týdnem jste měla narozeniny. Jak jste je oslavila?
„Měla jsem na návštěvě rodinu s malým Tomáškem. Oslavili jsme to tím, že jsme byli na obědě, pak jsme si dali nějaký ten zákusek a kafíčko. A pak jsme celé odpoledne hráli Prší a Člověče, nezlob se. Moc hezká oslava to byla.“
Tomáškem myslíte uneseného prasynovce, kterého po sto dnech objevili až na Bali?
„Ano. Ale nezlobte se, nesmím o tom mluvit.“
Chápu. Budete spolu i na Vánoce?
„To ještě nevím. Vánoce zatím nechystám. Teď mě čeká předvánoční šílenství, advent je pro mě hodně pracovní. Spíš se chystám na to, abych konečně začala být zdravá, protože mám už delší dobu vleklý zánět průdušek. Takže se potřebuju pořádně nadechnout, ať to všechno do těch Vánoc vydržím!“
Letos vás čekají už třetí Vánoce bez vašeho manžela, muzikanta Iva Pavlíka. Jak se s tím vyrovnáváte?
„Žiju dál, protože žít se musí. Smrt je bohužel nedílnou součástí našich životů a musíme se s tím smířit. Samozřejmě, že mě to semlelo, protože jsme byli s Ivošem nerozlučná dvojka. Byli jsme spolu pětatřicet let a fakt jsme si ten život užili. Znala jsem ho od svých devatenácti let a už jenom to svědčí o tom, že jsme asi k sobě patřili. A užili jsme si, jak život profesní, tak ten soukromý život a já jsem šťastná, že jsem něco takového mohla prožít.“
Co se za těch skoro dva a půl roku od jeho odchodu ve vašem životě změnilo?
„No, tak jako změnilo, no. Teď nemám chlapa, ale psa. Ale musím vám říct, že jsem si to ze začátku vůbec nedovedla přestavit, jak budu žít sama. A teď jsem zase ve stadiu, že si nedovedu představit, že bych měla zase někoho vedle sebe. Mám to štěstí, že Ivoš přede mnou dvě rodiny měl a všechny rodiny se mnou moc dobře fungují, takže se necítím opuštěná. A nedovedu si to teď představit ani jinak. Nevysílám žádný signály, ale možná to jednou přijde. Nechávám tomu volný průběh.“
Heidi, co vy a muži?
„Není materiál!“
Neříkejte. Vypadáte báječně, takže musíte mít mraky ctitelů!
„Zrovna nedávnou jsem dostala nějaký dopis. Ale ti, co mě oslovují nebo mi napíšou, to je taková tragédie, že to nejde! Ivoš byl osobnost, my jsme spolu pracovali, měli jsme spolu tolik společného... A najít po něm chlapa, abych nesrovnávala, bude těžký. Zatím si to nedovedu představit. Třeba to jednou přijde.“
VIDEO: Heidi Janků: Nový muž? Není materiál...
Heidi Janků: Nový muž? Není materiál... Aleš Brunclík
Jaký by měl být?
„Tak určitě by neměl být stejně starý jako Ivoš, protože to bych si ho moc neužila. Ale zase mlaďocha taky ne. Asi moje generace, abych si s ním měla o čem povídat.“
Takže vás neláká vztah s kolouškem?
„Ne. Asi bych měla problém i s těmi intimnostmi...“
Jako že by nic neuměl?
„Ne, ale že bych se možná styděla.“
Co pro vás znamená věkový rozdíl?
„Víte, já to asi ani nějak neřeším. Je to o tom, že jsou na sebe lidé napojeni. Když mají společné zájmy, líbí se jim stejná muzika, mají stejný humor a je to jedno, jestli je starší ten nebo mladší onen. Jsem ze staré školy, takže mě ten model starší chlap a mladší ženská vyhovuje. Obrácený model nějak nevstřebávám. Třeba je to i tím, že jsem takhle byla vychovávána. Nebo je to možná tím, že moje generace nezažívala, že by starší ženy měly mladší kluky. Ale samozřejmě jsem věkový rozdíl zažila a musíte se vždycky připravit na to, že to nějakým způsobem dřív skončí. A to je potom blbý.“
Začaly se mezi vámi a Ivošem roztahovat pomyslné nůžky věkového rozdílu?
„Ano, ke konci samozřejmě. Do těch osmdesáti to bylo báječné a senzační. Ale pak, jak ta tělesná stránka stárne a nedá se jí pomoct, a přicházejí nemoci, tak už je to horší...“
A jaké to s ním tedy ke konci bylo?
„On byl strašně vitální a do těch jednaosmdesáti to bylo úžasný. Ale pak samozřejmě to srdíčko hůř a hůř pracovalo, byl unavený a přidávaly se další různé nemoci. Ale zase na druhou stranu to nebylo tak, že by někde bezmocně ležel. On vlastně do poslední chvíle se mnou jezdil na zájezdy. V pondělí jsme se vrátili ze Slovenska z vystoupení, ve středu dostal infarkt a v sobotu umřel. On byl pořád činný, sice ho to zmáhalo a já viděla, že už ho to hodně vyčerpává, ale pořád jezdil.“
Nelitujete teď, že jste spolu neměli děti?
„No, my jsme to ‚prokaučovali‘. Tenkrát ještě nebyly takové ty ‚au pairky‘ a já vím, že jsem člověk, že kdybych měla dítě, tak bych musela přestat zpívat. Neuměla bych od něho odjíždět. Mám problém nechat doma i psa! Zaprvé bych přišla o zpívání, ale to bych asi oželela, protože dítě je dítě. Jenže já bych přišla i o toho partnera – vím, že by to Ivoš nedal. Protože bych se stoprocentně věnovala dítěti a on by si zase našel nějakou činnost, nějakou novou zpěvačku a tím by se to úplně rozklížilo. Sice by mi zůstalo dítě, ale nevím, jestli bych byla šťastná. Nicméně jsme měli po revoluci období, kdy té práce tolik nebylo, kdy jsme si řekli, že to zkusíme, ale ono se to nepovedlo. Já proti přírodě zkrátka nepůjdu, takže to dopadlo, jak to dopadlo.“
Žárlil na vás?
„To nebylo takové to žárlení, on věděl, že když po někom z jeviště hodím okem, tak to patří k show. Takže ho to nijak nevzrušovalo. Ale vzhledem k tomu, že sám byl divoký a ve svém mladším věku ty ženský kosil, jak mohl, tak věděl, jak to funguje a okamžitě na mně poznal, když jsem začala na někoho vysílat signály. Tak to potom uměl být docela rázný!“
A nebál se, že mu utečete, nebo že vám v jistých oblastech nebude ve svém věku stačit?
„Toho se nebál. Ivoš mi stačil pořád! Věřte, že to bylo až neskutečný... Ale je to asi i v tom tréninku – a on trénoval celý život! Možná se bál ze začátku, když mi bylo devatenáct a jemu padesát.“
Vzpomenete si na vaše společné začátky?
„On mě viděl zpívat a zrovna to bylo to období, kdy se rozcházel s Věrou Špinarovou. Jak profesně, tak lidsky. A on věděl, že prostě musí sehnat nějakou zpěvačku nebo někoho, o koho se bude starat, protože byl v produktivním věku. Byl neskutečný producent a manažer, uměl všechno zorganizovat a potřeboval s někým takhle být. Ivoš měl jedinou chybu – ne, že by to neuměl se zpěváky, ale zásadně si hledal zpěvačky, které si pak bral! Ze začátku to teda vypadalo zvláštně, bylo mi devatenáct a byla jsem takový tele. On začal tak jako opatrně a říkal, že nebudeme míchat soukromí. No a pak se to zvrtlo, no.“
Zvrtlo?
„No, nebylo to ze dne na den, přicházelo to postupně. Nejdřív jsme si řekli, že to tak jako zkusíme, aby zjistil, jaký to se mnou je... A možná proto nám to tak dlouho vydrželo, že to šlo tak jako postupně. Ze začátku se tomu bránil a i okolí ho zrazovalo. Říkali mu – ta tě vycucá a pak odkopne! Vypadalo to logicky, ale to ve své povaze fakt nemám. A hlavně jsem Ivoše fakt milovala. Někdy jsem se spíš bála, že on odejde ode mě! Že to dotáhneme do nějakého bodu a poohlédne se po jiné zpěvačce...“
Pokud se nemýlím, byla jste tenkrát vdaná. Takže vás Ivoš rozvedl?
„Ono by to tenkrát jinak nešlo. Bývalý manžel mi přál kariéru, ale jiného chlapa samozřejmě ne. Nesl to špatně. Od rozvodu jsme se nikdy v životě neviděli. Já mu po soudu říkala, že to půjdeme zapít, a on, že nemá co! Ale pak měl svou rodinu i dítě. Takže neměl kvůli mně celoživotní trauma.“
Co byste mu řekla, kdybyste ho dneska potkala?
„On bohužel zemřel o rok dřív než Ivoš, a to byl jen o čtyři roky starší než já!“
Když jsem u těch bývalých partnerů – jak jste vycházela s Věrou Špinarovou?
„Ona měla Ivoše ráda a já měla ráda ji. Moc dobře věděla, že jsem nebyla příčinou jejich rozchodu, takže jsme k sobě necítily žádnou zášť. Ze začátku to tedy možná nefungovalo, protože jak oni se rozešli i muzikantsky, tak Věra měla svou kapelu a vzhledem k tomu, že Ivoš mi postavil kapelu novou a byl manažersky velmi schopný, tak jsem vyletěla strašně nahoru a Věra trochu stagnovala. Neměla to správné vedení. Ovšem to se pak ustálilo. Ona měla neskutečný comeback a byla pak hvězda nejhvězdovatější. Byla spokojená. A hlavně jejich syn Adam Pavlík taky u nás chvilku bydlel, tak jsme byli pořád v kontaktu.“
Přišla někdy s Ivošem krize?
„Jo. Za pětatřicet let nejde nemít krizi. Než jsme našli společný životní rytmus, tak to chvíli trvalo. Pak jsme bojovali, když se díval po ženských nebo když na mě koukali nějací chlapi. Takže byly hádky, byly krize, ale vždycky to skončilo dobře. Pokud můžu mluvit sama za sebe, tak jsem nikdy neuvažovala, že bych ho opustila.“
Co teď plánujete po pracovní stránce?
„S Adamem Pavlíkem jsme rozjeli kapelu HeidiBand. Hrajeme hodně a moc mě těší, že ta zpětná vazba je čím dál tím větší. Neměla jsem kapelu třicet let, vždycky mi to scházelo, a teď ji konečně mám. Tak si to vychutnávám!“
Jaký máte vztah ke svému největšímu hitu Když se načančám?
„Zpívám ji pokaždé, protože to lidé chtějí. Zpětná vazba na ni je úžasná. Nikdy by mě nenapadlo ji vyřadit z repertoáru, na koncerty prostě patří. Nicméně nemůžu říct, že je to ta, kterou mám nejraději. Jsem ale nesmírně ráda, že mám megahit. Osobně mám vždycky nejradši ty písničky, které jsou nové a nejsou tak ohrané.“
Jak to děláte, že vypadáte pořád tak mladě?
„No tak to byste mě musela vidět po ránu. Už to není, co bývalo. Ale je to asi tím, že jsem věčná optimistka. Na všem zlém hledám vždycky něco dobrého. Myslím, že když je člověk spokojený uvnitř, že je to potom vidět i navenek. Takže i když mám nějakou vrásku, nic si z toho nic nedělám. Ono v mém věku nemít vrásky je blbost!“
Máte za sebou nějaké plastické operace?
„Zatím ne. Už jsem však uvažovala o operaci horních víček, protože mi otékaly oči. Bohužel jsem viděla zpackanou operaci, takže jsem to nakonec neudělala. Ale do budoucna se tomu nebráním. A asi mě nemine, jelikož jsem relativně líný člověk, liposukce. Spravila jsem se totiž na místech, kde mi to vadí. Proto se oblékám, aby to nebylo vidět. Ale straší mě, že se to po liposukci zase vrátí, takže nevím, nevím... Aby to nebyly jen vyhozený peníze!“
VIDEO: Heidi Janků ve Varech: Jednou si mě tu zaplatil slavný herec... Teď raději utíkám!
Heidi Janků ve Varech: Jednou si mě tu zaplatil slavný herec... Teď raději utíkám! Petr Macek, Aleš Brunclík
