Výborný o smrti manželky: Poslední slova a obejmutí. A jak ji oživovala dcera

Vzpomenete si na poslední společné chvíle s manželkou Markétou?

„Prožili jsme krásný víkend. V pátek večer jsme měli koncert s naším pěveckým sborem, který Markéta léta vedla. Tam si oddirigovala generálku na svůj pohřeb. Část skladeb totiž zazněla o týden později na rozloučení s ní. V sobotu jsme byli na Svatováclavské pouti, kde jsme potkali řadu přátel. A v neděli jsme jeli na kola do vedlejší obce. Vlastně jsem podruhé za ten půlrok ve funkci předsedy KDU-ČSL musel pracovně odjet už v neděli večer, jinak jsem se snažil být doma. Ale slíbil jsem účast na koncertě v Liberci. Když jsem odjížděl, tak jsme se rozloučili, objala mě, udělala mi křížek na čelo. Večer jsme si ještě volali, líčil jsem jí zážitky a odjel jsem do Prahy, protože druhý den jsem musel být celý den v Plzni. O půlnoci jsme si napsali na dobrou noc.“

Pohřeb manželky (†45) Výborného: „Působivý a smutný i kvůli dětem,“ říká Bělobrádek

Co se tedy v ono osudné pondělní ráno přihodilo?

„Markéta ráno jako každý den vstávala brzy, někdy kolem půl šesté, vařila snídani, připravovala dětem svačiny a vzbudila naši dceru Míšu, která jezdí autobusem do Pardubic. Vypravila ji na autobus a říkala, že se jde ještě na chvíli natáhnout, než vzbudí Amálku a Vendelína. Amálka se vzbudila někdy v půl sedmé a Markétku našla v posteli už bez známek života. Na to, že byla doma sama s malým Vendelínem, se zachovala neuvěřitelně zkušeně a dospěle. Zavolala záchranku, dávala matce první pomoc, snažila se ji zachránit masáží srdce.

Záchranáři ji instruovali po telefonu?

„Samozřejmě. Podle instrukcí záchranné služby, ale bohužel, i kdyby vedle Markéty byl lékař, tak by ji nezachránil. Ta skrytá srdeční vada se projevila bez jakékoliv šance to zvrátit.“

Kde vás ta zpráva zastihla?

„V tu dobu jsem odjížděl z Prahy na výjezd do Plzně. Pamatuji si to velmi přesně, když mi zazvonil telefon na dálnici někde u Berouna, když mi mamka tu věc sdělila. To je šok, kterému nevěříte, chcete být okamžitě doma.“

Pomáhali vám nějak lékaři nebo jste dostali psychologickou pomoc?

„Musím ocenit profesionální přístup záchranné služby. Zavolali i policejní psycholožku, ta byla doma před mým příjezdem, protože jsem skončil v zácpě na D1. Byla tam moje mamka, babička, bráchové a také náš pan farář. O děti bylo postaráno i po této stránce. Ale nebylo potřeba, aby tam paní psycholožka nějak intervenovala. A nestydíme se za to, že jsme v pozdějších dnech hlavně kvůli Vendelínovi navštívili psychologa.“

„Moc to bolí, stále Marky vidíme.“ Výborný řekl příčinu smrti své ženy (†45)

Jak dlouho po tom děti nechodily do školy?

„Dva dny, ne déle. Ještě v tom týdnu před pohřbem šly holky do školy. Myslím, že je to tak dobře. S Vendelínem to bylo trochu složitější, ten měl menší zdravotní trable vyplývající z rozkolísané psychiky. Byl jsem s ním den v nemocnici, protože omdléval, ale je to vyřešené.“

Víte, čím vaše paní trpěla?

„Nejsem lékař, ale ti to pojmenovali přesně. Byla to arytmogenní kardiomyopatie. Je to srdeční vada, kde se díky špatným spojům v tkáni postupně tkáň mění v tukový typ buněk. Ta pumpa nemůže dál fungovat. Problém byl v tom, že tato vada se u některých projeví dopředu, ale pak jsou výjimečné případy, kdy je to neavizované a člověk umírá.“

Nechal jste děti i sebe prohlédnout kvůli nemoci, kterou měla vaše manželka?

„Sebe jsem nemusel nechávat prohlížet. Tam ta genetická dispozice není, ale u dětí samozřejmě ano. A tu věc řešíme i díky vstřícnosti kardiologické kliniky v IKEMu a dětské kliniky v Motole.

A vaše žena si nikdy na nic nestěžovala?

„Ne, vůbec. Nestěžovala si na nic, ani na bolesti hlavy, ani na bolesti srdce. Byla to matka, žena, o které pan farář na pohřbu řekl, že byla živel, ale v dobrém.“

Co pro vás bylo nejtěžší?

„Pokud žijete s milujícím člověkem vedle sebe, vychováváte spolu tři krásné děti, tak vám chybí. To je pro mě to nejtěžší. Vyprat prádlo, uvařit, udělat úkoly a přišít knoflíky, to jsou technické věci, to člověk zvládne. Ale to, že nám Markéta schází, tak to je to nejhorší a nejtěžší.“

Smrt ženy (†45) šéfa KDU-ČSL Výborného: Našla ji dcera (16), zkoušela ji zachránit

Měl jste někoho, kdo vám pomohl překonat to nejbolavější období?

„Jsme věřící rodina a přistupovali jsme k tomu tak, že některým věcem nerozumíme. Někdy nerozumíme Pánu Bohu a je oprávněné, že mu některé věci vyčítáme. Člověk nadává, ale není to tak, že bych pochyboval.“

Jak zvládáte starat se o chod domácnosti?

„Někdy to jsou možná úsměvné okamžiky, ne že bych nenakupoval, ale přiznám se, že za poslední půlrok byla starost o rodinu na Markétě. A teď zjišťuji, že někde se zelenina váží u pokladny, jinde na místě, kde to nabíráte. A také jsem nikdy nežehlil, ale teď jsem pochopil, proč Markéta nenáviděla žehlení košil.“

Kdy jste se rozhodl, že skončíte ve funkci předsedy KDU-ČSL?

„Ve mně to uzrálo velmi rychle. Vzhledem k dětem a rodině to bylo jednoduché. Rodič je víc než politik. Na druhé straně ta zodpovědnost za KDU-ČSL nezmizela. To rozhodnutí bylo navázáno i na věci, které už byly připraveny. Rozhodli jsme se s chladnou hlavou, že tu rezignaci oznámím právě 19. listopadu.“

Bavil jste se o svém rozhodnutí s dětmi?

„Ano, samozřejmě.“

Odrazovaly vás?

„Děti mě z mého rozhodnutí neodrazovaly. Naopak mě v tom podpořily. Já jsem jim slíbil, že jsme v situaci, že s nimi budu víc doma a jsou to děti, kterým je 10, 13 a 16 let. Takže myslím, že to každý chápe.“

Jste i členem několika výborů. Tyto pozice si ponecháte?

„Zatím ano. Mandát poslance mohu složit kdykoliv. Pokud budu vnímat, že to nejsem schopen stíhat, tak to zvážím. Tématům, jako je řešení exekucí, se chci věnovat i nadále.“

Co jste říkal podpoře a solidárním reakcím vašich politických soupeřů, které se objevily hned po oznámení vaší rezignace?

„Jsem za to rád. Snad to ukazuje i na to, že z politiky se v některých okamžicích ta slušnost a korektnost nevytrácí. Tohle není věc politická, ale výsostně osobní a já samozřejmě všem kolegům za ty reakce děkuji.“