9°C
Když srdce nemůže dál: Záchranář Lukáš popsal chvíle, které rozhodly o všem!
Zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje na svém facebooku popsala okamžiky mezi životem a smrtí a to, jak vypadala záchrana muže, který v noci na pondělí náhle zkolaboval. Boj o jeho návrat na tento svět byl neobyčejně dramatický, jak o tom hovoří i svědectví z první ruky od zasahujícího záchranáře Lukáše.
Oznámení o muži, který zničehonic zkolaboval, dostalo operační středisko na tísňovou linku v noci z neděle na pondělí. Zatímco jeho partnerka prováděla neodkladnou resuscitaci podle telefonických pokynů operátorky záchranářů, na místo okamžitě vyjela sanitka i lékař.
Šlo o každou vteřinu a snahy partnerky vykřesaly první jiskřičku naděje, že by muž mohl kolaps přežít. „Její úsilí jako laického záchranáře (...) dala muži šanci na život,“ popsali záchranáři. Jenže ani její zoufalé úsilí by nestačilo.
Svůj pohled z první ruky na kritické chvíle mezi životem a smrtí popsal i záchranář Lukáš, který se záchrany života aktivně účastnil a drama prožil na vlastní kůži.
„Jsou dvě hodiny a čtyřicet dva minut, když se lístek s dalším výjezdem sune z tiskárny – bezvědomí, nedýchá, probíhá TANR (Telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace, pozn. red.). A já společně s kolegou Sváťou rychlým krokem jdeme do sanity,“ napsal Lukáš. Za pacientem mířil i lékař, další kroky ale byly na Lukášovi a jeho kolegovi.
„Je to tady! Proto tu jsme! Už začal boj o život, protože kolegyně Zdenka z operačního střediska po telefonu bojuje, teď je řada na nás. Adrenalin stoupá. Jedeme a po cestě se domlouváme, co vše bude zapotřebí vzít s sebou,“ popsal záchranář průběh cesty na místo, kde se právě bojovalo o holý život.
Po příjezdu na místo se záchranáři pustili do práce. „Během tří minut děláme vše, na co jsme školeni, začínáme s resuscitací, analyzujeme srdeční rytmus, zjišťujeme u pacienta fibrilaci komor. Zrovna když říkám, že budeme defibrilovat, vchází do místnosti (...) doktor Martin a záchranář Štefan. Výboj. Ještě chvíli pokračujeme v srdeční masáži,“ upřesnil Lukáš. Když se jim podaří nastartovat nejdůležitější lidský sval, pacient může být transportován do nemocnice. Jedna velká zkouška končí úspěchem, na velké jásání ale není čas.
„Po předání se ještě poplácáme po zádech a jdeme pokračovat v naší noční směně. Něco je však jinak. Víme, že za sebou máme kus skvělé práce – zachráněný život,“ dodal Lukáš a uzavřel tak své vyprávění o „běžném“ pracovním dnu.
ty jo ja taky... a uz jsem myslela, ze prehanim se starosti o ostatni... a hlavne si taky pokazde rikam, ze snad budou mit po ceste jen ohleduplne ridice, kteri jim nebudou stezovat cestu... vsem zachranarum a pomocnikum diky!