Předpovídat déšť lze pomocí mobilních aplikací, předpovědí v televizi a na internetu, nebo za pomoci přírodních úkazů. Mezi ně patří například stoupající mlha nad lesy, dobrá viditelnost do dálky nebo například červánky nesoucí od obzoru vzhůru nádech červené, oranžové, žluté a zelené. To, kdy začne pršet, se pojí i změna tlaku, který tak ovlivňuje poletující hmyz, a díky tomu létají nízko u země vlaštovky obecné (bude pršet, vlaštovky létají nízko). Blížící se průtrž mračen nám může naznačit i dobré šíření zvuku ve vzduchu (kostelní zvony z veliké dálky). Ve městech pak můžeme předpovídat nadcházející déšť zápachem z kanálů nebo pocitem vody ve vzduchu.

Předpovídat počasí se lidstvo snaží již od roku 650 př. n. l. Déšť se odhadoval pomocí podoby mračen (ohromné šedé mraky) či halových jevů. Tyto optické úkazy (světlý kruh, skvrny) vznikají lomem nebo odrazem světla od ledových krystalů v atmosféře a jsou viditelné kolem Slunce nebo Měsíce. S předpovědí počasí, jak ji známe dnes, přišel před více než 150 lety Robert FitzRoy. I přes všechen počáteční skepticismus a výsměch začala jeho společnost během pár let shromažďovat informace o počasí v reálném čase, a varovat tak přístavy pomocí telegrafní sítě.