Dle zákoníku práce může pracovní poměr vzniknout dvěma způsoby, na základě pracovní smlouvy a jmenováním. Sjednání pracovní smlouvy je takzvaným dvoustranným právním jednáním a jmenování do funkce pak jednostranným. I v případě jmenování však může vzniknout pracovní poměr pouze se souhlasem zaměstnance. Zákon rovněž definuje, jakými náležitostmi musí být pracovní smlouva vybavena. Pokud chybí druh práce, místo výkonu práce a den nástupu do práce, nelze ji považovat za platnou. Po podpisu musí být do lhůty jednoho měsíce doplněna mzda, konkrétní práce či doba dovolené. Strany si mohou ve smlouvě dojednat také například konkurenční doložku či zkušební lhůtu.

Sjednáním pracovního poměru vzniká oběma stranám celá řada povinností a práv. Například délku pracovní doby a její rozvržení určuje zaměstnavatel, ale ta v součtu nesmí přesáhnout 40 hodin týdně. Nejdéle po šesti hodinách nepřetržité práce má pak zaměstnanec nárok na přestávku v délce nejméně 30 minut.