7°C
Osudného 17. listopadu 1989 vyrazil Petr Náhlík (28) s manželkou Věrou (28) z Plzně do Prahy. Chtěli navštívit představení v Jonáš klubu a zúčastnit se studentské demonstrace na Albertově. S průvodem došli až na Národní třídu.
„Ulici před námi zahradili esenbáci se štíty a obušky. Byli jsme asi 10 metrů od čela průvodu. S Věrou jsme zůstali stát v podloubí paláce Metro,“ vzpomínal Náhlík. To trvalo asi dvě hodiny. „Pak jsem uslyšel strašný řev. Podíval jsem se směrem k Národnímu divadlu a viděl jsem dva obrněné transportéry. Ty měly vpředu drátěné radlice, s kterými před sebou tlačily lidi dopředu směrem k nám. Začala panika,“ vzpomíná Náhlík.
Máme holé ruce
Mezitím zřejmě StB zamkla vchody u domů, aby se demonstranti neměli kam schovat. Pak nastal útok na lidi, kteří křičeli, že mají holé ruce. Z jedné strany je mlátily černé tyče „červených“ baretů a z druhé strany na ně dopadaly bílé obušky příslušníků pohotovostního pluku VB.
Náhlík s ženou Věrou a kamarádem se ukryli do bílého auta, kam je vzala náhodná řidička. „Dovnitř nám stříkli slzný plyn a vytáhli ven. Na mě se vrhly červené barety, srazily mě k zemi a tyčemi mě dobře mířenými ranami mlátily do hlavy, přes páteř a holeně,“ uvedl Náhlík. Esenbáci pak Náhlíka odvezli na služebnu v Bartolomějské ulici a po výslechu ho zraněného propustili.
VIDEO: Fotografie, televizory s archivními záznamy, interaktivní online katalog - výstava ukazuje, jak se měnila společnost v posledních letech osmdesátek, respektive jak se vyvíjela v prvních letech devadesátek.
Fotografie, televizory s archivními záznamy, interaktivní online katalog - výstava ukazuje, jak se měnila společnost v posledních letech osmdesátek, respektive jak se vyvíjela v prvních letech devadesátek. David Zima
I jeho ženu Věru červené barety vytáhly z auta. „Začala na ně strašně křičet, ať ji nechají, že jde do divadla, má lístky a ať ji okamžitě vyvedou. To se povedlo. Velící důstojník nařídil, aby ji odvedli a pustili v Mikulandské ulici. Tady se na esenbáky vrhli lidé, mysleli si, že Věru odvádějí, a osvobodili ji,“ dodal Náhlík.
Spodní prádlo, brutální zátah
Po zatčení vyslýchali Náhlíka v Bartolomějské ulici. Pustli ho po půlnoci. Šel pak za Věrou, která na něj čekala v bytě známých na Karlově náměstí. Jeho cesta vedla přes Národní třídu. „Všude se válely tašky, baťohy, oblečení. Nebyly to jen bundy a svetry, ale co mě šokovalo, bylo to třeba i spodní prádlo. To svědčilo o brutalitě zásahu,“ řekl Náhlík.
Skončil v sádrovém lůžku
Zmláceného Náhlíka bolelo úplně vše a tělo bylo od ran tyčí celé modré. Následující ráno po brutálním zásahu skončil v nemocnici na Karlově náměstí. „Strašně mě bolela páteř. Na dva týdny jsem skončil v sádrovém lůžku. Naštěstí se nepotvrdilo podezření doktorů, že mám zlomený krční obratel,“ uvedl dodal.
Na otřesné zážitky nezapomněl ani po 30 letech. Právě i tato událost u něj vyvolala potřebu zajímat se o veřejné dění. Po revoluci vstoupil do politiky, několikrát byl i náměstkem primátora Plzně.
