Jak se máte?

Mám se upracovaně, proto jsem zmizela alespoň na pět dní. Dlouho jsem neměla volno. Od května jsme zkoušeli Čarodějku v divadle GoJa, bylo to docela náročné, a teď začala sezóna a spousta představení a koncertů… Najednou to na mě dopadlo.

A kam jste zmizela?

Na Fuerteventuru.

Tam je krásně! A vydrží vám takto načerpaná energie dostatečně dlouho?

Moc dlouho ne. Ale vždycky něco načerpám, a protože se teď dlouho nikam nedostanu, neboť mi začíná totální maratón, který potrvá celý listopad a prosinec, vydržet nějakou chvíli zkrátka musí. (smích)

A co všechno vás čeká?

Spousta představení, Čarodějka každý víkend, do toho Sestra v akci v Karlínském divadle, týden po Čarodějce jsem po dlouhé době měla premiéru činohry – komedie pro čtyři lidi Když se zhasne, kterou jsem musela rychle nazkoušet.

Pro jaké divadlo?

Hraje se to v Divadle U hasičů. Také jsme byli na zájezdě s Fridou Kahlo a s Edith Piaf a mnoho představení Edith Piaf je i přede mnou. Tohle představení hrajeme už 15 let, hráli jsme ho v Divadle Radka Brzobohatého, odkud jsme byli odejiti, a teď nám nabídli v Divadle Image na Národní třídě, že bychom se po dvou letech mohli vrátit do Prahy. S potěšením jsem přijala, Edith Piaf je moje srdcová záležitost. Od 8. prosince bychom tedy měli zase hrát v Praze. No a od půlky listopadu by mi měly začít vánoční koncerty, které skončí 20. prosince.

A já jsem se chtěla ptát na vaši roli babičky, ale když sypete z rukávu jednotlivé položky z nabitého programu – máte vůbec šanci být babička třeba na víkend?

Moc hlídací nejsem, to je pravda…

Z tónu hlasu slyším, že vás to trochu mrzí…

Zatím nemůžu nabídnout pravidelné hlídání, ale pohlídám, když je potřeba. Tím, že žijeme s dcerou v jednom domě, můžeme si vyjít vstříc. Takže jsem taková ta babička, která přiletí nahoru, pomazlí se, vykoupe, přečte pohádku a zmizí. (smích) Ale zase mám děti na očích, vlastně se vidíme pořád, trávíme společně večery, dáme si víno, jsme taková velká rodina.

Vy jste opravdu hodně zaměstnaná babička. Jste schopná si uvědomovat, jak běží léta, že děti „stárnou“ a najednou jsou tu vnoučata, jedno, dvě…

Děti stárnou, my taky stárneme… Člověk si to uvědomí, když najednou nemá tolik energie. I když mně se všichni okolo smějou, že jsem taková energetická mašina. (smích)

Ta energie je slyšet i jen z vašeho hlasu…

Ale je zajímavé, že poslední rok cítím, že jí už není tolik. Byla jsem jako dítě vedena k tomu, že musím doma dělat všechno, včetně těžkých prací třeba na zahradě, ještě donedávna jsem to zvládala. Najednou zjišťuju, že už na to nemám sílu, a pomalinku takové náročné činnosti odsouvám ze svého života, protože mě z nich bolí záda, ruce – už to taky cítím, už to přichází… (smích)

Možná tak člověk zjistí, že nejsou všechny věci, s nimiž se doposud dřel, tak důležité.

Přesně tak, tráva je prostě neposekaná, keře nejsou ořezané, něco není natřeného. Není? Tak  není!

Co vás nabíjí, když zrovna nemůžete odcestovat?

Mně pomáhá jóga, ta dodává jistý vnitřní klid, i když jen jistý. Stoprocentně pomáhá meditace, ale na tu si každý netroufne. Hodně se zajímám o východní kulturu a o budhismus, a snažím se tak udělat si klid v mysli, jak jen to jde, a žít jinak, než jsem žila. Abych nebyla úplně vybzíkaná šílenkyně, což nechci. Jinak jsem hrozně ráda doma, i třeba sama. Ráda si udělám příjemný večer, dojdu si na masáž, dám si víno, něco si přečtu a užívám si ten klid, který člověk zažívá, když je sám.

O svou duši se staráte. Jste také pečlivá, pokud jde o vnější vzhled? V jednom z rozhovorů jste prohlásila, že jste v tomto ohledu poněkud chaotická.

To, jak je vám uvnitř, to je nejdůležitější, protože bez toho jste v pasti. Ale pro herce, zpěváka, který se prezentuje na jevišti, je samozřejmě fajn, když ještě pořád může vypadat dobře. Je to součást profese. Ale neznamená to, že omdlívá nad každou vráskou a hned letí na botox. Závislost na zevnějšku je totiž taky past. Léta jsou léta, přibývají. Není mi už dvacet, nevypadám na dvacet, ale je skvělé, když se daří, že člověk vypadá pořád dívatelně… (smích) Lidi jsou v tomto směru často opravdu nemilosrdní – nemají problém se zeptat, proč tady ta stará bába ještě zpívá. Dělají to bohužel média a uměle vytvářený kult mládí. Neexistuje tu úcta ke zkušenostem, které se mohou mladším generacím hodit. Ať jsou na titulech časopisů krásné mladé holky, to mi nevadí, mám jen obavy, že se tak společnost někam nebezpečně řítí.

Pojďme skončit optimisticky, protože to k vám sedí mnohem víc. Na co se v nejbližší době těšíte?

Ježíš!? Na co já se těším? (smích) Mám radost třeba z toho, že budu po dlouhé době zpívat Marlene Dietrich v Mnichově. A pak asi na každý den, když si ho člověk ještě může užít a setkat se s lidmi, které má rád, někam zajít nebo si zajet. Myslím, že člověk nemusí mít nic fantastického, aby se měl na co těšit.