*Co Vám jako první naskočí, když se řekne sametová revoluce?

„Když se mě ptáte na sametovou revoluci, chce se mi brečet. Ano, nad českou povahou. Kdyby všichni ti, co se dnes dušují, že tam tehdy byli, tam opravdu byli, nestačila by Národní, a lidé i studenti by tehdy stáli až k Humpolci. V roce 1989 mně bylo sedmadvacet let a čekala jsem své druhé dítě, které se mi v červnu narodilo s vrozenou brániční kýlou. Herci řešili podpisy Několika vět a petici za propuštění Václava Havla , ale já řešila, že můj malý syn Cyril nedýchá.