Tragický osud připravil Pavlu a Františka Čermákovy o střechu nad hlavou. „Podnikal jsem, ale bohužel jsem zkrachoval. Do toho mi zemřela manželka. Nezvládal jsem to," prozradil František, který kromě všech dalších příkoří navíc skončil po těžkém úrazu v kómatu. Dodnes je odkázán na invalidní vozík. Se svou stávající ženou se poznal až po pár letech živoření na ulici v zadýmené kuřárně Armády spásy.
Hlaveň u spánku, mrtví kamarádi: Josef Skalka (65) válčil v Jugoslávii, teď slouží u městské policie
„Na vdavky jsme nečekali“
Nebýt projektu Nocleženka, asi by se nikdy nepotkali. Oba přišli do Armády spásy před rokem v době, kdy noční teploty klesaly pod bod mrazu. Dostali najíst, noc přečkali v teple a mohli si pohovořit s terapeutem. Organizace pak Františkovi také zařídila elektrický vozík. Ta noc byla pro oba osudová, na první pohled se do sebe zamilovali. „Byli jsme poměrně zbrklí. Už po měsíci mě požádal o ruku,“ směje se Pavla. Oba teď mají před sebou velký krok - zanedlouho se totiž mají nastěhovat do sociálního bytu, který bude mezikrokem v opětovném začlenění do společnosti.
„Rád bych byl ještě platný a odvděčil se společnosti. Budu mít i práci, kde můj handicap na vozíku nebude vadit," těší se František, který pobírá invalidní důchod třetího stupně, tedy necelých sedm tisíc korun.ffNocleženka
Armáda spásy se snaží poukázat na to, že na dno si může sáhnout každý z nás. Zejména pak upozorňuje na riziko dluhových propastí. Projekt Nocleženka můžete podpořit 100 korunou, která podá pomocnou ruku těm nejslabším nejen v mrazivých měsících.