Matouši, prý vás ještě před Natálií učil tancovat Marek Eben. Jak je to možné?
Matouš: „My jsme s Markem natáčeli v létě pohádku Princezna a půl království. Hraji Honzu z vesnice a on učitele etikety, který mě v tom příběhu právě naučil tančit.“

Jaký tanec?
Matouš: „Mazurku. Musím říct, že to byl skvělý učitel.“

Jaká učitelka je Natálie?
Matouš: „Výborná. Na mě se musí pozvolna, takže mě učila od jednoduchých krůčků. Také mě baví její důslednost. Nejde jí jenom o to, abych zvládal kroky, ale aby můj taneční projev celkově hezky vypadal. A vycítila, že když mi řekne hodně připomínek najednou, tak mi to hlava nebere. Pokud se zabýváme nohama, neříká mi, jak mají být ruce. Nejdříve se naučím pohybovat správně s jednou částí těla a pak tam přidáváme další.“

A Natálie, jaký je Matouš žák?
Natálie: „Zaprvé ho nemusím nutit, aby makal. Matouš chce dřít sám. Někdy se stane, že jdu na toaletu, a když se vrátím, vidím, že si opakuje, co jsme zrovna zkoušeli. Dále musím říct, že je velmi pohybově nadaný. Někdy mě tak moc překvapí, že když potom zkazí nějakou jednoduchou věc, myslím si, že si dělá legraci, ale nedělá. Navíc je s ním neskutečná sranda.“

V čem zažíváte největší legraci?
Matouš: „Při učení. Obecně k práci potřebuji dobrou náladu. Každou chybu se snažím obracet do vtipu. I když jsou i chvíle, kdy jsem naštvaný, že mi to nejde.“

Natálie: „Matouš totiž u pohybu hodně přemýšlí. Někdy sám sebe opravuje, takže by se dalo říci, že je přísnější trenér sám na sebe než já na něj. Samozřejmě ale i já dokážu být v ráži.“

Matouš: „Občas zvýší hlas. Zařve: Uhni! Jdi doprava!“

Natálie: „Jsou to takové psí povely. K noze! To znamená noha k noze.“

Matouš: „Ona je na mě napojená. Jakmile vidí, že něco nedělám, tak přesně ve chvíli, kdy to potřebuji, zařve a já si to uvědomím.“

To vám vyhovuje?
Matouš: „Je pravda, že mě to někdy rozhodí a nevím, co mám dělat.“

Je nějaký tanec, u něhož máte pocit, že Matouš ho zvládá jako profesionál?
Natálie: „Je. Waltz. Hned po prvních dvou hodinách tréninku jsem měla pocit, že mu to opravdu jde.“

Matouš si to myslí taky?

Matouš: „Myslím, že mi standard jde lépe než latina. V latině musí člověk zapojit nohy, boky, zatáhnout břicho a můj mozek to zatím moc nestíhá. Když přestanu myslet na kroky, tak se mi rytmus rozhodí, ale u waltzu se mi to už nestává a přirozeně udržím i správný výraz.“

Waltz vám minulou sobotu pochválil i Zdeněk Chlopčík. Řekl, že by to mohl být váš finálový tanec...
Matouš: „Ano, to nás velmi potěšilo. Až na to malé škobrtnutí, které jsem tam měl, jsem byl spokojený a doufám, že se to líbilo i divákům.“

Někdy ale když vám to prý nejde, tak pohyb doháníte obočím. Jak to vypadá?
Matouš: „Nejvýrazněji to bylo vidět v sambě, kde neustále jezdíme nohama nahoru a dolů. Nestíhal jsem to, ale přesně ten pohyb jsem dělal obočím.“

Natálie: „To je pak velmi vtipné.“ (smích)

Matouš: „V sambě se směje pořád.“

Natálie: „No protože on se posouvá dolů nahoru v nohách a má takový ustálený křečovitý výraz.“

Sambu jste tančili jako první tanec na píseň Karla Gotta. Zvládl ji podle vás Matouš dobře?
Natálie: „Měla jsem z toho velmi dobrý pocit. To, že šel pár krůčků přes patu, už je maličkost. Samba je velmi náročná a Matouš se s ní za tak krátkou dobu popral na jedničku. Je pohybově velmi šikovný a chtěla jsem, aby to na parketě hezky rozjel.“

Jak vypadají začátky vašich hodin?
Matouš: „Mám jednu oblíbenou skladbu, kterou si pokaždé na úvod pouštíme, protože to je pro mě StarDanceová písnička. Jmenuje se Saturday Night. Během ní si protahuji nohy.“

Jako rozštěp, provaz?
Matouš: „Ano, nebo se zavěsím za ně u stropu. Zkrátka normální rozcvička. (smích) A pak se ještě Natálka musí rozmluvit.“

Natálie: „Aby mě slyšel, až mu budu dávat povely."

Stává se někdy, že se vám nechce tancovat?
Natálie: „Myslím, že to bylo asi dvakrát.“

Matouš: „Měli jsme krizi, kdy jsme dostali pocit, že nám to nejde.“

V čem byl zatím největší zádrhel?
Natálie: „Narazili jsme u rumby. Tam je problém s počítáním. Když se řekne »jedna«, tak se nic nedělá. Tam se počítá: Dva, tři, čtyři, jedna. A to jedna je nic. Jakmile pochopil, že na nic se nic nedělá, tak to začal počítat dva, tři, čtyři, nic, jedna a jednu dobu tam vlastně přidal.“

Matouš: „My jsme na konzervatoři neměli matiku.“

Ale tanec jste tam měli, ne?
Matouš: „Měli, ale to byl všeobecný tanec, kdy jsme jeden týden dělali standard, valčík, potom jsme se učili spíše výrazové tance. Tango atd. Brali jsme vše ale pouze povrchově. Tohle je o něčem jiném. Naštěstí jsme na škole měli hodně dalšího pohybu a z toho čerpám doteď.“

Přišel Matouš sám s nějakým nápadem?
Natálie: „Matouš do kroků nemluví, ty nechává na mně, ale přichází s nápady na příběh. Vymýšlí, jakou roli má v tanci on a jakou já.“

Už vás něco naučil?

Natálie: „Naučil mě brečet. Mě vždycky zajímalo, jak to herci dělají, že na jevišti dokážou plakat.“

Jak to děláte, Matouši?
Matouš: „Vždycky si zívnu, nahrnou se mi slzy do očí, potom se k tomu jenom přidá emoce a je to.“

Natálie: „Celkově tancování s profesionálním hercem je něco jiného než s tanečníkem. Když mu povím, ať přijde ke mně a utře mi slzy, on ke mně okamžitě kráčí a se soucitným výrazem mi otírá tváře. Každý tanec s ním je pro mě úplná novinka.“

Stalo se vám už nějaké zranění?
Matouš: „Jednou jsem si v rumbě zavadil o nehet patou a zaryl se mi do kůže. Podruhé jsem si poranil malíček na ruce, když jsem se učil točky.“

Natálie: „To jsou otočky na místě. Matouš má takový zvyk, že pokud mu chci něco ukázat, tak se ke mně hodně přiblíží. Myslím si vždy, že je ode mě třeba dva metry, ale on stál hned za mnou, a jakmile jsem se otočila…

Matouš: „Udělal jsem to samé po ní a narazil jsem si malíček, protože jsem rukou švihnul do jejích kovových náramků na ruce.“

Natálie: „To je takový můj zvyk tančit s náramky. Mám je ráda. Na natáčení si je ale musím sundávat a připadám si pak jako nahá.“

Vy jste prý s Matoušem trénovali čtyři hodiny a nyní už jen tři. Proč?
Natálie: „Když jsme měli čtyři hodiny, tak jsme si dávali větší oddych. Teď když máme tři hodiny, trénujeme intenzivněji.“

Matouši, vám se narodilo před pár měsíci třetí dítě. Řešíte během tréninku starost o rodinu?
Matouš: „Řeším. S manželkou Terezou máme desetiletého syna Nathanaela a sedmiletou dceru Miu. Ti mají kroužky a řešíme, kdo koho kam odveze. Když žena nemá čas, a ani já ne, musíme požádat o pomoc babičky, dědečky, kamarády a všichni jsou skvělí. Snažím se však veškerý volný čas věnovat rodině.“

Už se byly vaše děti podívat na trénink?
Matouš: „Byla tady Mia a tu to moc nebavilo. Přece jenom tříhodinový trénink není tak zábavný jako tříminutový tanec.“

Děti StarDance znají?
Matouš: „Nemáme televizi, ale znají. Koukáme na něj přes internet.“

Seznámila se vaše žena s Natálií?
Matouš: „Seznámila.“

Ve StarDance už vzniklo mnoho vztahů. Nežárlí?
Matouš: „Nežárlí, je z branže, herečka. Ona sama prošla podobnou soutěží, ale také si myslím, že jí dávám důvod, aby nežárlila.“

Jaký?
Matouš: „No tím, že ji miluju.“

Fotogalerie
21 fotografií