9°C
Václavka obecná většinou vyrazí při nástupu chladnějšího počasí. Traduje se, že václavky začínají růst na sv. Václava (28. září), podle kterého dostaly i jméno. Jejich sezona je vcelku dlouhá, v lesích na ně narazíte až do listopadu. Co všechno byste měli vědět, pokud těmito houbami chcete naplnit svůj košík? Poradí vám mykoložka Muzea východních Čech Tereza Tejklová.
Jak vypadá václavka obecná, kde roste?
- Roste jako parazit na kořenech, pařezech nebo oslabených stromech.
- Najdete ji na dřevě listnatých stromů, především v dubohabrových hájích, roste ve velkých trsech.
- Klobouk je zbarvený do červenohněda, uprostřed může být tmavší. Je na něm velké množství šupinek, které jsou žluté až tmavě hnědé barvy. Klobouk může být velký až 12 cm.
- Pod kloboukem se nacházejí lupeny, které mají u mladých hub světle krémovou až béžovou barvu, v dospělosti jsou tmavě růžové.
- Typický je prsten, který může být bělavý, častěji je ale nažloutlý a mívá žlutý okraj. Proto se jí také říká i václavka žlutoprstenná.
- Noha je válcovitá, někdy se směrem dolů rozšiřuje. Barva je pod kloboukem bílá a směrem k zemi pak hnědá až šedohnědá.
Úprava a doba vaření: Na co pozor?
Všechny druhy václavek vyžadují dlouhou tepelnou úpravu, minimálně 20-25 minut. Za syrova jsou totiž jedovaté a způsobují značné zažívací obtíže. Pokud byste tedy chtěli v lese ochutnat, zda tato houba není hořká, je potřeba ji vyplivnout.
Václavky se skvěle hodí do octového nálevu, kde se používají spíše menší klobouky bez noh, nebo do guláše. Pozor by si měli ale dát citlivější jedinci. Těm by václavka mohla přivodit, i přes dostatečnou úpravu, alergickou reakci, kterou tyto houby mohou vyvolávat.
S čím ji můžeme zaměnit?
Nejvíce rizikové je, když si václavku obecnou popletete s jedovatými houbami - čepičatkou jehličnanovou nebo třepenitkou svazčitou. „Nejčastější je nicméně záměna za šupinovku kostrbatou, která však není problematická, protože je jedlá, i když tužší a méně chutná,“ říká mykoložka Tejklová. Jak od sebe tyto houby rozeznat?
- Čepičatka jehličnanová je stejně jako václavka parazitující houba, která roste na zbytcích dřeva nebo pařezech. Hlavní rozdíl je, že neroste v trsech, ale v menší skupině nebo jednotlivě. Oproti václavce má menší světlejší klobouk bez šupinek. Je prudce jedovatá a bez včasné pomoci může přivodit smrt.
- Třepenitka svazčitá roste v trsech na odumřelém dřevě či pařezech, a to by mohlo některé houbaře vést k záměně s václavkou. Na rozdíl od václavek má ale světle žlutý (i žlutozelený) klobouk, který je navíc hladký bez šupinek Jde o jedovatou houbu, je však silně hořká, což varuje před konzumací.
- Šupinovka kostrbatá, další parazitující houba, která roste v trsech, především na listnatých stromech, vzácněji i na jehličnanech. Václavce je velice podobná, naštěstí případná záměna není nebezpečná. Je sice tužší a méně chutná, ale jedovatá není. Odlišuje se hlavně ve vzhledu klobouku a nohy. Šupinatý klobouk je výrazně kuželovitý a šupinkami je na rozdíl od václavky hustě pokrytá i noha.
