Opisování politiků: „Češi jim tolerují lži, vyspělejší demokracie ne,“ říká expertka

„Práh bolestivosti, co naše společnost vydrží z hlediska neetického chování, je poměrně dosti vysoký,“ komentuje Dvořáková postoj občanů k politikům, kteří se potýkají s kauzami, mezi které patří třeba i plagiátorství. Podle ní se orientujeme pouze na základě právního jednání. 

„U nás se říká: Zákon to nezakazuje, tudíž se tak můžeme chovat. V těch vyspělejších demokraciích spíš platí: Tohle se prostě nedělá. V tom okamžiku je ten tlak na odstoupení, například jako v Německu, jednoznačný,“ dodává. 

Prý se ukazuje, že lidem všeobecně přestává vadit, když politik lže: „Ještě před dvaceti lety by být přistižen při lži znamenalo konec politické kariéry. V současné době je to vnímáno jako něco běžného, jako součást politického marketingu.“

Konkrétně mediální zájem o kauzy spojené s plagiátorstvím na vysokých školách vyvolaly podle Dvořákové především problémy Právnické fakulty v Plzni. „Pro každou školu je to špatná zpráva. Na druhou stranu nejhorší je, pokud na to ta škola nereaguje, a nebo když reaguje podobně jako politici, tedy že jde nařčení od konkurence a někde se to snaží ututlat.“

„Mlátička“ Ondráček opisoval v disertační práci? Univerzita si na ni posvítí, dřív chybu nenašla

To, že podobných případů přibývá, považuje Dvořáková tak trochu za paradoxní: „Je tu otázka, proč si politik potřebuje dělat tituly. Já si osobně nemyslím, že by pro kvalifikaci politika bylo nutné vysokoškolské vzdělání. On zastupuje lidi. Navíc to vzdělání mnohdy bývá v jiných oborech, než se té politiky přímo dotýkají,“ vysvětluje.