Z dálky nezasvěcený návštěvník odhadoval, že v domě je sklad nebo nepěkná ubytovna. Realita je ale možná horší. V zanedbaném domě z let 1942-1943 nacházejí útočiště na měsíc, ve výjimečných případech i půl roku, děti různého věku. Podle ředitele nemocnice Miloslava Ludvíka existují stavební plány, na nichž je podpis i říšského protektora Reinharda Heydricha.

Polozapomenutá psychiatrie

„V Motole máme spoustu pracovišť, ale dětská psychiatrie byla taková pozapomenutá a její úloha pomalu roste. Musí řešit mnoho různých diagnóz a pacienti zde tráví nejvíce času ze všech oddělení nemocnice,“ prozrazuje ředitel Motola Miloslav Ludvík.

Neutěšený stav povzbudil i vdovu po skladateli Karlu Svobodovi a prezidentku Kapky Naděje Vendulu Pizingerovou k pomoci: „Když jsem poprvé viděla ty prostory tady, měla jsem pocit, jako by bylo těsně po válce,“ popsala svůj dojem. Nadace proto přispěla 800 tisíc korun na rekonstrukci tří nových heren pro děti. A jak se líbily?

„Herny jsou zrekonstruované asi déle než měsíc a hrozně se dětem líbily. Nadšené byly ze sedacích pytlů, po nichž se hned povalovaly. Mají tady různé hry, rády navlékají korálky, pletou si náramky a jsou nadšený z ohromné, nové televize,“ popisuje radost pacientů vrchní sestra Radka Raisová.

Na víkend z psychiatrie

Na dětské psychiatrii je 50 lůžek, která jsou podle primáře Jiřího Koutka většinou obsazená. Podle něj není nutné rozšiřovat kapacitu, ale spíše najít nové prostory pro psychiatrii. Pomohlo by také investovat do zakládání dětských psychiatrií i v dalších krajích, kde podle Koutka chybí: „V devadesátých letech totiž došlo k jejich zrušení v Počernicích, Hradci Králové, Olomouci a pacienti využívají volných míst po celé republice,“ uvádí lékař.

Na chodbě dětské psychiatrie jsou pěkné obrázky, které zpříjemňují dětem pobyt.
Autor: Jiří Marek

Podle primáře není záměrem zde pacienty držet zamknuté, ale umožnit jim kontakt s rodinou. Pokud je to možné, tak děti chodí na víkendy domů. Děti do šesti let zde zůstávají v doprovodu rodiče, přičemž na oddělení přebývají spíše adolescenti, které jiná zařízení neberou.

Sestřičky, maminky

Do nemocnice se dostávají z různých důvodů. Mohou jimi být „deprese, psychotické stavy, poruchy autistického spektra, dost velkou část našich pacientů tvoří právě poruchy příjmu potravy,“ jmenuje Koutek široké spektrum diagnóz, kterým se na oddělení zabývají. Do péče se jim dostanou i mladí pacienti, kteří se pokusí z různých důvodů o sebevraždu.

Nelehkou práci mají na dětské psychiatrii sestřičky, které zde během služeb tráví 12 hodin a fungují spíš jako maminky: „Musíme dodržovat určitý režim, děti sledovat, pomáhat jim, aby se nám dokázaly svěřit, snažíme se je zaměstnat. Na děti dohlížíme u jídla, jestli skutečně jí,“ popisuje jen část povinností sestřiček, vrchní sestra Raisová. „Někdy je to psychicky náročné, stává se, že jsou děti rozdováděné a nerespektují pokyny sestřičky. Samozřejmě, že kvůli tomu všemu musíme  relaxovat. Hodně sportujeme nebo chodíme do přírody na vycházky,“ prozrazuje Raisová, která na psychiatrii pracuje 13 let.

Fotogalerie
30 fotografií