Vladimír Menšík byl vždycky tak trochu rebel, proto nejspíš nikoho nepřekvapí, že mu nebyly svaté ani osobní dokumenty: Změnil si v nich totiž datum narození, z roku 1929 předělal na 1924. K tomuto činu ho inspiroval ledabylý zápis úřednice při vystavování nové občanky, která napsala devítku jako čtyřku, a on si pak „poctivě“ zfalšoval všechny ostatní úřední listiny.

Podle jeho blízkého přítele, herce Oldřicha Velena (†91), to udělal jednoduše proto, aby šel dříve do penze. Dokonce i titul zasloužilého umělce dostal k padesátinám, tedy v době, kdy mu bylo teprve pětačtyřicet. Na podvod se přišlo až v roce 1988, kdy mu jakožto národnímu umělci chystali státní pozdrav.

V sedmnácti letech už Menšík věděl, že má astma a že s touto nemocí bude bojovat celý život.

Autor: Profimedia

Kanec se ale pohnul a herec se trefil. „Byl z toho úplně špatný a styděl se,“ prozradil Blesku pan Zdeněk z onoho podniku s tím, že si zastřeleného kance Menšík domů na maso nevzal. „Nechte si ho tu a snězte si ho. Já už kance, i když mně to vždycky chutnalo, nikdy nepozřu,“ pravil prý podle místních Menšík, a vesnici tak dopřál kančí hody.

Jako autobusák Čihák v Chalupářích

Autor: archiv ČT, reprofoto ČT

„Jednou se Menšík s Vítězslavem Jandákem večer ztratili. Později vyšlo najevo, že byl z toho pořádný mejdan. Ráno jsme nasedali do autobusu a Menšík nikde. Ale pak si někdo všiml, že chybí i jeho auto, a řekl, že jel asi napřed. Dál jsme tedy nečekali, a když jsme dorazili na místo, opravdu seděl na zemi, dělal, že čte noviny, je úplně v pořádku a musí na nás čekat. Samozřejmě v pořádku nebyl, ale něco z těch novin mu zřejmě proniklo do mozku, protože když pak měl zavolat radostné ‚Ať žije Popelka‘, zařval místo toho z plných plic: ‚Prověřte Bangladéš!‘.“

Vladimír Menšík v pohádce Tři oříšky pro Popelku

Autor: Archiv Blesku

Kladný vztah k alkoholu po Menšíkovi podědil i jeho syn Petr (62). Také skončil „po vzoru“ svého otce v protialkoholní léčebně. Terapií pro něj byl film Ikarův pád, kde hlavní roli alkoholika hrál jeho otec Vladimír Menšík.

V době, kdy Vladimír snímek natáčel, byl, jak se říká, „čistý" a po návratu z léčebny zpátky do normálního života dlouho abstinoval. Jeho závislost v něm však znovu ožila kvůli léku na astma, jenž obsahoval alkohol.

Mladé víno z roku 1986 o lásce k červeným i bílým hroznům.

Autor: BPŽ/ČSFD/Filmové studio Barrandov

Osudným se Menšíkovi stalo nejenom jeho těžké astma, ale i prasklý vřed v žaludku. Jeho stav byl dokonce tak vážný, že ho na natáčení doprovázela lékařka, která měla neustále připravené injekce – a během natáčení seriálu Žena za pultem se mu dokonce naučily injekce dávat i jeho herecké kolegyně.

„Jediná z herců Lenka Termerová mu při píchání injekcí dokázala asistovat. My ostatní jsme zbaběle utíkali. Někdy Vladimír jen seděl v šatně a byl úplně vyčerpaný, ani na oběd s námi jít nechtěl. Jindy místo odpočinku bez oddechu bavil komparz. Jako by se bál zastavit. Jako by se bál, že svůj neúnavný motor už nenastartuje,“ vzpomínala na natáčení představitelka hlavní hrdinky Andulky Holubové Jiřina Švorcová (†83) v knize Žena za pultem.

Při natáčení bylo běžné, že mu pomáhal lékař.

Autor: archiv ČT, reprofoto ČT

Narůstajícímu vlivu komunistických mocipánů se Menšík postavil v době, kdy moderoval populární diskusní „show". Když zjistil, že se do jeho pořadu Křeslo pro hosta nasazují jako hosté významní funkcionáři, řekl, že to dělat nebude, jedině pokud půjde o herce a umělce. Nahradili ho proto hlasatelkou Zdenou Vařechovou (†60).

Vladimír Menšík

Autor: BPŽ/archiv Filmového studia Barrandov