9°C
„Nad svými výtvory Benedikt Tolar přemýšlí dnem i nocí. Není to ale tak, že by tolik času trávil nad jedním konkrétním výtvorem. Prostě pátrá po inspiraci všude, kde se dá,“ uvedl kurátor. „Prolézá skládky, kde hledá věci, které někdo vyhodil, a které jej nadchnou. Prakticky povyšuje použité všední předměty každodennosti na umění.“ A jaké! Ve výtvorech nápaditého umělce se mísí hravost, nápaditost, zručnost a originalita.
Tři místnosti nevšednosti
Koho by například napadlo vsadit dveře od lednic do polychromovaných dřevěných rámů tak, aby působily jako skutečné obrazy? Koho by napadlo „ozdobit“ zvířecí trofeje kýčovitými vánočními ozdobami, které lebkám zvěřiny dodají prapodivný až strašidelný vzhled? Kdo by ze stejného důvodu „oblemcal“ zvířecí trofej montážní pěnou do patvaru, který nápaditě připomíná kabelku? Odpověď zní: Benedikt Tolar.
„Většinou je klasifikován coby sochař, ačkoliv podle mě jej lze brát spíše jako objektového autora,“ myslí si Dotřel, který vybíral vystavené exponáty a vymýšlel jejich umístění. „Většina z vystavených děl vznikala přímo na míru k prostorům této galerie. Využili jsme pro ně tři místnosti, přičemž každá z nich je pojata maximálně odlišně.“
Tu první chtěl Dotřel stylizovat do minimalistické formy. Návštěvníka při příchodu zaujme rozsáhlá prosvětlená místnost, ve které jsou při poměru k její velikosti vystaveny „pouhopouhé“ čtyři exponáty. Každý z nich však návštěvníka osloví svou atypičností. Například satelit, ve kterém je do podoby rejnoka reliéfně vyzdvižena střecha automobilu, která na první pohled „plave“ v jakési hnědé břečce.
„Jedná se o vodu, ve které se vyvářely skořápky z vlašských ořechů,“ upozornil kurátor s tím, že nálev pozvolna sedimentuje, odpařuje se, a tím prakticky vzniká dílo, které se průběžně dotváří. „Dílo je využito jako jakýsi trychtýř, po jehož okraji stékají barvy do jejich nejnižšího bodu, ve kterém je díra. Barva pak vytéká na místo, kde je umístěn další objekt a recipročně je tak generováno dílo nové.“ Sedimentace výrazné tekutiny na pevném objektu se objevuje i na jiných výtvorech.
Okouzlení auty a vanami
Tolar má svůj ateliér v Plzni. Velice jej v tvorbě ovlivňuje prostředí, ve kterém tvoří. Není tak náhodou, že jeho ateliér se nachází v bývalé fabrice, kde má kolem sebe spoustu techniky a vozidel. Zrovna jejich střechy využívá také k jejich tvorbě. Nezřídka na ně nechává skapávat nějakou barvu, eventuálně je pak sám dokresluje, čímž opět vzniká pozoruhodné umění z něčeho, co by bylo bývalo zničeno někde na skládce.
Velký prostor pak na výstavě zaujímají jeho nevšední výtvory z prostých van. Dvě například propojil tak, že vznikla na první pohled dokonalá iluze zrcadla, o jejímž klamu se divák dovtípí až při bližším ohledání. „Jedná se o desítky let užívané vany, které byly určené k likvidaci. Doteď jsou na nich patrné známky používání, otisky anonymních lidských bytostí, což jim dává až spirituální rozměr,“ uvádí Dotřel.
Z všedních předmětů dokáže Benedikt Tolar svou zručností a vynalézavostí vytvořit skutečně nevšední kreace. David Zima
Jednoduše a přitom složitě pak působí jeho instalace nazvaná Masožravka, která ve výsledku není nic jiného, než jen vana rozřezaná flexou. „Musela při tom řezání vytvářet silné nepříjemné vibrace, takže vytvořit takhle precizní dílo jemnými řezy určitě nebylo nic jednoduchého,“ líčí Dotřel. Její neobyčejnou nadhodnotou je, že když se do vany párkrát sáhne na těch správných místech, její „rozřezaná“ chapadýlka se rozpohybují a výtvor nabývá doslova živoucí formy.
Líbí se? Lze si odnést domů
Současná výstava Benedikta Tolara je prodejní. Kromě vystavených exponátů, kterých je celkem 17, jsou k prohlédnutí i ke koupi určené ty, které si galerie nechala v záloze svého depozitáře. Bez přehánění lze přitom říci, co dílo, to originál vzešlý ze zdánlivě bezbřehé fantazie. „Dovolil bych si tvrdit, že způsob jeho přemýšlení nad všedními předměty představuje rozdíl mezi obyčejným člověkem a umělcem,“ skládá Tolarovi hold kurátor. Které že z děl je nejdražší?
„Je jím monumentální satelit z emailovaného hliníku, který při prohlížení působí dojmem obráceného zrcadla,“ sdělil Dotřel. Konkrétní částku prozradit nechtěl, pouze orientační, která je prý v řádech statisíců korun. No nestojí těch pár hodin, dní či týdnů přemýšlení a přetváření něčeho obyčejného na neobyčejné za to?
Kde: Galerie Kvalitář, Senovážné náměstí 1628/17.
Kdy: Do 22. listopadu 2019, pondělí až čtvrtek 10–18, pátek 10–16.
Vstupné: Volné.
