Recenze: Detektivní fantasy Zhouba Londýna si zamiloval i autor Hry o trůny, stojí vážně za to?

Během policejního vyšetřování drogového gangu v srdci Londýna, se začnou dít divné věci. Hlavní čtyři vyšetřovatelé, včetně dvou detektivů, kteří v gangu pracovali v utajení, se začnou setkávat s podivnými úkazy, které je nahánějí po celém městě. Ukáže se totiž, že za úspěchem gangu - a vraždami stovek malých dětí a desítek fotbalistů - stojí odporná čarodějnice, kterou není jednoduché dopadnout.

Cornellův debutní román tak trošku připomíná dílo Bena Aaronovitche - sérii Řeky Londýna, kde se londýnský policista rovněž dostane k vyšetřování nadpřirozených úkazů. Zhouba Londýna působí o něco "dospěleji" - fantastika zde má mnohem temnější nádech a míří spíše k hororu, navíc zde chybí jakékoliv humorné prvky.

Tempo příběhu je silně proměnlivé - valnou většinu času se toho moc neděje, autor se utápí v popisech, které by fungovaly u scénáře, v knize se v nich ale čtenář snadno ztratí, zvlášť bez znalosti místopisu Londýna. Momenty akce jen málo vynahrazují přehnaný objem textu, který toho čtenáři moc nedává. Cornell se vyžívá v detailech a jednoznačně by se dal popsat jako grafoman. Bohužel ne ke zvýšení čtenářova zážitku.

Ani postavy za moc nestojí - ani jedna ze čtyř ústředních nedává člověku nejmenší záminku v tom, aby si je člověk oblíbil nebo aspoň nějak lépe zapamatoval. Navíc se to tu jen hemží výplní, které autor dává až zbytečně moc prostoru, jen aby se k nim už nikdy nevrátil.

Zhouba Londýna má skvělou a poutavou premisu příběhu pro každého, kdo se považuje za fanouška současné urban fantasy. Cornell ovšem nepřináší nijak originální zápletku, jeho styl psaní postrádá spád a postavy schopnost vyvolat v čtenáři emoce. Největším problémem celé knihy je ovšem chaos, který jí prostupuje od začátku až do konce.

Paul Cornell

Zhouba Londýna

nakladatelství Argo, 2019

352 stran

Honocneí: 50 %