7°C
Průřez počítačovou herní historií uchvátí návštěvníky všech generací. Jak těch nejmenších, tak i těch starších, které s řadou různorodých her vyrůstaly. Nejrůznějších mašin, herních zařízení i samotných her na počítače je v samotném muzeum bezpočet. Nejstarší jsou z konce 70. let, u těch nejmladších svítí datum výroby novotou – rokem 2019.
Největší devízou konceptu muzea je to, že všechna zařízení jsou návštěvníkům k dispozici na hraní. Muzeum je tak na 100% interaktivní, přičemž sny „pařanů“ se zde stávají dennodenní skutečností.
Jedna návštěva nestačí
„K mání je dennodenně 100 zařízení, která pravidelně, například po měsíci, obměňujeme,“ vysvětlil majitel muzea s tím, že celkem vybírá ze zhruba tisícovky zařízení. Je tomu tak z toho důvodu, aby návštěvníky nabídka her neomrzela. „Kladl jsem velký důraz na to, aby se jednalo skutečně o průřez historií od těch nejstarších po nejnovější, tedy Nintendo Switch, Xbox One i zařízení s virtuální realitou.“
Kdo si hraje, nezlobí
Původně měl přitom Cibien v plánu otevřít muzeu především jako prostor pro nostalgické připomínání her, které se nesmazatelně zapsaly do herní historie, a vyrostly na nich mnohé generace. „Jenže ty se setkaly se zájmem pouze několika nadšenců, pamětníků. Zjistil jsem, že lidé dávají více přednost tomu, co znají,“ uvádí.
Návštěvníci proto berou útokem spíše novější herní zařízení. „Třeba na FIFU 19 na Xbox One se stojí fronty,“ uvádí s tím, že obecně nejvíce frčí multiplayerové hry, kdy si mohou návštěvníci zahrát jeden proti druhému. Například akční střílečky i závodní hry. Maximální kapacita, aby v muzeu ještě bylo jakž takž k hnutí, je prý okolo 50 lidí. Ti mohou hrát prakticky od otevření muzea až po zavíračku.
A není tomu tak, že by na hry chodily jen děti nebo čerstvě dospělí. „Spousta dětí chodí se svými rodiči i prarodiči,“ vysvětluje Cibien. Ti sami hrát nemusí, zaplatí přitom nižší vstupné. Však jak se říká: radost druhých je silné lákadlo.
V Muzeu her, které provozuje Čeněk Cibien, nehrozí, že byste se utloukli nudou. Hraní je zde totiž nejen dovoleno, ale dokonce pro co nejautentičtější zážitek je to v podstatě nutnost. David Zima
„Zažil jsem i třeba sedmdesátileté babičky, které sem přišli s vnoučaty. A světe div se, nechaly se umluvit, aby si společně zahráli například Diablo III,“ zmiňuje Cibien jednu z modernějších akčních RPG her. „Největší radost mám, když třeba vidím, jak třeba tatínkové ukazují svým dcerám hry, na kterých vyrůstali, zatímco děti jim ukazují, co frčí dnes,“ uvádí Cibien, který svodům počítačových her také jako malý propadl.
Legendy, které patří vzpomínkám
Muzeum, které se rozprostírá po dvou patrech a třech prostorných místnostech, je skrz naskrz originální. Cibien si považuje toho, že všechny vystavené stroje jsou původní, tudíž se nejedná o žádné emulátory. Kdo chce, může si tak přijít zahrát staré hry na původní Commodore 64, Amigu či modernější Pentium.
Jedna z rarit, které však možná mnozí ani nebudou znát, protože se na český trh v tolika kusech nedostala, je konzole Nintendo Virtual Boy z roku 1995, která byla vůbec první komerční 3D stereoskopickou konzolí! Hráči se při ní museli postavit tak, aby se dívali do speciálního 3D hledí, kde se hry promítaly.
Další z třešniček pro herní fajnšmekry je konzole Vectrex, dnes opět velmi těžko k vidění. „Jedná se o konzoly, která byla představena v roce 1982. Originální jí dělal vektorový černobílý displej, který fungoval na bázi osciloskopu,“ vysvětlil Cibien. K barevnému provedení nejrůznějších her, které na ní byly vyrobeny, pomáhala barevná fólie nalepená zevnitř obrazovky. Mimo toho je možnost osahat si i nejrůznější gameboye či dokonce pinball. Výčtem všeho toho, co Muzeum her nabízí, bychom mohli pokračovat opravdu k nepřestání. Zkrátka, každý si tu nalezne „to své“.
Za vším hledej umění
Muzeum her alias Cibien’s Corner se veřejnosti otevřelo loni v létě. Podle Cibienových slov proto, že mu bylo líto, když už má takovouto sbírku, aby se na ní jen doma prášilo. „Hry nejsou jen žrout času, jsou uměním. Mají příběh, hezkou grafiku, kolikrát i hudební doprovod, který si v ničem nezadá se skladbami v hollywoodských filmech,“ vysvětluje. „I dříve se na nich děti lecčemu naučily, dnes tomu není jinak. Já jsem jedině rád, když mohu přispět k tomu, že se i dnešní generace něco málo přiučí z toho, jak staré hry vznikaly a fungovaly. V čem tkvělo jejich kouzlo.“
Kde: Dukelských hrdinů 343/3, Praha 7 – Holešovice.
Kdy: Od úterý do pátku otevřeno v čase 13:00 – 19:00, víkendy 10:00 – 19:00.
Vstupné: Starší 15 let 250,- Kč na celý den, do 14 let 150,- Kč, nehrající doprovod a děti do 6 let 100,- Kč.
