8°C
Pro Národní filmový archiv (NFA) je benátská cena takovým malým zadostiučiněním. V lednu 2016 se na NFA snášela tvrdá kritika kvůli sporu o způsob digitalizace. Na jedné straně stáli Jiří Menzel i Miloš Forman s dalšími filmovými velikány a na té druhé generální ředitel archivu Michal Bregant s restaurátory. V celém světě se tehdy řešilo, jakým způsobem digitalizovat a zároveň archivovat snímky točené na filmový pás.
Menzel a spol. chtěli, aby jejich filmy byly digitalizované podle jejich představ a umazala se „sem tam“ nějaká chybka, která vznikla již na původních filmových pásech. Odborně se tomu říká remastrování, které se běžně používá také u známých hudebních nahrávek. Naopak Michal Bregant si stál tvrdě za svým a nechtěl filmy vylepšovat podle přání tvůrců. Tvrdil, že mají mít původní podobu a tím se archivovat pro další generace. Zkrátka vypadat tak, jako v dobách prvního promítání. Po třech letech mu benátská komise dala za pravdu.
Desítky verzí
„Pro Národní filmový archiv je to mimořádný úspěch, zvláště když přihlédneme k tomu, jaká byla mezi restaurovanými filmy letos konkurence,“ řekl po převzetí ceny Bregant. Za restaurovaným snímkem byla neúnavná roční práce týmu, který vedla filmová restaurátorka Jeanne Pommeau. Na projektu se podílely desítky lidí po celé Evropě, kteří se téměř detektivně pídili po tom, jak první česká verze vypadala a kde se skrývala nejlepší kopie nebo chybějící filmová okénka z pásu: „Byla to trochu archeologická práce,“ směje se Jeanne.
Původní filmový pás, na nějž se česká verze natočila se totiž nedochoval, a tak museli odborníci shánět všechny možné kopie po celé Evropě a sledovat, v jakém jsou formátu, jaké kvalitě, jaké scény se dochovaly, jestli mají lepší zvuk a všemožně je poměřovat, aby z nich seskládaly celistvou podobu filmu. Poté následovala samotná digitalizace, kdy filmová okénka naskenovali, lehce upravily, správně seřadily, synchronizovaly se zvukem a vytvořili tak digitalizovaný, restaurovaný film.
Jenže vyznat se v kopiích nebylo nic jednoduchého. V distribuci byly od roku 1934 tři jazykové verze - česká, německá a francouzská, které se různě lišily, byly v průběhu času dále upravované a kopírované. Kupříkladu německá verze byla podle Jeanne později dotočená a má jiný konec. V té francouzské zase účinkovali jiní herci: „Hlavní mužskou roli získala tehdejší francouzská hvězda, která svou roli ale zahrála tak špatně, že lidi byli na film naštvaní,“ prozrazuje Jeanne. Obsazení populárního herce si prý vymínil na Gustavu Machatém distributor, jenž chtěl do francouzských kin dostat víc lidí. Důsledek byl spíš opačný.
Nahá kráska
Největší kontroverzi vzbudila smyslná Hedy Lamarrová (tehdy Kieslerová), jež svou nahotou ve filmu pobouřila samotného papeže Piuse XII., který film zakázal. Některé filmové verze jsou proto cenzurované. Z jiných zmizely filmová okýnka jednoduše proto, že krásnou Hedy chtěli promítači sami pro sebe: „V českých verzích byla Hedy vystřihovaná nejčastěji. Promítačům se totiž nahá herečka líbila a chtěli si oceňovaný film nechat na památku,“ prozrazuje Jeanne, která viděla deseti tisíce minut Extase.
Velkou zkázu pak dokonal žárlivý manžel krásné herečky, který udělal životní chybu: „Friedrich Mandl viděl Extasi až po svatbě a byl velmi naštvaný. Bohatý průmyslník nechtěl, aby existovala jakákoliv kopie, kde je jeho žena obnažená, proto se snažil za poměrně hodně peněz vykupovat filmové pásy,“ říká Jeanne. Filmová katastrofa nebyla naštěstí dokonána: „Hodně kopií se z toho důvodu zničilo, na druhou stranu se jich mnoho vytvořilo, aby byly následně prodané a zničené, k čemuž ale někdy nedošlo.“ Hedy Lamarrová nakonec žárlivému manželovi po čtyřech letech utekla do USA, kde se rozvedla a ještě pětkrát vdala.
Jemná gesta
Kvůli hledání té nejlepší možné verze tak strávila Jeanne desítky a desítky hodin s Machatého dílem a pořád se jí líbí:„Esteticky je to velmi komplexní. Mám ten film velmi ráda. Když restauruji filmy, tak je vidím a slyším desettisíckrát a občas už ani nevnímám hudbu, ale tady to bylo naopak. Čím víc jsem Extázi viděla, tím víc jsem si říkala, že ta hudba je úžasná a naprosto do obrazu sedí,“ prozrazuje restaurátorka, co má na filmu nejradši.
Ukázka z restaurované verze Extase. Všimněte si, jak si Heda smyslně pohrává s prstýnkem na ruce:
Ukázka z restaurovaného snímku Extase od Gustava Machatého. Národní filmový archiv za snímek získal ocenění na filmovém festivalu Benátky za nejlepší restaurovaný film v roce 2019. Národní filmový archiv
Oceňovaná je pak specifická poetika. Mnohé scény jsou němé a obsahují jemná gesta, která jsou pro Machatého typická. Posunutí brýlí, způsob, jak hrdinka hýbe s prstýnkem na prstu a podobně. „V té době, kdy byly populární zejména komedie, se jednalo o jedinečný film, který patřil mimo hlavní filmový proud,“ porovnává restaurátorka. Z Benátek si za něj v roce 1934 Gustav Machatý odnesl hlavní cenu a po osmdesáti pěti letech se dočkal ovací znova. Čeští diváci ho uvidí na začátku příštího roku opět v kinech i se všemi vystřiženými okýnky.
