Moc přísná výchova i ponižování. Takhle jednají špatní rodiče! Nepatříte k nim?

Všechno, s čím se dítě setká, co prožije a naučí se v prvních letech, zanechá nesmazatelné stopy a určuje směr jeho dalšího života. A to je pádným důvodem k tomu, snažit se ze všech sil být mu dobrým průvodcem, rádcem a vzorem. Kdykoli mrňous udělá chybu nebo se chová nevhodným způsobem, je vina kladena na rodiče, protože ti jsou svým jednáním zodpovědní za jeho výchovu, oni ho mají naučit, co a jak dělat nebo naopak nedělat.

V takových případech se pak často ptáme, kde a v čem udělali máma s tátou chybu? Je jasné, že špatní rodiče negativně ovlivňují a nevratně poškozují své děti, šmahem ale někoho odsoudit není dobrým řešením. Vždy se najdou cesty, jak se stát lepším, k uvědomění si vlastních omylů a přešlapů je ale potřeba vědět, co se považuje za známky špatného rodičovství? Zde jsou důležité příznaky, že něco není v pořádku.

...

Autor: istock

Zanedbávání péče

Ignorovat potřeby a přání dětí, nechávat je bez dozoru nebo vystavovat potenciálně nebezpečným situacím, nedostatečná nebo zcela minimální péče a pozornost, to vše má na dítě a jeho další vývoj extrémně negativní dopad. Deformuje jeho osobnost a ničí duševní zdraví. Zanedbávání (fyzické i emocionální) je v podstatě formou zneužívání a způsobuje celoživotní „jizvy“ na duši. Ti, kterým není v dětství věnována potřebná pozornost a strádají nedostatkem něhy a lásky, mívají zpravidla později problémy s udržováním zdravých vztahů. Dávejte svým ratolestem najevo, jak moc vám na nich záleží, že si jich vážíte, a udělejte si čas na hraní i rozhovory s nimi.

Výprask a ponižování

Vystavování dítěte fyzickému násilí, psychickému nátlaku nebo verbálnímu zneužívání může být velmi zhoubné. Najde se spousta rodičů, kteří ventilují své problémy a frustrace skrze své ratolesti, aniž by si uvědomovali, jak jim tím ubližují. Dokonce jediný výprask vařečkou nebo rákoskou se na nich může podepsat na dlouhé roky. Zvláště pokud ho vnímají jako nespravedlivý či krutý. Jakákoli forma zneužívání, ať už je to psychické deptání, urážení a snižování sebeúcty, slovní napadání nebo bolestivý fyzický trest, významně narušují vzájemný vztah, dochází ke ztrátě důvěry a u dítěte se vyvine komplex méněcennosti. Celý život pak může bojovat s nízkou sebeúctou, potížemi s navazováním vztahů i sociální komunikací nebo dokonce úzkostmi až depresemi. U některých zneužívaných dětí se vyvinou poruchy pozornosti nebo poruchy příjmu potravy, výjimkou nejsou ani problémy se spánkem. Každé dítě potřebuje pozitivní fyzický kontakt s rodiči (pohlazení, pomazlení, objetí, pusu na dobrou noc) a další známky náklonnosti. Křik, nadávky, urážky, facky a jiné tělesné tresty nic nezmůžou. Pokud je potřeba dítě přeci jen potrestat, vydejte se jiným směrem a využijte jinou formu trestu. A zvažte, zda je prohřešek skutečně tak velký a zda forma trestu odpovídá závažnosti provinění.

Špatný příklad

Řada rodičů si možná často vůbec neuvědomuje, že vlastním chováním, přístupem k životu, způsobem, jak řeší problémy, nebo vztahem k ostatním lidem vytvářejí svým potomkům zcela nevhodný model. Máma a táta jsou největší modly, děti se učí nápodobou, odkoukávají a přejímají jejich způsob jednání i komunikace. Zde na sto procent platí pořekadlo, že „sklidíte to, co sami zasejete.“ Rodiče, kteří nedělají nic proto, aby vlastním příkladem odrazovali své děti od problematického chování, se pak zpravidla od veškerých problémů „distancují“ a dělají, že je nevidí. Je samozřejmé, že pokud před dětmi křičíte, vztekáte se, nadáváte nebo pomlouváte, jste sobečtí nebo nezodpovědní, kouříte či holdujete alkoholu, je naprosto přirozené, že časem tyto vzorce chování od vás převezmou. Vidí to doma dnes a denně a považují to tudíž za normu. Děti se učí tím, co sledují, a osvojují si určité návyky. Usilujte proto, aby ty vaše, rodinné, byly hodné následování.

Adorace jednoho dítěte

Vyvarujte se upřednostňování jednoho potomka před druhým. Když rodič dává nepokrytě najevo, že preferuje některého ze sourozenců, zadělává takovým přístupem svým ratolestem na psychické potíže. Podobně jako tím, když si, lidově řečeno, na některé z dětí „zasedne“.

Možná si pomyslíte, že upřednostňované dítě bude z pozitivní pozornosti a protěžování těžit, to se ale nestane. Nerovné zacházení vnímají všechny děti, kterých se podobné chování rodičů týká, a negativně ovlivní každého z nich (nejistota, nízká sebedůvěra, pocit křivdy nebo naopak nadřazenosti, stavy úzkosti, sociální izolace). Nikdy proto nekritizujte, nestěžujte si nebo neponižujte jednoho potomka před druhým, otevřeně komunikujte a snažte se být spravedliví. A i v případě, že skutečně máte „svého oblíbence“, se kterým máte silnější pouto než s ostatními ratolestmi, nedávejte to najevo. Pozornost, něhu a pochvalu rozdělujte rovným dílem.

Přehnaně přísná výchova

Nebuďte příliš velkým autoritářem! Je sice pravda, že rodič, díky svým zkušenostem, obvykle ví, co je pro jeho dítě nejlepší a nejvhodnější, přesto by mu ale neměl nutit své představy a plány a činit za něj veškerá rozhodnutí. Nepromítejte si do potomků své vlastní nenaplněné ambice a sny. Vždycky berte ohled na jejich osobnost, schopnosti, zájmy a povahové rysy. Autoritářský rodič je ten, který vyžaduje naprostou a neustálou poslušnost a k jejímu udržení používá vyhrůžky, zákazy, příkazy a tresty. Vynucování dobrého chování podobně represivními taktikami může být pro děti velmi toxické. Pokud totiž nedokážou naplnit představy nebo očekávání rodičů, je to pro všechny zúčastněné velice frustrující a těžce se každý po svém vyrovnávají se zklamáním. Dítě vyžaduje ve všem, do čeho se pustí, povzbuzení a pozitivní motivaci. Nutit ho do něčeho, co je zcela v rozporu s jeho schopnostmi a povahou, je zbytečně stresující a nervy drásající. Nechte potomky být sami sebou a dopřejte jim více svobody, ať otestují své limity a objeví své přednosti. Překvapí vás.