9°C
„Město má svou zeleň, parky, městské lesy, stále zelené plochy. Tato místa nabízejí spoustu možností pro divoké živočichy, kteří tu hledají často útočiště. Volná krajina je dnes bohužel často zničená. Na polích není život, v zimě se na nich polní zvířata neuživí, protože tam nejsou remízky, plevel, zkrátka nic. Intenzivní zemědělská krajina je dnes bohužel pustá krajina,“ říká Zuzana Pokorná ze Záchranné stanice pro volně žijící živočichy Lesů hlavního města Prahy.
Pasáček o pastvinách v Praze: Za kozami a ovcemi vodí děti, aby si vytvořily hluboký vztah k přírodě
Zní to paradoxně a možná až hrozivě, ale městské prostředí je dnes pro divoká zvířata často pohodlnějším prostředím. „V Praze najdete víc zajíců než na polích kolem Prahy. Přes všechna nebezpečí tam mají své zázemí. Je to trend nejen u nás, ale i na dalších místech Evropy. Kromě zajíců je to případ například i ježků,“ uvádí dále Pokorná. Ta zároveň upozorňuje, že všechno pro divoké živočichy ve velkoměstě není tak růžové; ptákům škodí velké prosklené plochy, do kterých smrtelně narážejí, vysokou zvěř v lesoparcích nahánějí volně puštění psi. Nevyhnutelné jsou pak srážky zvířat s auty.
Děje se to i obráceně, ale…
Z hlediska útočení domácích psů na divoká zvířata v parku může docházet i opačným případům. „Jediné divoké zvíře, které je schopné ublížit psovi v Praze, je divoké prase. Ale prasata jsou v tom tak trochu nevinně. Lidé si myslí, že divočák nemá v pražském lesoparku co dělat, ale on jen zůstal na místě, kde žil vždycky. Člověk pak v tom místě postavil domy, nastěhoval se a vyrazil do přírody. Město vlastně divočáka obklíčilo,“ popisuje odbornice.
Podle Zuzany Pokorné zvířata nemají tolik možností se přizpůsobit, zatímco lidé ano. Domácího mazlíčka v lesoparku je možné mít na vodítku a nechat ho vyběhat jinde. „Musíme si uvědomit, že při cestě do lesa jdeme do domova někoho jiného. Lidé mají domov, do kterého také nikdo svévolně nechodí, a když už, je to návštěva, která se podle toho chová,“ míní hlavní ošetřovatelka záchranné stanice, dle které například srna prostě jinde žít nemůže, zatímco člověk ano.
Část veřejnosti si možná nedostatečně uvědomuje, kolik okolního života má svým chováním na svědomí. „Pro některá zvířata je město posledním útočištěm. Když je nenecháme žít ve městě, nebudou žít nikde,“ varuje Zuzana Pokorná, která apeluje na veřejnost, aby byla ohleduplnější.
Prospěch ze soužití s lidmi
Ve světě se mapuje mnoho případů, kdy ze soužití s lidmi mají zvířata vyloženě prospěch. Existují exotické příklady, kdy drobné opice chodívají do měst a vědí, že lidé na trzích jim dávají potravu. „V Praze to zatím není tolik studované, ale určitě tu k takovému soužití lidí se zvířaty spějeme. Jsou města, kde to již prozkoumané je, patří mezi ně třeba Londýn, kde žijí běžně ve městě lišky nebo jezevci. Existuje vědecké sledování populace ježků přímo v centru v Hyde parku. Praha nebude jiná, ale výzkumy tu teprve začínají,“ dodává odbornice.
