8°C
*Paní Sováková, pamatujete si, za jakých okolností se u vás doma objevil scénář Chalupářů?
„Scénář Chalupářů se u nás objevil tak dávno, že už bych si vlastně neměla vzpomenout, ale vím, že je to asi 40 let. Volal pan režisér Filip, který Sovčovi na rovinu řekl, že původně chtěl, aby tu roli hrál pan Marvan, který ovšem byl už v té době tak nemocný, že to odmítl. Sovák si považoval za čest, že může převzít jeho roli. Řekl Filipovi: Františku, já ti to vystřihnu přesně po Marvanovsku.“
*František Filip a Jiří Sovák spolu natočili řadu filmů a seriálů, byli přátelé?
„Filip je režisér, který měl Sováka velice rád. I když mu svěřil třeba jen malou roli, jako v F. L. Věkovi, tak to byla role pusinková. Filip říkal, že Sovák byl jedním z mála herců, u kterých věděl, že mu dá roli a už nebude muset hnout prstem, protože on mu jí odvede přesně tak, jak si ji režisér představoval. Když se podíváte na seriály, které spolu točili, třeba Byl jednou jeden dům, tak to vypadá, jako by mu to šil na tělo. Sovákovi svěřoval role, u kterých věděl, že mu je odvede bez jediné připomínky. Je pravda, že ne každý režisér si s ne každým hercem sedne. Jsou režiséři, se kterými by Sovák nikdy nemohl točit, a pak byli tací, na které se vždy těšil. Počínaje jeho slabostí Macem Fričem, a konče právě Vorlíčkem, Machem, Filipem. To byli lidé, se kterými se těšil na spolupráci, protože věděl, že mu nebudou předvádět, jak ta scéna má vypadat, a že když se to jednomu nebo druhému nebude líbit, že se sejdou a domluví se lidským jazykem.“
VIDEO: Režisér František Filip: Proč nechtěl točit Chalupáře?
Režisér František Filip: Proč nechtěl točit Chalupáře? Petr Macek, Jan Jedlička
*Pan Sovák hrál nerudného důchodce evidentně s chutí, byla mu ta role blízká?
„Co tam poznávám, je jeho choleričnost. Já jsem ho ovšem nazývala líbezným cholerikem. Jeho záchvaty totiž vždycky končily nesmírně směšnou situací. Třeba jednou vyhodil z okna lustr a ještě za ním plivnul. Pamatuji se také, že jednou odjížděl právě na natáčení Chalupářů, a my, protože jsme nestíhali, protože jsem učila na vysoké škole, jsme měli dvě auta. Rozhodli jsme se, že budeme bohatí. On si vybral Saaba, to byl jeho sen, to byla taková vychytralá příšera. Ten vždycky najednou zastavil a nejel, nikdo nedokázal přijít na to, co s ním je, a najednou za deset minut zase jel. A tím nás štval příšerně. No a jednou Sovák takhle tím Saabem sjel po naší příjezdové cestě k domu a ten se najednou zastavil, na křižovatce. Zatarasili jsme všechno, nikdo nikam nemohl, nahoru, dolu, doleva, doprava. A Sovák se rozhodl, že toho Saaba vytáhneme nahoru zpátky k domu druhým autem, malým fiátkem. To už mu nabíhal cholerický záchvat. A protože jsem nemohla najít vlečné lano, rozhodl se, že vezmeme prádelní šňůry. Věděla jsem, že je to nesmysl, ale tajemství našeho 40 let trvajícího a krásného manželství bylo v tom, že jsem věděla, že nemá cenu mu cokoliv rozmlouvat nebo vysvětlovat. Není varianta než tiše sedět a dělat, co přikáže. Takže jsem navázala šňůry, vyjela fiátkem a šňůry praskly a zamotaly se. On dostal záchvat, snažil se je v tom záchvatu rozmotat za pomoci zubů, a v tom začalo pršet. Ve mně začínal bublat smích, ale není dobré se smát cholerikovi. A on, jak se zuby snažil ty uzly rozmotat, se najednou napřímil a do ticha pravil: Tak, a teď jsem si svlékl zub. A začal se smát. Takže v Evženu Humlovi je přesně jeho choleričnost. Takovou i on měl – výbuch, který vzápětí končí komikou.“
Kemra chtěli ze seriálu vyhodit!
*Podle pana režiséra se Jiří Sovák divil, že má být ve dvojici s Josefem Kemrem. „Sedli“ si nakonec?
„Báječně. Oni dva si vyhovovali i v divadle. Samozřejmě, že k sobě mohli mít výhrady, ale nepamatuji se, že by je jeden druhému někdy sděloval. Naopak. Pan Kemr byl velice zvláštní člověk a Sovák ho velice uznával, i když si z toho jeho téměř přehnaného katolictví dělal laskavou legraci. Ale respektoval to. Říkal třeba: Pepíčku pospíchej, abys stihnul nešpory! Tohleto jim vyhovovalo. Vůbec na Chalupářích je vidět, jak krásný vztahy tam k sobě všichni měli a jak šťastnou ruku měl pan režisér Filip, když své postavy obsadil lidmi, kteří tam vystupují. Měl štěstí, měl z koho vybírat. Nedávno za mnou byl jeden současný režisér, kterého si velice vážím, který mi řekl zajímavou věc: Víte, kdyby mi teď někdo na stůl položil scénář Světáků, tak já bych je musel odmítnout, protože já bych je neměl s kým natočit. To je strašně smutné. Řekla bych, že současné seriály vypovídají o tom, že autoři si tam příliš nelámou hlavu, že jde právě o to předávat lidem poselství, které zůstává a které je neměnné. A proto si Chalupářů vážím, protože v nich to poselství je.
*Přizpůsoboval si pan Sovák scénáře na tělo?
„Samozřejmě, zeptejte se Václava Vorlíčka nebo Františka Filipa. Vorlíček říká, že vždycky věděl, že když dá Sovákovi scénář, tak se za tři dny ozve telefon a on mu poví, co všechno si tam přepsal nebo upravil. Nehledě na to, že improvizoval i na place. Ne ovšem když šlo o klasiku, to nikdy, to nepřipustil a to nenáviděl. To byl schopný dát facku i Menšíkovi, protože on mu improvizoval v Moliérovi, když spolu točili inscenaci na Kavkách. To mu řekl: Vláďo, jestli okamžitě nepřestaneš, tak ti vrazím do držky drn. Na klasiku mu nikdo sáhnout nesměl. Jinak improvizoval často. Nedávno jsem se dívala na film Na kolejích čeká vrah, a tam je to jedna jeho improvizace za druhou. Když k němu přinesou hasák, který vypadl z hořícího vlaku, a on říká: Proč to držíte v hadru, to budete první na světě, kdo by našel otisky na něčem, co bylo v ohni, to všechno improvizoval. Světáci jsou taky celé improvizace. Pamatuji si, jak tady na chatě seděli tři dny s panen režisérem Podskalským a v podstatě dvě třetiny scénáře přepsali.
VIDEO: Sovák a Kemr v Chalupářích: Proč jeden druhého nechtěl?
Sovák a Kemr v Chalupářích: Proč jeden druhého nechtěl? Petr Macek, Jan Jedlička
*Jak na jeho improvizace reagoval pan Kemr?
„Pan Kemr nebyl příliš improvizátor, ale dokázal reagovat na vtip. To byla výhoda. Oni ho tehdy nechtěli obsadit, neustále mu předhazovali Boha. Byly s tím nepříjemnosti. Ale pan režisér Filip a Sovák šli tvrdě proti tomu, prosazovali to… Sovák když se do něčeho zakousl, tak byl buldok a šel za tím. Tenkrát pořád někdo někomu něco povolovali nebo zakazovali, v tom byl naprostý nepřehled. Takže Sovák si ho prosadil. A pan Kemr mu byl za to vděčný, byl velice rád, že s ním může točit. Oni se spolu jinak příliš často nedostali dohromady, a tohle jim vyšlo. Pan Kemr byl opravdu zvláštní, ale měl improvizaci od Sováka rád. Protože ač byl tak úplně jinde, tak se strašně rád smál. Měl smysl pro humor a to bylo důležité.“
*Bylo takových zákazů hodně?
„Poslyšte, to byla doba, kdy nikdo nikdy nevěděl, který zákaz pochází odkud. Například v televizi v té době vládla paní Balážová, která byla nepředstavitelná. Tradovalo se, že tam na nástěnce visí seznam, který se každý den mění, lidí, kteří nesmějí v televizi vystupovat. Buď to bylo od ní, nebo od takovýho ruměnýho člověka, nechci ho urazit ale ono to snad ani nejde, to byl vrchol blbosti, hlavní tajemník přes kulturu Müller. Stačilo, že někdo něco zaslechl, že měl někdo nějaké výhrady, a hned se s těmi lidmi bojovalo, přeobsazovali se a podobně. Také tam ale byli vedoucí dramaturgové nebo šéfredaktoři, kteří si kolikrát trvali na svém, že toho člověka obsadí. Bylo to tak nějak nepřehledně přehledné. Sovákovi také zakázali řadu rolí, které mohl dělat v Německu, nabídli mu je díky postavě učitele Lamače v seriálu My všichni školou povinní, ale s tím se nedalo nic dělat, to šlo z vyšších míst.“
VIDEO: Jiří Schmitzer: Do Chalupářů si ho dohodil táta Sovák!
Jiří Schmitzer: Do Chalupářů si ho dohodil táta Sovák! Petr Macek, Petr Soukup
Sovák bral 800 Kč za den!
*Bydlel během natáčení pan Sovák v Třešňové nebo dojížděl?
„Dojíždělo se, většina dojížděla. Natočilo se to neuvěřitelně rychle. Protože uměli, nemusíte každý záběr opakovat čtyřistakrát. To je hrozně důležité, když umíte roli, na tom Sovák trval, bonviván nebonviván, Sovák uměl všechny své role dopředu nazpaměť. Jirka Štěpnička na něj vzpomíná, jak přišli v divadle na čtenou zkoušku a Sovák zavřel knihu a řekl: Tak teď se holoubci ukažte, protože on už tu roli uměl. Takže když se na place sejdou lidé, kteří znají svou postavu, umějí roli, báječný režisér, vynikající kameraman, všechno funguje, tak se točí rychle a bez problémů. Takže já myslím, že se to natočilo během jednoho léta a podzimu.“
*Byla jste se někdy podívat na natáčení?
„Já jsem tam byla jen jednou, a to jsem tam zažila nádhernou scénu. Je známo, a říkalo se v té době, že jedině režisér sebevrah obsadí Sováka a Menšíka do jednoho díla. A oni tam tedy oba hráli a šli z maskérny, která byla v hospodě, na plac. A byl tam nějaký dvůr, na němž stála normální vesničanka, s vidlema, a přehazovala hnůj. A pod schody seděl pes a lízal si – jak bych to řekla, aniž bych použila Sovákův výraz – a lízal si přirození. A Sovák se otočil k Láďovi a řekl mu: Vidíš, takhle to máš dělat, je to hygienický! A Menšík okamžitě smečoval a odpověděl: Vždyť to dělám, akorát mě u toho děsně bolí za krkem. A ta paní u toho hnoje vyprskla smíchy a vypadly jí falešný zuby. Oni odešli, točili, a ta paní stále ještě přehrabovala hnůj a hledala ty zuby. Což svědčí nejen o tom, jak byli oba vtipní, ale jaký k sobě měli vztah.“
*Je nějaký díl Chalupářů, který máte nejraději?
„Pravděpodobně je to díl, kde za pomoci lékaře zachraňují život. A pak miluju, když dělají bramborák, to je moje srdeční záležitost. Jak tam říká, že v Indii mají plechový děti. To vždycky lehnu. I když musím říct, že bylo několik let, kdy jsem se na Chalupáře nemohla dívat, ale to na žádný z jeho filmů. To bylo období po jeho smrti… Nebylo to pro mě stravitelné.“
*Jaký měl pan Sovák za seriál honorář?
„Nevím kolik přesně si za Chalupáře vydělal, je to strašně dávno, ale měl jeden z nejvyšších honorářů. Vetší už měli jen Národní umělci. Ti měli 1300 za filmovací den. Sovák měl v té době za den 800 korun. Předtím měl 600, to šlo podle toho, jak byl populární a kdo jak tajemně rozhodl. Myslím, že oproti dnešním lidem, kteří nejsou podle mého herci, pouze jsou „u herců“, to je směšné. I když ta relace je jiná, rohlík stál 30 halířů, ale i tak... Suma, kterou si pamatuji přesně, je honorář za film Cirkus v cirkuse, tam je na plátně pořád, tam dostal přes 19 000. Ale ještě musel něco vracet na daních. Říkal potom smutně, že kvůli tomu musel jet vlakem do Moskvy a lítat do Lwowa. To ho přivádělo k zuřivosti. Vím, že ty výlety do Sovětského času neměl rád a nekončily šťastně. Když tam byli s Národním divadlem, tak mi se smíchem říkal, že bydleli v hotelu, který byl tak velký, že když se tam narodíte a každý den bydlíte v jiném pokoji, tak se dožijete osmdesáti let…“
*V čem je podle vás kouzlo Chalupářů?
„Já bych neřekla, že je to pouze situační komedie. Tady bych zareagovala na článek, který vyšel v jakémsi seriózním médiu, kde psal autor, že Chalupáři jsou vyvanulí, vyčichlí, že vůbec netuší, proč se na to stále lidé dívají, proč to chtějí vidět, že to vůbec není o životě atd. To je zásadní omyl. Humor může mít různou podobu. Ten pan redaktor třeba může mít rád humor, při kterém si někdo utírá nos židlí, ale humor je o něčem úplně jiném. Humor v sobě obnáší věc, která provází lidstvo odjakživa – je totiž úplně jedno, ve které době žijeme, mění se jenom kulisy doby, ale podstata člověka zůstává. To co v něm je, to nejzákladnější. Lidé vždycky budou ziskuchtiví, zlí, lstiví, hodní, budou mít rádi ty ostatní, budou milovat i nenávidět, a tohle v nich vždycky zůstane. Třeba nevěry. Ty byly už v řeckých dramatech. A to jen jeden maličký případ citu. V lidech tyhle základní city zůstávají, a jestliže se tvůrcům čehokoliv podaří zachytit tu podstatu, a je jedno jestli v komedii nebo dramatu, tak to je to, co člověka utváří. S člověkem to jde bez ohledu na změny času, vkusu, proudu, ideologie, politiky, a to se v takových dílech, jako jsou Chalupáři, podařilo. Lidé je proto chtějí vidět znovu, že je to jako kdyby k nim přišel dobrý přítel, s nímž si mohou popovídat, zasmát se, zaplakat, říkat si vtipy. Protože to je o hezkých lidských vztazích, a těch je bohužel čím dál tím méně. Proto je nepovažuju za situační komedii, Chalupáři dojímají, třeba i tím, jak hluboký vztah může být mezi dvěma stárnoucími dědky.“
*Čím jsou stále tak aktuální?
„Poselství, které bych k Chalupářům přisoudila, zní: Uchovávejte v sobě člověčinu. Trvejte na tom, že lidské city nemusejí být vždy jen negativní. A mějte rádi humor.“
