8°C
Bereme málo, nemám na kočárek ani dovolenou, říká pěstounka Jana. Odchovala 6 dětí
Janu (53) opustil manžel, s přáteli se nevídá a klidnou ranní kávu si také jen tak dát nemůže. Od roku 2015 je totiž pěstounkou. Od té doby poskytla přechodnou péči a lásku celkem šesti dětem. Starání se o děti bez domova má jako zaměstnání, měsíčně jí stát posílá 16 tisíc čistého a nárok má i na dávky, které dělají dalších asi pět tisíc korun. Patří mezi dalších 792 přechodných pěstounů v ČR, kteří obětovali svoje pohodlí cizím dětem. Podle ní se výplata neslučuje s úsilím a časem, které musí dítěti věnovat. Je to totiž práce na 24 denně, sedm dní v týdnu.
Jana se v roce 2014 rozhodla změnit svůj život a přestala vyučovat budoucí kadeřnice. Místo toho se rozhodla věnovat dětem z dětských domovů. „Přestavěla jsem byt, aby byl připravený pokojík pro miminko i větší dítě. Vrazila jsem do toho asi 80 tisíc,“ zmínila, jak probíhal začátek cesty, během které už stihla pečovat o dvojčátka a další čtyři děti.
Přechodným pěstounem se stává člověk ve chvíli, kdy projde kurzem a doloží trestní bezúhonnost, bezdlužnost a výkazy o příjmech. V povinnostech pěstouna je po dobu péče o dítě také navštěvovat psychologa, lékaře a úřady.
„Musím říct, že ta práce je sice velice krásná, ale je velmi náročná. Je to permanentní nevyspání, únava. Nevydržel ani náš vztah s manželem, protože už má přeci jenom také svůj věk a trvalo mu půl roku, než se zase dokázal vyspat. Budil se v intervalech, kdy bylo krmení,“ svěřila se Blesk Zprávám přechodná pěstounka, která si přála zůstat v anonymitě.
„Mnoho zájemců o pěstounskou péči na přechodnou dobu oficiálně žádost ani nepodá, neboť po rozhovoru se sociální pracovnicí na obecním úřadě obce s rozšířenou působností, kde se žádost podává, sami zhodnotí, že by poskytování přechodné pěstounské péče nezvládli. Velice hrubým odhadem pak není zařazeno cca 35 % žadatelů,“ řekla již dříve Blesk Zprávám vedoucí tiskového oddělení ministerstva práce a sociálních věcí Barbara Hanousek Eckhardová.
„Finance jsou kruté a já se sotva hýbu,“
V současnosti má Jana v péči malého chlapečka. „Akorát mu rostou zoubky a navíc hodně žárlí, takže já se teď sotva hýbu,“ zmínila Jana. U rozhovoru se ale usmívá, trvá totiž na tom, že výsledky její práce jí vždycky zvednou náladu ve chvíli, kdy už jí to přijde neúnosné.
„Zvládám to horko těžko, sice dostáváme 4950 korun na úhradu na potřeby dítěte, ale vzhledem k tomu, že musím nakupovat oblečení a chci, aby chlapeček mohl navštívit i zoo nebo divadlo, tak se do rozpočtu nedokážu vejít,“ rozpovídala se samoživitelka o financích. Měsíčně dostává třiapadesátiletá pěstounka také výplatu, která dělá 20 tisíc hrubého, tedy asi 16 tisíc čistého.
„Máme 20 tisíc hrubého. Tím, že jsem samoživitelka, tak mám nárok na rodinné přídavky 800 korun. Když nám vzali rodičovský příspěvek, tak to byla škoda. Teď mi odejde kočárek a já nemám na nový. Třeba když jsem sháněla na ty dvojčátka,“ láme rukama Jana.
Jana, ale i jiní pěstouni si na peníze stěžují. „Často nám argumentují, že to neděláme pro peníze, což je i pravda, ale z téhle částky nemá pak člověk ani slušný důchod,“ stěžuje si Jana. Povolání pěstoun může člověk mít až do důchodu, přestat ale může i v případě, že už mu to zdravotní a psychický stav nedovolují.
Stejně tak může pěstoun zažádat o pár měsíců přestávky poté, co někdo adoptuje současně opečovávané dítě. V nedostatku peněz Jana vidí velké pochybení. „Není to klasická práce – musím být ve střehu 24 hodin, sedm dní v týdnu. Na dovolenou mám nárok v době, kdy odevzdám dítě k adopci, ale peníze na to nemám,“ zmínila pro Blesk Zprávy.
Dodává, že by měli lidé pochopit, že práce pěstouna není o tom sedět doma a nic nedělat, ale o tom vychovávat budoucí daňové poplatníky. „V domovech se chovají jako cvičené opice, nemají vlastního ducha, nerozvíjejí se. Dokonce mi přijde, že i jinak pláčou. Co z těch dětí v kojeneckém ústavu vyroste, když se nemají o koho opřít?“ uzavírá Jana.
Témata:
Související
