16°C
Už popáté musela vyhledat vyhlášenou Rehabilitační nemocnici v Berouně. „Žel bohu, nemám zdravé ledviny a díky profesoru Neužilovi z Nemocnice Na Homolce jsem se dostala až k vám. A už bych neměnila. Vracím se každého půl roku,“ říká Hegerová směrem k personálu.
Nerada na obtíž
„Já jsem svým způsobem zodpovědná, denně doma dělám několik směšných pohybů, vážně se snažím. Ale jsou věci, které sama neudělám. Tady jsou šikovní doktoři i sestřičky. Je mi tu velmi dobře. Zároveň však nejsem poslušný pacient,“ přiznává šansoniérka. Neposlouchá prý dobře míněné rady primáře MUDr. Ondřeje Horáčka, aby si vždy, když něco potřebuje, někoho přivolala.
„Díky holím se dopravím tam, kam musí každý sám, a zase zpět. Vzhledem k tomu, že potřebuji pít hodně tekutin, tak bych musela mít stále někoho u sebe, aby mi pomohl. Nemůžu sestřičky takto obtěžovat,“ míní neposlušná pacientka Hegerová v rozhovoru pro webové stránky kliniky.
Samotářka potřebuje jednolůžkový pokoj
Kromě ledvin se potýká s řadou zdravotních problémů souvisejících s věkem. „Nedobré je i to, že každým rokem spadnu. Je v tom prostě pravidelnost. Tady jsem tudíž vděčná za veškerou pomoc a možnost jednolůžkového pokoje,“ pochvaluje si šansoniérka, která byla zvyklá bydlet dlouhá léta sama v bytě na Staroměstském náměstí v Praze.
„Nechci nikoho obtěžovat, asi je v tom i trocha sobeckosti. Sobeckosti proto, že už jsem ve věku, kdy nechci řešit vhodnost zapnutí televize a její hlasitost,“ vysvětluje Hegerová, jež pěveckou kariéru zakončila už před osmi lety.
