7°C
Osm ozbrojených mladých lidí emigrovalo z ČSSR v uneseném letadle: V Německu je čekalo vězení
V pondělí 8. června 1970 československé úřady zalarmovala zpráva o únosu letadla ČSA, které mělo letět z Karlových Varů do Prahy. Letoun místo toho přistál v západoněmeckém Norimberku. Vládu nad ním převzala skupina osmi mladých ozbrojených lidí. Život v totalitním Československu pro ně byl neúnosný, ale proniknout přes střežené hranice, to nebylo jen tak. Zoufalou situaci se rozhodli řešit se zbraní v ruce.
Pražské jaro skončilo nekompromisním vpádem vojsk Varšavské smlouvy. Následovalo období normalizace a přituhování poměrů. Po uvolněných 60. létech zalehla tíha normalizace československou společnost o to silněji.
Z bezvýchodné situace se lidé pokoušeli utéct různými způsoby, mnohé ale měly jeden společný jmenovatel, mířily přes hranice. V pondělí 8. června 1970 tak došlo k prvnímu únosu československého letadla s cílem přeletět do svobodného západního Německa.
Skupina osmi mladých lidí Jiří Galásek (23), Rudolf Čihák (25), Jaroslav Pour (21), Josef Procházka (23), Eva Galásková (19), Marie Procházková (19), Věra Klementová (19) a Stanislava Čiháková (24) s dvouletou dcerou se odhodlala k únosu letadla pravidelné linky Karlovy Vary - Praha.
Benevolentní bezpečnostní předpisy umožnily na palubu stroje Avia Av-14 pronést čtyři pistole, revolver, lovecký nůž a šroubovák. Letadlo vzlétlo v 10:26. O tom, že nepřistane v Praze ale v západním Německu, tou dobou vědělo jen osm lidí z 24 dospělých lidí na palubě.
Krátce po startu do pilotní kabiny vtrhli Jiří Galásek s Rudolfem Čihákem ozbrojení pistolemi. Pilotům přikázali změnit směr a letět do západního Německa. Piloti nejprve odmítli poslechnout, když ale únosci pohrozili smrtí jak jim, tak i pasažérům, směr změnili.
Josef Procházka mezitím se zbraní v ruce vyzval ostatní cestující, aby si přesedli do zadní části letadla. V 11:15 letoun dosedl na letišti v Norimberku a únosci se vzdali policistům. Ostatní pasažéři se po výslechu mohli vrátit do Československa.
V Československu vyvolal únos samozřejmě obrovské pozdvižení. Deník Rudé právo o události informoval na titulní straně hned v úterý 9. června. Únosce list nazval „skupinou gangsterů“.
Jelikož v Československu k únosu příliš informací ještě k dispozici nebylo, deník musel odkazovat na německá média. „Je příznačné, že i ty západoněmecké listy, vyznačující se ostrým antikomunistickým kursem, informují o únosu čs. letadla vcelku objektivně a nesnaží se z únosců dělat hrdiny nebo ,bojovníky za svobodu´,“ napsalo Rudé právo.
Ve středu 10. června Rudé právo už mělo k případu víc informací a psalo o napjaté atmosféře, která na palubě letadla panovala. Zejména o tom, že piloti nejprve nechtěli příkazu únosců uposlechnout a odmítali změnit směr letu.
„Bandité považovali každý manévr a každou činnost posádky za úskok a vyjádřili se, že nebude-li dbáno jejich žádosti, totiž přistání ve Frankfurtu, nebo Norimberku, budou střílet a letadlo ve vzduchu podpálí benzinem, který si vezou s sebou. Pachatelé byli velmi nervózní a roztěkaní, takže bylo velmi těžké pro posádku, aby zachovala na palubě svého letounu klid,“ psalo Rudé právo. Podle listu o roztěkanosti „gangsterů“ svědčilo i to, že si po přistání v Norimberku mysleli, že jsou na území NDR. Když si byli únosci konečně jistí, že jsou skutečně ve svobodné zemi, vzdali se policii.
Policisté zbylých 16 Čechoslováků na palubě letadla díky překladu jednoho z nich, M. Tvrzníka, vyslechla. V 15:30 pak pasažéři nastoupili zpět do letadla a odletěli do Prahy. „Když vystupovali na ruzyňskou plochu, byla na všech vidět únava, jejich oči se však poprvé v tomto chmurném odpoledni zasmály – jsme zase doma,“ informoval deník o návratu rukojmí. Vzkaz měl i pro únosce. „Ti na druhé straně by si měli uvědomit, že je nečeká žádný bájný svět a sladký život. Stali se bandity.“
Ve středu 11. června už byla českým úřadům známá totožnost všech osmi emigrantů. V článku s titulkem „Manželské dvojice k pohledání“ se nástroj komunistické propagandy s osmicí vypořádal po svém. List do detailu popsal osobní život každého z nich a rozhodně při tom nešetřil urážkami a dezinformacemi.
Hodnocení členů skupiny je tak třeba brát s rezervou. „Nejvýkonnějším členem bandy byl Jiří Galásek, který docházel do zaměstnání v Geologickém průzkumu. Tento výtečník byl bezpečnostním orgánům velice dobře znám, neboť se již 18krát dostal před jejich vyšetřovatele,“ pustilo se Rudé právo do prvního.
Jiřího Galáska Rudé Právo obvinilo z fascinace osobou Adolfa Hitlera a nacismem obecně. „Galásek má vůbec podivné záliby, neboť se u něj v bytě mimo jiné zajímavé věci našlo i vojenské bodlo, důtky, karabáč, ampulky s několika narkotiky, jako kofein apod. O jeho politickém postoji svědčí i ukládání obrázků Hitlera, wehrmachtu a amerických vojáků, o jejichž ‚práci‘ sní svým uloženým nápisem ‚Ať jsme vrazi, jen když jsme Američané‘,“ napsalo Rudé právo. Galáskova žena Eva měla podle listu „jen o něco méně pestrou minulost než on sám“. Hodnocení ostatních mladých lidí se odehrálo v podobnému duchu.
Československá vláda zažádala o vydání všech osmi únosců ještě během večera v den únosu. Německé úřady ale nikdy nevyhověly a únosce k jejich štěstí soudily samy. Z únosu letadla tak nakonec vyvázla poměrně lacino, především proto, že nikdo z ostatních pasažérů nebo pilotů nebyl zabit či zraněn.
O trestu skupiny rozhodl v září toho roku Zemský soud v Norimberku. Jiří Galásek, Rudolf Čihák a Josef Procházka dostali 2,5 roku vězení, ostatní kratší podmíněné tresty.
Témata:
Související
Oprava; samozřejmě šlo o "čtyřistadesítku"